Obsessive Love

25.

Grace:

"Vzbuď se!" zařvala jsem na toho idiota.

Nate se pomalu probouzel. Chudáček si asi myslel, že mi může ublížit. Jenže byl přivázaný k židli u mě ve sklepě.

"Pusť mě!"zavrčel pořád trochu omráčený.

"Si tak hloupý, až to bolí. Nepustím tě, možná jednou. Ale to si musíš počkat, než Harper bude má."

"Jsi totální magor! Harper by s tebou nikdy nebyla. Už jen protože není lesba."

"V tom případě tu budeš shnít ještě hodně dlouho." pokrčila jsem rameny.

"Bude mě hledat, vím to."

Zasmála jsem nad tím jak moc blbej je."Už jsem ti říkala, že jsem vždycky o krok napřed? Myslím, že jo."

"Co si provedla tentokrát?"

"Zatím nic, ale brzo můj plán uskutečním."

"Plán?"

"Pamatuješ Mariu? Bylo pěkné, jak jste se na sebe usmívali. Dokonce mám pár fotek. Ale až to uvidí Harper, asi moc nadšená nebude." smutně jsem našpulila pusu.

"Bude si říkat, že si ji opustil společně s nějakou krávou. A kdo tu potom bude pro Harper? No přeci já!" usmála jsem se.

"Jsi šílená!" zařval a začal sebou škubat.

"Pejšek moč zvobí." zašišlala jsem a do rukou vzala izolačku, kterou jsem mu přilepila pusu.

"Ještě si hajni, já musím jít za tvojí přítelkyní." zamávala jsem mu a odešla.

Všude jsem před odchodem zamkla a poté nastoupila do auta.

Nesnáším ho. Bere mi MOJÍ Harper. Nejdradši bych ho zabila hned na místě, ale pořád musím myslet na to, že jeho táta je mafián. I když...právě, že jeho táta je mafián. Když mu Nate všechno vykecá, jeho papánek by si na mě smlsl. Radši to nechám na potom.

Zastavila jsem před domem a vystoupila z auta. Auto jsem zamkla a zaklepala na vchodové dveře domu.

"Ahoj." usmál se na mě Dylan.

"Ahoj." pozdravila jsem ho na zpět.

Chvilku bylo trapné ticho, ale potom si ten hlupák uvědomil, že mě má pustit dovnitř.

"Nechceš jít dál? Jasně, že chceš...bože já jsem idiot." Mumlal si pro sebe

Bez jakýchkoli protestů jsem okolo něj prošla a mířila do pokoje mé milované Harper.

Než jsem vstoupila dovnitř, zaklepala jsem.

S tichým "dále" jsem vstoupila dovnitř místnosti a zavřela za sebou.

"Ahoj."

"Ahoj, Grace." řekla překvapeně a poplácala na místo vedle sebe.

Sedla jsem si vedle ní a usmála se.

"Promiň, myslela jsem si, že si Nate. Mimochodem, neviděla si ho? Měl už přijít a něco mi přinést."

"Bohužel, neviděla." Sakra Grace!Ty si tak dobrá lhářka.

"Mám docela strach. Před chvílí jsem mu volala a on mi to nezvedl, což je fakt divný." řekla zamyšleně.

"On se brzo vrátí." povzbudivě jsem se na ni usmála a jednou rukou ji obejmula okolo ramen.

Nevrátí...

"Myslíš?"

"Určitě."

V žádném případě.

"Děkuju."

"Za co?"

"Za všechno." překrásně se usmála.

"Asi máš hlad, co?" zeptala jsem se, když Harper zakručelo v břiše.

S lehce červenými tvářemi přikývla.

A tak jsem bez řečí vyrazila do kuchyně, kde byli ostatní idioti.

Všechny jsem pozdravila jen tak, aby se neřeklo.
Od všech jsem pozdrav dostala zpátky.

"Lidi, Harper má hlad, nemá tu nějaký piškoty nebo něco?"

"Tady." vytáhl ze skřínky pytlík piškotů Crawford.

Natáhla jsem ruku, aby mi ho dal, ale se ušklíbl a i se sklenicí mléka mě obešel.

"Já jí to odnesu!"

"Já je našel, já jí je odnesu." Vyplázl na mě jazyk

Společně s Crawfordem jsme se ztratili z dohledu ostatních a objevili jsme se v předsíní, kde byly schody, které vedly do pokoje Harper.

"Já.jí.to.odnesu!"

On na mě jen zase vyplázl jazyk a šel pomalu po schodech. Zatáhla jsem ho za kapuci u jeho rozeplé mikyni a tím ho stáhla zpátky.

Jenže pan debil Crawford nějakým způsobem zakopl a spadl. Vylil mléko a rozpláclý na zemi se na mě mračil. Postavil se a do natažené ruky mi vrazil pytlík piškotů.

"Jsi šílená!"

To jsem myslím, že už někde slyšela.

S úsměvem na rtech a příkázem ať si to po sobě Crawford utře, jsem vyrazila po schodech nahoru.

"Tady to máš." oznámila jsem Harper, když jsem vstoupila dovnitř.

"Děkuju."

Jen jsem se na ni usmála a s rozloučenín odešla pryč. Vím, že nemá ráda, když jí a někdo na ni kouká.

A teď půjdu nakrmit pejska.

Co je nejlepší na tom, že vaši rodiče pracují klidně týden v kuse někde v kanclu? Můžete si totiž dělat, co chcete. Třeba svázat nějakýho kluka u sebe ve sklepě.

Doběhla jsem ke mně do kuchyně a z lednice vytáhla půlku bagety.

Přešla jsem ke dveřím sklepa a s menším zaklepáním vešla dovnitř.

"Budíček, pejsku."
Sundala jsem mu izolačku z pusy.

"Nech mě na pokoji." řekl vysíleně.

"Tady máš něco k jídlu, aby si nám nepochcípal."

"Chci, aby si mě pustila, nechci nějaký otrávený žrádlo."

"Měl by si jíst, dokud ještě žiješ."

"Tím chceš říct, že mě zabiješ? Ty?!" zasmál se.

Přistoupila jsem k němu a chytla ho za tu jeho drzou hubu.

"Nezahrávala bych si." řekla jsem přísným tonem.

Ten hajzl mi plivl do obličeje. Tím si vysloužila jednu facku.

"Ještě jednou něco takovýho uděláš a já tě zabiju už teď!"

"Pusť mě!"

"Když se budeš chovat jako poslušný štěně, třeba tě i jednou pustím."

"Jdi se léči-," ani to nestihl doříct a já mu opět přilepila pusu izolačkou.

"A teď si klidně chcípni hlady!"

Naštvaná jsem odešla do svého pokoje.

Snad to chvíli vydržím, teda do té doby, než Harper bude má....