Obsessive Love

3.

"VNÍMEJ!" Zapištěl mi do ucha Dylan.

Hodil jsem po něm vražedný pohled a shodil ho ze školní židle. Po třídě se rozlehl smích spolužáků a já si vysloužil Dylanův nasraný obličej.

Posadil se zpátky a když se na mě koukl, přimhouřil oči.

"Kde si včera byl, Parkere? Hledal jsem tě včera půl dne a musel jsem nám zrušit to zamluvený rande, chápeš?! To rande mělo být s Amber. Amber Reedovou! S největší kočkou, co jsem kdy viděl! Dlužíš mi rande s Reedovou, Parkere!"

Povzdechl jsem si a vjel si rukou do vlasů.

"Já jsem byl, byl jsem...byl jsem se projít."

"Vážně? Projít? Parkere známe se už od malička, proč mi nechceš říct pravej důvod?"

"Ale já ti nelžu!" Zařval jsem na něj až se na mě skoro všichni podívali.

Začalo zvonit a hned potom do třídy vešel učitel na chemii.

"No tak, Parkere!" Přecedil skrz zuby Dylan.

Naštval jsem se, vzal si svoje věci a utekl jsem ze třídy. Nezajímali mě volání mého jména nebo příkazy ať se vrátím zpátky, prostě jsem šel pryč.

Že dělám ukvapené závěry? To teda kurva ne! Nechci, aby někdo věděl, co dělám nebo proč to dělám. Nikdo kromě babičky by mi nerozuměl.

A kam, že to jdu? Nevím, prostě někam, kde se dá přemýšlet. Kde v tuhle dobu skoro nikdo není - pláž!

***

"Chcete k tomu hranolky?" Ptala se mě paní otravným hlasem, okolo padesátky. Vypadala jako kdyby sežrala celý zasraný L.A..

"Ne, nechci." Zavrčel jsem a vzal jsem si coca-colu a hambuger.

Vyšel jsem z fast-foodu kousek od pláže. Sice takovýhle sračky nejim, ale mám vážně hlad. Zvlášť když mám vztek. Rychle jsem do sebe narval to, co jsem si koupil a šel se projít.

Cestou jsem kopal úplně do všeho, co se mi pletlo pod nohy, abych aspoň trochu zmírnil vztek. To ale nepomáhalo.
Rozhlížel jsem se okolo sebe a pak jsem zahlídnul ji.

"Coco, vrať se!" Řvala na svého psa, co utíkal do vody.

Rychle za ním běžela a připnula mu vodítko. Ještě mu tam dávala nějaké kázání a pak se s ním procházela podél vody.

Najednou mě vztek přešel a naopak jsem byl plný radosti. Při tom psaní s ní jsem ji asi trošku vyděsil. Dobře, tak trošku víc, ale musel jsem ji vidět. Když vykoukla z toho okna. Nebo když nakupovala s tou její kamarádkou...bože!

A teď jak se prochází s tim psem, při tom na ni svítí to slunce a balí jí nějakej kluk...počkat,co?

Nějakej nagelovanej frajírek si tam sní povídá a ona se smějě. Ona.Se.Směje!
Fajn, tak tohle zabolelo. No tak!  Seber se Parkere! Je to jen holka.

Holka, co stalkuješ...

Ne, to nedělám.

Jo, přesně to děláš.

"Sklapni!" Přecedil jsem skrz zuby.

Vážně se tu právě hádám se svým podvědomím? Už začínam bláznit, vážně. Nejdřív tahle holka, co ji sleduju a nejspíš i děsím a pak tohle. Co bude potom? Půjdu povraždit všechny svoje spolužáky?