Obsessive Love

21.

"Přítel? Vážně, Nate?Vážně?"

"A co je na tom tak špatnýho? Oba se milujeme, jiskří to mezi náma." Řekl zasněně.

"Ale bydlíme od sebe daleko, vztah na dálku nemá cenu. A nebuď jak nějaká pubertální holka, co říká, že na vzhledu, váze, výšce, věku ani vzdálenosti nezáleží. Radši se vrátíme k tomu předtím."

"Dobře, takže co by si řekla na to, že se mnou pojedeš zpátky do L.A. a užiješ si se mnou prázdniny?"

Povzdechla jsem si."Nate, to nejde. Musím si tu zvyknout a naopak si odvyknout od tebe."

"Andlíku, ale já tě miluju a chci, aby si byla se mnou."

"Já vím Nate, já vím, ale takhle to nejde."

"Harper, prosím." Zakňoural.

"Jediná možnost je, že ty budeš přes prázdniny tady, jinak nic." Řeknu rozhodně.

Vyjeknu když mě Nate povalí pod sebe na gauč.

"Už jsem ti řekl, jak moc tě miluju." Usmál se s jeho dokonalými jiskřičkami v očích.

"Em....myslim, že ne." Ušklíbla jsem sem

Na každičký centimetr mé tvářě mě políbil a vždy řekl ty dvě krásná kouzelná slůvka.

Smála jsem se přes celý dům a přestala jsem, když si někdo odkašlal. Koukla jsem se za Nate-a a tam stál Crawford, který se mračil.

"Neruším?" Zavrčel.

"Víš, že i celkem jo." Ozval se Nate a já ho bouchla do ramene.

Mezitím co Nate hrál, že mu upadne ruka, zeptala jsem se Crawforda co chce. Prý by se pan Velevelkáprdel chtěl koukat na 3:15 zemřeš. Rozhodla jsem se, že se s ním budem koukat taky, i přes Nate-ovo protesty.

Bylo divný sedět mezi klukama. Tak jinak, bylo divný sedět vedle Crawforda. Jo, to je správně.

Z celého hororu jsem se nejvíc bála v tu chvíli, kdy bylo na obrazovce napsáno podle skutečné události. Pak už to nic moc nebylo, protože jsem ten horor viděla nespočetněkrát. Ale Nate ho prý viděl poprvé, takže to, že mi při hororu drtil ruku, mě nijak nepřekvapovalo. A co dělal Crawford? Kdybych dala stranou chvilky, kdy se na mě nedíval, viděl by z toho hororu ani ne půlku.

"Nejdeme už spát?" Zeptala jsem se unaveně Nate-a.

Ten na mě vykulil oči."Spát? SPÁT?! Vidíš kolik je hodin, Harper?Je 2:45!To znamená, že nás přesně za půl hodiny zabijou!"

Povzdechla jsem si a plácla se do čela. Přešla jsem ke všem hodinám a každé přeřídila na 3:16.

"Teď už nás nic nezabije." Usmála jsem se na něj.

"To má být chlap? S timhle ty chodíš? Vždyť se podívej, nejspíš se posral!" Ukázal Crawford na Nate-a.

"Ty máš co říkat. Vypadáš jak kdyby tě přejeli parním válcem." Zasmál se Nate.

"To ty tu sereš maggi v kostkách, ty frajere."

"Jo? Za to ty,-"

"DOST! Už přestaňte, chováte se oba dva jako hovada. A víte co? Já jdu spát a vy si dělejte, co chcete. Na tohle já nemám náladu." Zakroutila jsem nevěřícně hlavou a odešla po schodech do mého pokoje.

Hodila jsem sebou do postele a chvíli se koukala do stropu. Poté jsem se rozhodla vyčistit si zuby a převléct se.

Když jsem opět jako zombie bezmocně dopadla na postel, druhá strana postele se také prohnula. Byla jsem si jistá, že je to Nate a tak jsem dělala, že spím.

Chvilku mě hladil bříšky prstů po boku. Bylo to celkem příjemné, ale tak nějak mi tu něco nehrálo.

Takhle Nate nevoní....

Otočila jsem se a vykřikla při zjištění, že je to Crawford. Začala jsem na něj řvát a vyhodila ho z postele. Během chvíle se u mě v pokoji objevila Lele s dřevěnou pálkou.

"Co se tu kurva děje?!" Vykřikla vyděšeně.

Do pokoje samozřejmě přilítl i Chris, Dylan a Ashley.

Dylan chytl záchvat smíchu při pohledu na Crawforda, který se zamotaný v dece válel na zemi.

"Kde je Nate?" Zeptala se Ashley.

"Yeah lidi, tady jse,-" zarazil se když spatřil Crawforda.

"Dobře, já jdu radši spát." Oznámil rozespale Chris a Lele se k němu přidala.

Ashley se chytla za kořen nosu a také odešla. Crawford si odfrkl a šel do pokoje naproti.

"Párku, přístě až jim budeš vykrádat lednici, zbav se důkazů." Zasmál se Dylan a ukázal na jeho obličej celý od zmrzliny.

"Dobrou, párku." Poplácal Nate-a po zádech.

"Dobrou, princezničko." Mrkl na mě a s úsměvem odešel.

Nate šel rychle do koupelny umýt zbytek zmrzliny a poté si lehl ke mně do postele.

"Co se tu stalo?" Zvedl tázavě obočí.

"Ale nic, radši spi." Zašeptala jsem a zhasla lampičku.

Během chvíle se kolem mě obmotala silná paže. Otočila jsem se k tomu psychoušovi čelem a přehodila mu jednu nohu přes jeho bok.

"Dobrou, Nate."

"Dobrou, andílku."

***

"Lasturová růžová nebo broskvová?" Zeptala se mě Ashley.

"Nijak velkej rozdíl tam nevidím"

"Bože, Harper! To nevidíš, že lasturová růžová je viditelně světlejší, než broskvová?!" Zapištěla Lele.

"Taky tomu moc nerozumím a podle mě je zbytečné znát tolika barev, když v pohodě poznáš rozdíl mezi bílou a černou." Zastala se mě s úsměvem Grace.

Děkovně jsem se na ni usmála. Jestli chcete dokonalý příklad té milé holky, co se vás vždy zastane, tak naše Grace by určitě byla ukázkovým příkladem.

"Už mě to nebaví! Není tu ani žádnej sexy prodavač. Jeden z důvodů proč jít nakupovat do L.A.." zakroutila nevěřícně hlavou Ashley.

Mimochodem, zmínila jsem se vám už, že Ashley mezi námi chodí jako jednorožec? Myslím to v tom smyslu, že její vlasy obsahujou všechny barvy duhy, ale k ní to prostě sedí.

Zaplatily jsme všechny věci, co jsme si vybraly a vyšly z obchodu.

"Už jsem ti říkala, že mám touhle dobou strašně divnej pocit, že mě někdo sleduje?" Řekla jsem směrem ke Grace.

"Em...ne. A co s tím chceš dělat?" Zvedla tázavě obočí.

"Nevím...třeba,-"

"Hlavně ať tě nenapadají poldové. Myslím, že ty ti s tim těžko pomůžou. Navíc je to jen pocit, pokus se to ignorovat." Usmála se na mě Ashley a podrbala mě na hlavě, jako můj táta, když jsem byla malá.

"Dobře." Jeden koutek rtů jsem zvedla vzhůru.

"O.Můj.Bože...Lele vidíš to, co já?!"

"Až 50% sleva na všechny produkty?!"

Už ne,

Prosím...