Obsessive Love

31.

Nate o tři dny později:

Řekněme, že útěk se mi pořád nějak nedaří. Je to ještě horší, než předtím. Táta si mě až přehnaně hlídá. Navíc se s ním máma pohádala a šla na chvíli bydlet k dědečkovi. To všechno, protože mi táta dal na okna mříže a zamyká mě v pokoji.
Pouští mě jen, když mám hlad nebo má přijít Dylan.

Zabavil mi i veškerou elektroniku, takže se ani nemůžu ozvat Harper.

"Jak jakože nemá peníze?! Prostě si půjčil na špatný adrese, která ty zasraný půjčený peníze chce zpátky!" Ozývali se ze zdola.

"Ale Alexi, jak má uživit jeho ženu a dítě?" Odpověděl Bob.

"Neměl si půjčovat, prostě chci ty peníze hned teď, nebo víš co? Dojdu si pro ně kurva sám! Hlídej hlavně toho parchanta!"

Takový otec nikdy nebyl. Vždy změkl, když šlo o děti, ale od tý doby, co se na něj naštvala máma, chová se jako bezcitná svině.

Už jsem začínal mít pomalu deprese z toho, že si s Harper nemůžu ani napsat. Moc dobře ví,  že jsem na ní závislý, ale jemu je to jedno.

První horká slza sjela po mé tváři.
Poté další a další. Posadil jsem se na zem a zády jsem se opřel o postel.

"Nate?" Zaklepala na dveře Lucy.

"Ano?" Popotáhl jsem.

"Ty pláčeš?"

"Možná?"

"Můžu jít dovnič?" Zašišlala

Nečekala na odpověď a otočila klíčem v zámku. Vešla dovnitř a v ruce držela malého medvídka.

"Ploč blečíš?" Sedla si vedle mě.

"Protože mě píchá přímo tady." Lehce jsem se usmál u ukázal na jejím tělíčku místo, kde sídlilo srdce.

"A ploč tě tam píchá?"

"Protože mi táta vzal někoho, koho mám moc rád."

"Kdyby mi táta vzal Teddyho, tak taky blečím." Koutky úst ji poklesly dolů.

Usmál jsem se nad její roztomilostí.

"A ploč za ní teď nejdeš? Táta není doma."

Povzdechl jsem si."Hlídá mě Bob." Pohladil jsem jí po jejích havraních vlaskách.

"Jen jdi." Ozval se jmenovaný.

Vzhlédl jsem nahoru a spatřil jsem Boba, který se opíral o futra dveří s lehkým úsměvem na tváři.

"Vážně?" Nadzvedl jsem obočí.

"Vážně." Přikývl

"Co, když ti táta něco udělá."

"Pff! Několikrát jsem mu zachránil život a známé se moc dlouho,  takže myslím, že si nic nedovolí. Kdy se, ale vrátíš?"

Nahlas jsem polkl."Možná už nikdy." Zašeptal jsem.

"Jak, jako nikdy?"

"Chci společně i s Harper utéct. Začít úplně od znovu, možná si i založit rodinu." Usmál jsem se při představě.

"Už od malička jsi bláznivý snílek, Nate." Zasmál se.

"A za prvý si na rodinu moc mladej a za druhý, počkej chvíli."
Odešel a o pět minut opět přišel.
S velkou taškou.

"Aby jste mi tam nepochcípali hlady." Zasmál se.

Zmateně jsem se zamračil. Otevřel jsem sportovní tašku a nakoukl dovnitř. Otevřel jsem pusu dokořán, při zjištění, že je taška plná peněz. Zvedl jsem se a pevně ho objal.

"Děkuju." Zašeptal jsem.

"Jste jako moje rodina, pro vás bych udělal všechno." Odtáhl se.

"Teď si pobal a hlavně ať se ti nic nestane." Poplácal mě po ramenech a odešel.

"Ty odchážíš?" Zatáhla mě Lucy za tričko.

Zvedl jsem ji do vzduchu a usmál se na ni, zatím co ona se mračila.

"Odcházím za mojí přítelkyní."

"Pšítelkyní?Takovou, jako je Teddy?"

"Něco na ten způsob." Zasmál jsem se.

"Takže se už nikdy nevlátíš?" Začala se jí klepat brada a v očích se jí tvořily slzy.

"Ne, ne, ne! Vrátím se, ale až si všechno zařídím."
Položil jsem jí zpátky na zem pohladil jí po vláskách.

"Tak si půjč Teddyho." Podávala mi plyšáka.

"Ne, to nemůžu."

"Až zase pšijedeš, tak mi ho vlátíš." Cpala mi dál plyšového medvěda.

"Tak dobře." Políbil jsem jí na tvář.

Lucy odešla z pokoje a já si začal rychle balit, tak rychle, jak jsem jen mohl.

Když jsem měl zbaleno, prošel jsem kolem pokoje Caluma a pak se zastavil. Zaklepal jsem dveře jeho pokoje a čekal až otevře.

Během chvíle otevřel a s nezájmem si mě prohlídl.

"Co je zase?" Zeptal se otráveně.

Nic jsem mu neřekl a pevně ho objal.

"Budeš mi chybět, idiote."

"O co jde?" Zvedl nechápavě obočí

"Odcházím, už navždycky." Odtáhl jsem se od něj a usmál se.

"Co?!"

"Přej mi šťastnou cestu, bráško!" Usmál jsem se a ještě jednou ho rychle objal.

Celý zmatený se vrátil zpátky do pokoje.

"Už jedeš?" Zeptal se mě Bob u vchodových dveří.

S úsměvem jsem přikývl.

"Tak šťastnou cestu." Poplácal mě po ramenou.

"Ještě jednou děkuju."

"Pušu na rozloučenou." Škemrala Lucy.

Zvedl jsem ji a dál jí letmou pusu na její až červené rtíky.

"Ahoj, princezno."

"Ahoj, Nate. Ahoj, Teddy." Dala pusu medvídkovi v mé ruce.

Ještě jednou jsem před odjezdem zamával a pak už nastartoval mé autu.

V rádiu jsem si pustil nějakou příjemnou písničku a z kapsy u kalhot vytáhl medailonek, který mi dala Harper. Je to, jakoby by to bylo včera, co jsem ji poprvé viděl v tom parku.

Se zakroucením hlavy jsem se usmál a dál klidně řídil. Zvláštní, jak vám jedná  blonďatá dívka se sto a šedesáti centimetry a roztomilým úsměvem změní celý život.

Brzy budem zase spolu, andílku...

Lidi!Už jen jedna nebo dvě kapitoly do konce 😭!!!

-Nat