Obsessive Love

13.

Nate:

"Počkej, jak jako stěhuješ?!" Vystrašeně jsem se na ni podíval.

Povzdechla si. "Už za dva týdny je konec střední, Nate a já nechci a ani nemůžu bydlet s rodičema, nebo v tomhle městě. Jdu na vysokou, která je až na Floridě."

Asi mám zástavu srdce...

"Ale- ale co já, Harper? To prostě jen tak odjedeš?"

"Budu muset, jak říkám...ta vysoká je až na Floridě."

"A kolik lidí ví, že se stěhuješ?"

"Jen ty a Ian. Máma s tátou si myslí, že budu chodit na vysokou tady v L.A.."

Všechno se mi rozmazávalo kvůli tomu, jak mi slzely oči.
Do toho mě napadávaly bláznivé nápady.

"Nechceš si dělat vysokou dálkově?Nebo, co kdyby jsem jel s tebou a,-"

Kroutila hlavou v nesouhlasu. "K čemu to, Nate? Ani spolu nejsme a sotva se s tebou chci bavit, natož s tebou být. Pochop, že bude lepší, když tu nebudu. Každý může začít odznova a ty se můžeš zamilovat do jiné holky." Smutně se usmála.

"Já už nikdy nebudu milovat jinou."

Uchechtla se."Jo, to už jsem někde slyšela."

Po chvilce mi došlo, že věta byla mířena nejspíše na Coltona, ale radši jsem se tím nijak nezabýval.

"Prostě se stěhuju a- a nejspíš se po konci školy už neuvidíme."

Na to jestli s ní můžu jet jsem se neptal. Akorát by jí to bylo nepříjemné.

Povzdechl jsem si a utřel si slzy co mi ztekly po tváři. Citíl jsem se hrozně, tohle je můj nejlepší a zároveň nejhorší den vůbec.

Holka, kterou miluju ke mně přišla a políbila mě, jenže mi řekla, že chce být JEN kamarádka a taky se stěhuje až na Floridu.

Jo, skvělý!

"Radši už půjdu." Vstala z postele a šla ke dveřím.

Předtím, než odešla se hlavou otočila ke mně a se smutným úsměvem ke mně přišla.

"Ještě tu budu dva dlouhý týdny, Nate." Zašeptala.

Mrkla na mě a překrásně se usmála. Ukazováčkem mi zvedla bradu abych se jí koukal do očí a políbila mě na čelo. Pohladila mě po tváři a před odchodem mi řekla tiché 'sbohem' pak už zmizela úplně.

Hlavu jsem dal do dlaní a nevěděl jsem, co mám dělat. Bylo mi příšerně i když jsem byl trošičku šťatný, že se se mnou vůbec baví.

Moje oči zaplnily slzy a já si radši  lehl na postel.

Harper:

S hroznou tíhou na hrudi jsem šla domů. Pocit, který jsem v tu chvíli měla, jsem nedokázala popsat.

Něco mě hluboko v oblasti hrudi příšerně tlačilo a bolelo. Měla jsem špatné svědomí i když bych se měla radovat, že už jen za dva týdny se to psychouše zbavím.

Jen krátké dva týdny...

Když už jsem konečně došla domů a k sobě do pokoje, kde jsem za sebou zavřela dveře, začala jsem  plakat. Bylo mi tak hrozně.
Cítíla jsem se mnohem hůř, než když jsem našla to prase, jak mě podvádělo.

Chytla jsem se za pusu abych utišila vzlyky, co se ozývala z mých úst.

Sedla jsem si na zem a zádama se opřela o postel. Po pár minutách jsem si lehla do postele a z únavy usla.

***

"Harper, máš návštěvu!"

Chůzí zombie jsem došla až dolů podívat se na 'mojí návštěvu'. V hloubi duše jsem si přála ať to není Ashley, protože na ni nemám vůbec náladu. Kdo byl má návštěva mě, ale i přesto nijak nepřekvapilo.

Na sucho jsem polkla. "Ahoj, Nate."

Mamka se zpátky s úsměvem vrátila do kuchyně. Když nebyla v dohledu, Nate ke mně šel blíž a pohladil mě po tváři.

Usmál se."Ahoj, andílku."

Chvilku jsem si přišla jako pětileté dítě.

"Co tu děláš?"

"Chci si užít poslední dva týdny s holkou, kterou miluju."

Nevinně pokrčil rameny a usmál se.

"A co myslíš tim užívat?" Zvedla jsem obočí a usmála se.

"Třeba se procházet po pláži, nebo si zajít do kina na nějaký horor."

"A nebo můžete jít pomoct paní Clarkové. Chce si vymalovat ložnici, ale potřebuhe pomoct." Ozvala se mamka

"Mami!" Okřikla jsem jí s úsměvem.

Jen na mě mrkla a zase zmizela v kuchyni.

"Takže k paní Clarkové?"

"Cokoliv si princezna přeje." Mrkl na mě a roztomile se usmál.

S červenými tvářemi jsem vyšla z domu hned do domu naproti. Když se po mém boku objevil i Nate, zaklepala jsem na staré dřevěné dveře. Za pár minut nám otevřela stará, za to milá paní.

"Dobrý den, paní Clarková. Mamka říkala, že potřebujete pomoct s vymalováním ložnice."

"Ahoj, zlatíčko. A ano, byla.. teda byli by jste moc hodní kdyby jste mi pomohli." Usmála se na nás a pustila nás dovnitř.

Jen jsem vešla mezi dveře a už se na mě lepily její kočky.

Nemám ráda kočky...

"Copak. Harper? Tobě se ty roztomilé kuličky nelíbí?" Zeptal se provokativně Nate.

Vzal si malinké sněhově bílé koťátko a začal se s ním mazlit. Bylo to vážne roztomilé.

"Barvy a všechno potřebné už je nahoře." Obeznámila nás ještě paní Clarková a mi za doprovodu mňoukání koček došli do ložnice.

"Začnem?" Zeptala jsem se.

Přikývl a sundal si tričko.
Musím uznat, že Nate byl vzhledově hezký a určitě je o něj veliký zájem, což jsem se stačila dozvědět už ve škole. Nejhorší na tom bylo, že o tom Nate věděl a určitě toho do nedavna dosti zneužíval.

Když jsem na něj čučela moc dlouho, radši jsem odvrátila zrak a věnovala se zdím. Nate se uchechtl a pomáhal mi zeď malovat na pastelově růžovou.

"Líbí se ti moje tělo?" Zvedl dvakrát za sebou obočí a drze se usmál.

S úšklebkem jsem vzala trochu barvy a dala mu ji na obličej. S nevěřícným výrazem se na mě podíval a poté si ruce namočil do kyblíku s barvou.

Ruce optiskl na mé prsa a potom i zadek a já i s vyjeknutím poskočila. Taky jsem si namočila ruce do barvy a honila (uchyláci 😂) Nate-a po celé místnosti.

Když už jsme oba byli do půlky pastelově růžový, propletli jsme si spolu prsty a udýchaní si o sebe opřeli čela.

"Nechci, aby si odešla." Zašeptal.

"To ani já ne."

A packet of cigarettes <--- jukněte na ten příběh, prosím. 😊😂😂