Obsessive Love

29.

Harper:

Nevěř ji, nevěř ji, nevěř ji....

Opakovala jsem si stále dokola Crawfordova slova.

Grace, která mě utěšovala těsně v jejím objetí, stále něco mumlala.

'Že mi prý za to nestojí' a podobné hlouposti.
Vážně jsem už měla chuť něco jí říct, ale vždycky mě píchlo u srdce, což značilo, že mám zůstat v klidu a nic nedělat.

Seděli jsme u mě v pokoji asi hodinu, když jsem najednou slyšela bouchnutí vchodových dveří. Neřešila jsem to, mohla to být opilá Lele a Ashley, nebo naštvaný Chris. Jenže můj instinkt mi napovídal, že bych se přece jen měla kouknout dolů. A tak jsem i provedla. Pomalu jsem scházela schody společně s Grace.

Koutkem oka jsem zaregistrovala někoho v kuchyni. Vešla jsem do ní a to, co jsem viděla, mi vyrazilo dech.

Na židli seděl Nate, který vypadal, jako by přežil nějakou bouračku, ale přesto to byl ten kluk, který když se usmál, mohla jsem roztát.

Začala jsem brečet a Nate na mě zvedl svůj pohled. Slzy se mu tvořily v očích a on se tak zářivě usmál, jako nikdy jindy.

S rukou před pusou jsem ho rychle obejmula a brečela mu v náručí. Podívala jsem se na Grace, která celou situaci pozorovala s otevřenou pusou a vykulenýma očima.

Na chvilku jsem se od Nate-a odtáhla a nevěřícně jsem se na ní podívala.

"Ty si mi lhala." zašeptala jsem pisklavým hláskem.

"Co se mu stalo?" otočila jsem se na Dylana.

Ten mi vše vysvětlil a já jen nevěřícně kroutila hlavou.

Mohla jsem vidět, že Grace chtěla utéct, ale Crawford ji zadržel.

"Už tě nikdy nechci vidět." hnusně jsem se na ni podívala.

"Ale Harper, já tě miluju!" zařvala.

"To mě nezajíma."

Přiblížila jsem se k ní a podívala jí do očí.

"Už nikdy se ke mně ani k mým blízkým nepřibližuj. Nekontaktuj mě a vymaž si mě z celýho tvýho života."

Dylan si vedl mě stoupl a něco Crawfordovi zašeptal. Ten přikývl a Dylan vzal Grace za paži a někam jí odvedl.

"Děkuju." zářivě jsem se na něj usmála a obejmula ho.

"Pro tebe cokoli." úsměv mi vrátil.

"Jen, mohla by si mi to vrátit?"

"Jak?"

"Jednu pusu, nic víc."

"Já nevím, Craw-,"

"Dej mu ji, zaslouží si jí." zachraptil Nate.

Podívala jsem na něj jestli to myslí vážně a jeho pohled mluvil za vše.

Zhluboka jsem se nadechla a lehce políbila Crawforda na rty.

"Děkuju." poděkoval omámeně.

Jen jsem se usmála a přešla k Nateovi.

"Pomohl by si mi s ním nahorů?"

Crawford jen pobavě zakroutil hlavou a přehodil si Nate-a přes rameno. Šla jsem hned za ním. Crawford položil Nate-a do mé postele a s popřátím na dobrou noc odešel.

"Konečně jen my dva, andílku." pohladil mě Nate lehce po tváři.

Pousmála jsem se a dala mu pusu na nos.

"Pojď už spát, vypadáš, jako by si týden nespal."

Nate jen zamumlal něco ve smyslu 'no právě, že nespal', ale během několika minut usnul. Já se k němu přitulila a konečně jsem s pocitem bezpečí mohla usnout.

Dylan:

"Nejradši bych tu šlapku zabil už teď." zavrčel Nateův táta.

"Klid, jen chvilku počkej."

"Nechcete se jí úplně zbavit, že ne?" zeptal jsem se s obavou v hlase.

"Jasně, že musíme, jinak by nás mohla nahlásit chlupatejm." odpověděl otec.

Hlasitě jsem polkl. Tohle jsem nechtěl. Chtěl jsem ji jen pomučit a pustit domů.

Dodávka, ve které jsme jeli pomalu zastavila a my vystoupili. Před sebou jsme viděl starou továrnu, ale nemohl jsem ji popsat do detailů, protože už bylo celkem šero.

"Tak jo synku, tohle bude tvoje první zkušenost." chytl mě okolo ramen a šel i se mnou do továrny.

"Ja- já nemohl bych radši počkat tady venku?"

"Ale no tak!"

"Ať počká v dodávce Borisi, jasně jsme se domluvili, že děti do toho tahat nebudeme." zavrčel pan Parker.

S oddychem jsem znovu nasedl do dodávky, vytáhl jsem mobil a začal si psát s Crawfordem.

Nobody:

Mezitím, co si Dylan psal s jeho přítelem na jeho mobilu, Pan Parker a O'brien měli na práci něco jiného.

Nějakou chvíli čekali, než se jejich oběť probudí. Když už se oběť pod jménem Grace vzbudila, mohla začít jejich práce.

"Podej mi zapalovač, Borisi." zavrčel pan Parker.

Omámená Grace, která měla pusu ovázanou šátkem, vše pozorovala s vykulenýma očima. Dobře věděla, co ji čeká. Věděla to od té chvíle, co ji Dylan tlačil do dodávky a pak jí píchl nějaké uspávadlo.

"Takže....Grace, že? Doslýchá se, že prý si mého syna věznila u sebe ve sklepě několik dní. A potom jsi ho chtěla zabít, je to tak?"

Grace pomalu přikývla.

"Víš, se synem mafiánů by sis zahrávat neměla." zašeptal.

Pomalu přesel k ní i se zapalovačem v ruce. Pan O'brien vše bedlivě pozoroval a čekal, co jeho přítel udělá.

Pan Parker si klekl na jedno koleno hned před Grace, která ho vyděšeně pozorovala.

"Mohla by si totiž skončit špatně." falešně se usmál a
zapalovačem, který držel v ruce, podpaloval Grace její ruce.

Mučená dívka řvala bolestí z plných plic.

Pan Parker přestal a naštavaný se podíval na plačící Grace.

"Jak se asi cítil on, co?!" nasadil si boxer a dal jí s ním pěstí do tváře.

"Celý osláblý a jen kvůli tobě..." další rána z druhé strany tváře.

"A tý holce, Harper O'neil." další rána.

Továrnou se ozývali bolestné výkřiky.Ve vzduchu šel cítít strach, bolest a nakonec i smrt. To zbavení vnitřní a jakékoliv jiné bolesti. To osvobození...

Když byl pan Parker a O'brien hotový, uklidili po sobě vše. Mrtvé tělo mladé dívky nacpali do pytle a hodili si ho přes rameno. Mrtvou Grace zakopali v lese za továrnou. Tělo zakopali opravdu hluboko do země a potom se vydali k dodávce, kde na ně čekal Dylan, který sotva zaregistroval, že přišli.

Všichni tři unavení muži odjížděli z  místa činu s pocitem, že jejich práce skončila.

Jenže pan Parker mohl tvrdit opak....

Sup! Já vím, nic moc, ale věř te, že v dalších kapitolách bude opravdové drama. Dokonce už mám vymyšlený konec, který se bohužel pomalu, ale jistě blíží.
Btw: jakou práci asi ještě bude mít Nateův táta?

-Nat