Obsessive Love

11.

Nate:

Zklamal si nás, Nate...

Tyhle čtyři slova se mi zarývala do mozku. Já je zklamal a citím pocit viny. Nejhorší na tom je, že Harper už opravdu nikdy neuvidím. Navíc mě vyhodili ze soukromé školy, za nedodržování školní docházky, která nebyla ani omluvená, takže půjdu na normální obecnou střední školu. Dylan byl samozřejmě tak dobrý kamarád, že šel se mnou. Už jen protože bez takovýho fešáka jako já, by jeho popularita klesla na opravdu nízkou úroveň.

Takže právě proto teď stojím s mým nejlepším přítelem před budovou, co se div nezboří. Taky by se dala vydávat za umění, díky posprejovaným zdím, které dodávali tu správnou atmosféru staré střední, plné zesnulých mozků.

Minutu ticha pro všechny odumřelé mozkové buňky všech těch vypatlanců.

"Bůh mě opatruj."

Řekl Dylan a na hruď si naznačil imaginární kříž.

S povzdychem jsem se vydal do vnitřku té zříceniny a hned za mnou běžel Dylan.

Samozřejmě jako na každé střední tu byly skupiny lidí, které si byly navzájem odlišné. Jen u nás na soukromé to byli buď šprti, nebo frajírci s lepším IQ, než mají ti tady.

Když jsem zahlídl dveře s nápisem 'ředitelna', tak jsem zaklepal a i s Dylanem vešel dovnitř.

U stolu seděl postarší muž trpící nadváhou, plešatěním a kryzí středního věku.

"Ah, dobrý den, vy určitě bude ti nový. Tady máte rozvrh a knihy si musíte dokoupit, takže tady máte ještě seznam. Do třídy vás doprovodí moje asistentka. Em, Sherill!"

Zavolal nejspíše na svou asistentku, která nás má doprovodit do třídy, jelikož kdyby se zvedl on, tak by musel jít i s tou -na něj- úzkou židlí, co by měl přicuclou k zadní části těla.

Do místnosti vstoupila hnědovlasá dívka s velkými brýlemi, upnutou sukní a krátkým trikem. Byla tak v našem věku a na tváři ji hrál veliký úsměv. V ruce držela nějaký zápisník, co si tiskla k její hrudi.

Jindy bych ji až neslušně přechvaloval, ale takový nejsem už - všichni víme od jaké doby. Musím uznat, že působila roztomile, ale v porovnání s Harper byla obyčejná holka. Vlastně každá jiná dívka.

Předtím, než nás doprovodila do třídy, se nám představila. Když jsme za ni jako ocásci šli. Dylan ji koukal na zadek, který se až moc kroutil. Co vám budu povídat, v tu chvíli mi nestála ani za pohled. Každopádně jsem byl rád, že nás dovedla na naší společnou hodinu, což byla literatura.

Když nás všem představila, já a Dylan jsme si sedli do zadních lavic a jelikož jsme neměli učebnice, tak jsme jen tak nezaujatě poslouchali, dokud se celou třídou neozval klepot na dveře.

S omluvou do dveří vstoupila ta nejhezčí dívka, kterou jsem kdy viděl.

Má dokonalá, úžasná a bla bla bla Harper si sedla do zadní lavice. Seděla hned naproti mě a já myslel, že vyletím z kůže. Naneštěstí si mě nevšimla a já byl trošku zklamaný.

"Takže jak všichni víte, nedávno jsme měli jako povinnou četbu knihu 'Romeo a Julie'. A mě napadlo, že by bylo skvělé, kdyby jsme si pár takových zajímavých scének ukázali na živo. Takže vyberu dobrovolníky, kteří scénky ochotně předvedou a zlepší si známku o celých 30%!"

Třídou se rozezněl 'šepot' a poté dotazy skoro všech ve třídě. Po všech odpovědí a vysvětlení se nakonec objevilo pár dobrovolníků. Samozřejmě, co by to bylo za love story, kdyby Harper nebyla Julie a já její Romeo?

Jako na potvoru mám literaturu i s Kenem, který má roli Romea.
Podle mě by mu slušela role Julie o mnohem víc...

A víte co jsem já? Já jsem jen posraná náhrada! NÁ.HRA.DA!!!

1 slovo,3 slabiky a 7 písmem dokáže člověka nasrat více, než je třeba.

Aspoň jsem neskončil jako Dylan. Ten proto, aby mohl v těch scénkách spolupracovat s pěknými holkama, si vzal roli Lorenza.

I tak se mi celou dobu smál nejen za to, že jsem jen náhrada, ale i za to, že Harper se mi vyhýbala, nebo mě ignorovala. Ta malá potvůrka si k nám nakráčí a s Dylanem se pozdraví a obejme ho a mně nevěnuje ani jeden pohled.

Za to Colton se kolem mě pořád s vraždícím pohledem motá. Jako kdyby vycítil, že přišel někdo o dost lepší.

Ego Up!

Celej den byl jedním slovem katastrofa.
Ani ty přesládlý pohledy holek mi za to nestály. Ještě když se kolem mě motala jáka si Haley s černýma vlasama, modrýma očima a botoxu ve rtech. Připomínala mi kachnu. V jednu chvíli jsem chtěl někoho požádat o tvrdší rohlík s tím, že ji chci nakrmit.

Ale aspoň jsem se o Harper dozvěděl dalších pár věcí. Třeba, že miluje literaturu, chemii a výtvarku. Zato nesnáší fyziku a matematiku.

A když jsem se konečně objevil na čerstvém vzduchu, během sekundy mě Bob popadl za paži a zatáhl do limuzíny.

Přeci nemůže odjet bez toho, abychom ukázali, jak moc prachatý jsme. Zatím co v nějakých zemích lidi trpí hladomorem.

I tak mě ze všechno nejvíc štve, jak jsme s Harper od sebe tak blízko a zároveň tak daleko. Možná, že kdyby jsem nevymyslel tu hovadinu s únosem, tak bych teď mohl vědět co dělá. Kdyby jsem už začal normálně přemýšlet. Kdyby jsem se choval normálně.

Jenže je tam vždycky nějaké 'kdyby' ...

Ahojda ---> A Packet Of Cigarettes... Nová knížka a byla bych ráda, kdyby jste se na ni podívali a napsali nějaký komentář. 😊❤❤