Číslo jedna

01x05 Slyší zvonky

Ta malá holčička se všude vyděšeně koukala. Rozhlížela se po celé Tardis. Sedla si na podlahu, zakryla si uši a rozplakala se. "Už dost! Už dost! Nechte toho!"

"Co se děje?" Zeptala jsem se co nejvíce mírným hlasem.

"Vypněte to! Ten zvuk!"

Doctor rychle vstal, vzal něco ze šuplíku a přišel zpět. Položil té malé holčičce ruku na krk. Ve vteřině zavřela oči a padla na zem. Doctor ji pár centimetrů před nárazem chytil. Usmál se a vzal ji do náruče. Šel chodbou a zahnul vlevo. Díky Tardis se tam objevil dětský pokoj. Na postel nedbale hodil onu malou dívku a obrátil se na mě se svraštěným obočím.

"Kdo to kruci je?!"

"Jak to mám vědět?"

"Jmenuje se Batsy... Tak se jmenovala i ta tvá kamarádka a Napoleon to jméno určitě zmínil... Potkáváme tu dívku nějak často."

"To jo... Ale chci se zeptat, cos jí to dal!?"

"Klid, jen snová náplast. Bude spát ještě tak osm hodin... Alespoň bude klid."

"Bude si to pamatovat?"

"Ne."

"A udělal jsi to někdy mě?"

"Em.... Jaká že byla otázka?"

Praštila jsem ho pořádně do ramene. "To si děláš srandu?! A kolikrát?"

"Osmkrát? Možná desetkrát."

Vykulila jsem na něj oči a zase ho praštila. Sundala jsem té holčičce náplast a hodila ji po Doctorovi. S trhnutím se probudila a rozhlížela se všude kolem. "Kde... Kde to jsem?"

"Klid. Už je tu ticho, že?"

Přikývla.

"Co to bylo za zvuk?" Vrhl se nám do rozhovoru Doctor.

"Byly to zvonky... Miliony zvonků." První mě napadl školní zvonek, který na chvíli zněl v hlavě i mně.

"Jak jsi se sem dostala?"

"To nevím... Prostě jsem tady."

"Vážně si na nic nevzpomínáš? Vůbec na nic?"

"Možná... Pamatuju si světlo... Hromadu zlatého světla."

"Zlatého?" Zeptal se roztřeseným hlasem Doctor.

"Ano. Byl tam křik, pláč, a to zlaté světlo."

"Regenerace... Je to něčí minimálně druhá regenerace."

"Devět..."

"Co?"

"Devět."

"Regenerace číslo devět?"

"Devět."

"To je trochu psycho..." Zavtipkovala jsem, ale podle jeho výrazu to asi moc vtipné nebylo. "Promiň..."

"Regenerace číslo devět?" Zeptal se opět Doctor.

"Ano..." řekla prostě a upírala na něj své jasně modré oči.

"Jak že se to jmenuješ?"

"Batsy..."

"Ty jsi devátá regenerace?"

"Ne, ale ona ano."

"Kdo?"

"Missy."

"Co?"

"Missy."

"Jsi si jistá?"

"Ano."

"Takže Missy nám zregenerovala." Doctor byl velmi vyveden z míry.