Číslo jedna

01x02 Hůlka

"Co je to?" Zeptala jsem se po tom, co Doctor položil na konzoli cosi připomínající propisku.

"Tohle? To je můj sonický šroubovák."

"Proč já ještě něco takového nemám?"

"Sonický šroubovák může mít jen Doctor. Jednu dobu jsem ale měl i brýle."

"Já chci sonickou hůlku!"

"Hůlku?"

"Ano!"

"Jako Harry Potter?"

"Ano!"

"Když si ji seženeš..."

Najednou se ozvalo cvaknutí, jako když se v mikrovlnce dokončí ohřívání jídla. Z jedné zástrčky v Tardis jsem vytáhla dřevěnou hůlku. "Mám ji." Ušklíbla jsem se a Doctor kopl do konzole, ale bolelo ho to, a tak se chytil za nohu a začal skákat po jedné. Všechen rozruch a smích ale ukončil náhle rozezvoněný telefon. "Co se děje, Doctore?" Zeptala jsem se po jeho zmateném pohledu na vyzvánějící telefon.

Vzal ho do ruky a přijal hovor. "Jacku?" Otočil se na mě. "Počkej, Princezno, tohle možná chvilku potrvá." Otočil se ke mně zády a mluvil úplně jiným hlasem. "Jacku, kapitáne, kámo. Tak co? Jak to jde na Zemi? Nějaké problémy?" Zmlkl. Byl nevídaně dlouho ticho. "Hned jsme tam. Ať nikdo nic nedělá. Tohle může být vážnější, něž se zdá. Ne, nejsem sám, mám s sebou společnici, vytře vám všem zrak." Odložil telefon a usmál se na mě. "Jsi připravena na opravdové dobrodružství, Princezno?"

Usmála jsem se a přikývla. Doctor se chopil konzole. "Počkej." Zarazila jsem ho. "Tardis je dělaná pro šest osob. Ty nejsi sám. Pomůžu ti ji řídit."

Začala jsem mačkat určitá tlačítka a tahat za nějaké páky. "A ty to umíš?"

"To si piš." Odpověděla jsem a zatáhla za poslední páku. Tardis se klepala mnohem méně, než když s ní jel Doctor sám. Vlastně skoro vůbec.

"Bylo to... lepší."

"Jsem dobrá řidička. Dokonce si myslím, že kdybys mi do toho nesahal, šlo by to ještě líp. Udělal jsi vůbec zkoušku na řízení Tardis?"

"Ne, neprošel jsem a tuhle jsem dokonce ukradl."

"Přijde mi, že spíš ona ukradla tebe, model 40 TT je pěkně starý. Měl bys s ní zaletět k Mechanikovi."

"O tom se můžeme pobavit někde jinde. Neříkej to před ní." Vystrčil mě z Tardis. Šla jsem přímo za Doctorem, po pár odbočkách a změnách směru nám cestu zkřížil pohledný vysoký tmavovlasý muž.

"Zdravím, jsem kapitán Jack Harkness." Usmál se na mě, vzal mě za ruku a políbil ji.

"Nech toho. Flirtovat můžeš později." Protočil očima Doctor.

"Klid, Doctore, umím se o sebe postarat. Jsem Princezna."

"Tak to mě moc těší, slečno."

"To i mě, kapitáne." Usmála jsem se. Doktor nahlas sykl. "Nežárli." Šťouchla jsem do něj a koukla mu přes rameno. Mířili jsme do velké půlkruhovité prosklené místnosti.

"Vítejte v Torchwoodu."

"Ahoj, nesalutovat." Poručil Doctor a dal si ruce do kapes.

"Pátá tvář, kterou znám a je pořád stejně paličatý." Utrousil Jack.

"A proč tu vlastně jsme? Mluvil jsi o dobrodružství, je to tak vážné?"

"Země zřejmě opět podléhá invazi či útoku. Nikoho jsme skrze média neinformovali, držíme to v tajnosti. Na nalezení řešení ale potřebujeme Doctora."