Číslo jedna

01x09 Dcera senátu

"Tak jo, Princezno. Představ si, že tohle jsi ty a tohle je Batsy." Doctor použil dvě plastové lžičky od zmrzliny. "Když se potkají tak se spojí. A potom." Nabral si dvojitou lžičkou zmrzlinu. "Au. Štípnou tě do jazyka."

"Proč bych se zrovna já s Batsy měla prolínat?"

"Proč by nás na to tvoje budoucí já upozorňovalo? Musela spálit hvězdu, aby to fungovalo tak dlouho a vy si mohly promluvit."

Koukla jsem se Doctorovi do očí a dala si do pusy pár hranolek. "Mám pocit, že mi něco neříkáš."

"Proč bych ti měl něco neříkat?"

"Nevím, možná si myslíš, že bych to nezvládla, a tak to přede mnou tajíš."

Zasmál se. "Vždycky chytřejší, než si myslím." Rozhlédl se kolem nás a naklonil se ke mně. "Chce tebe."

"Co?"

"Celých padesát let jsem hledal důvod. Proč? Teď to vím. Byl jsem na Gallifrey. Měl jsem menší potyčku s tamní vládou. Nehezkou potyčku. Rassilon je špatný prezident, měli by ho nahradit." Pohledem sjel celé moje já.

"A kým nahradit? Pokud si pamatuju správně jeho poslední regeneraci, tak svou šíleností a fanatismem vyvolal válku s Dáleky. Proto jsme tady."

"Nezměnil se ani trochu. A musím uznat, že je velice dobře, že nejsi jeho obrazem."

"Jak to myslíš? O čem to mluvíš?"

"Je to zatím jen teorie. Nejsem si tím jistý, protože než jsem měl možnost projet Matrix až do takové hloubky, byli mi v patách. Našel jsem o tobě pár zmínek. Ne přímo o tobě, ale o někom, kdo jsi mohla být ty. Před tím, než jsi zregenerovala."

"A kdo?"

"To jméno sis nevybrala náhodou. Jsi dcera senátu. Vládců času."

Na chvíli se mi zastavil dech. "Chytrý Doctor..." Ozvalo se za námi. Oba dva jsme se otočili. Kousek od nás stála Batsy. "Ano, Princezno, můžeme to vyřešit jinde." Zakřičela. Odpověděla ještě dřív, než jsem na to vůbec stihla pomyslet. "Do Tardis." Vešli jsme do modré policejní budky a zavřeli za sebou dveře.

"Pořád to asi nechápu. Co znamená být dcera senátu?"

"Když jsme se poprvé potkali a ty jsi byla ještě z velké části člověk, řekla jsi mi, že jsi dcera vládců času. Nebral jsem to na velkou váhu, ale po chvíli s tebou jsem si uvědomil, že bych měl brát vážně každé tvé slovo."

"Víš, Princezno, moje." Promluvila Batsy. "Vládci času nejsou jako my. Jsou jiní. Umírají a regenerují, ale ten proces, oproti obyčejným Pánům času, nikdy neskončí. Jste nesmrtelní. Protože senát si přece musí zajistit stálou vládu."

"O tom nic nevím. Nikdy mě o tom nenapadlo přemýšlet."

"Jistě, že ne. Jak bys taky mohla? Vládci času mají vsugerováno, že jsou něco víc. Že jsou mocnější než jiní Páni času. A to jen proto, že neumírají. Já ale přišla na to, jak vás vrátit nohama na zem. Brzy, si pro tebe přijdu a věř, že budeš litovat, že ses narodila jako Paní času."

Mrkla jsem a ona najednou byla pryč. "O čem to mluvila? To se mě jako chystá zabít? Je ona to, o čem mluvilo mé budoucí já?" Zeptala jsem se vyděšeně Doctora a začala zrychleně dýchat.

"Myslím, že nejde někoho okrást o jeho regenerace. Mám na mysli ty běžné. Každý Pán času má možnost prožít minimálně třináct plných životů. Někdo i víc, když se o to zaslouží."

"Třeba ty."

"Nebo ty. Jak jsem říkal, v Matrixu jsem našel záznamy o někom, kdo jsi mohla být ty, ale ona regenerovala."

"A kolikrát?"

"Dcera senátu s neomezeným počtem regenerací. Mohlo to být i tisíckrát. Byla časová válka."

"Takže se od ní mám nechat zabít? Nechat se o to všechno připravit? Ale kam ji mám v tom případě zavřít? Do jaké linie a do jaké skříně? A co bude potom s ní?"

"No... pak bude žít věčně. Přesně tak, jak chce"

"A ty to dovolíš?"

"Jsi chytřejší, než si kdokoliv myslí. Vyzraješ na ni, dostaneš nápad. A ten zachrání hvězdy." Doctor natáhl ruku. "Dej mi ty hodinky, třeba zjistím, co je na nich tak zvláštního​. To ony jsou určitě klíčem."

"Fajn." Pokrčila jsem rameny a sundala si je z krku.

"Někdo ti to měl říct. Někdo se pro tebe měl vrátit, ale ten proces nebyl dokončen. Vzpomeň si, kdo ukryl tvou identitu do hodinek... Vzpomeň si!"

"Já... Nevím. Pamatuju si jen útržky, holé fakty, nic konkrétního. Je mi líto, Doctore, ale opravdu to nejde."

"Dobře... Víš, jak tenhle proces funguje? Já ti ho vysvětlím." Zastavil Tardis. Přímo uprostřed všeho. "Pokud chce nějaký pán času uchovat všechno, čím je, stranou od jeho tělesné schránky, použije hodinky."

"To vím. Četla jsem to. Co ale nechápu je, co se stalo. Chci si vzpomenout na svoje dětství. Chci vědět, jak vypadali moji rodiče a přátelé. Chápeš, Doctore? Měla jsem rodinu a teď..."

"...jsi sama. Znám ten pocit. Cítíš se jako poslední svého druhu, ale tak to není. Vždycky budeš mít mě, ať se změníme jakkoliv." Pevně jsem ho objala. "Mám teorii. Ty hodinky na tebe byly napojeny při časové válce. Stalo se to, když Gallifrey padla. Tedy spíš jsi počítala s jejím pádem. Čas je daný a při každém jednotlivém rozhodnutí se tvoří další a další alternativní vesmíry. Mám trochu strach, že ty jsi v jednom z nich. Proto jsi dokázala projít k Rose. Není pro tebe problém procházet alternativními vesmíry, protože ty v jednom žiješ."

"To by ale znamenalo, že v tomhle vesmíru nejsem možná... Že nemůžu být skutečná."

"Někdy se i neskutečné stane skutečností..."

"Pro mě to platí taky?"

"Určitě. Ty jsi skutečná."

"Jak si tím můžeš být tak jistý? Co když jsem​ jen fikce? Co když jsem jen představa? Co když jsem vlastně nikdy neexistovala?"

"Jsi skutečná."

"Jak to můžeš vědět?"

"Protože nevidím důvod, proč by mi moje mysl dala do života někoho tak nelidsky otravného." Zasmáli jsme se. K smíchu to ale nebylo.

"Tyhle hodinky nejsou jako každé jiné. Vidíš tohle?" Ukázal na malý kamínek na otevírání. "To je bílo cípá hvězda. Je jen na Gallifrey. Jsou moc speciální. Neboj se, Princez-" nedořekl. Tardis sebou zběsile cukla a my dveřmi propadli až do knihovny.

"Doctore!" Zaječela jsem a chytila se okraje bazénu. Tardis se srovnala. "Co se stalo? Kde jsme?"

"Nevím. Nějak se splašila. Co se stalo, holka?"

Tardis jen lehce zavrněla a s cvaknutím otevřela dveře, vyšli jsme tedy ven. Leželi jsme na boku, ale její vlastní gravitace nás držela i uvnitř na nohou. Vyskočili jsme a rozhlédli se.

"Myslíš, že jsme prostě narazili?"

"Ne. Myslím, že nás tady někdo potřebuje."

"Doctor!" Ozval se přímo za námi robotický hlas, který mě v noci strašíval. Hlas Dáleků. Když jsme ale chtěli skočit zpět do Tardis, odrazili jsme se od silového pole.

"Temporální vězení. Použili chronickou smyčku. Tardis je bez energie, už nás odsud nedostane. Promiň, Princezno."