Siblings

I told you to be ready.

Pěsti jsem pevně zaťala a zamračila se.

Zase se mi hrabal ve věcech.

Rychle jsem vyběhla z mého pokoje a silně kopla do protějších dveří, až v pantech nepříjemně křuplo. Za dveřmi se dlouho dobu nic neozývalo a tak jsem do nich, jako bonus, ještě bouchla rukou.

Z pokoje se ozvalo zavrzání postele, jak se konečně uráčil zvednout a potom jsem uslyšela i přibližující se kroky. Pomalu otevřel dveře a já na něj zůstala zírat s otevřenou pusou, když se zastavil mezi nimi a líně se opřel o futro.

Černé vlasy měl rozházené do všech stran a na tváři mu vyrůstaly krátké chloupky, protože jsem ho vzbudila dřív, než se stihl oholit. Husté obočí měl mírně nadzvednuté a kaštanové oči se mu jiskřily pobavením o posměšném úšklebku ani nemluvím. Přesně věděl, proč ho ruším.

Pohledem jsem sjela trochu níž. Odhalená hruď byla důkazem pravidelných návštěv posilovny, do kterých mě nutí taky, ale já stále vytrvale odmítám a kalhoty měl stažené až přehnaně nízko.

"Není slušné, tak moc zírat na lidi." Řekl a povytáhl si tepláky, které mu volně vysely z úzkých boků. Představuju vám svého dokonale namyšleného bratra.

Odvrátila jsem pohled na stranu a mírně se začervenala. Přestože mi tyhle naschvály dělá v jednom kuse, vždycky jsem to já, kdo se stydí.

"Není slušné hrabat se v cizích věcech." Odsekla jsem a dál hypnotizovala schody vedoucí do přízemí.

Pobaveně si oddechl a zašel zpátky do pokoje. Bylo to něco jako pozvánka ke vstupu, proto jsem neváhala a šla za ním. Kdyby mě nenaštval, možná bych ty dveře zavřela s citem, ale on mě k jeho smůle naštval, takže jsem se nechala otevřené. Dlouhou návštěvu jsem stejně neplánovala.

Ruce jsem si znovu překřížila na prsou a zamračila se. "Tak kde jsou?!" Mírně jsem zvýšila hlas. Štvalo mě, že se mi vysmívá.

Dneska jsem chtěla jít k Elizabeth, mé dobré kamarádce, na večírek jejích osmnáctých narozenin. A něco tak důležitého si nesmím zapomenout doma. Samozřejmě, že tohle normálně nedělám, ale jsem jedna z posledních, co se s nikým nevyspaly. Dohání mě to k šílenství a to to ani není moje vina. Za všechno může on! Můj bratr s přehnanou péčí!

Tenhle důvod mu ale říct nemůžu, protože by to nedopadlo moc dobře. Nechci to teď rozebírat, ale asi bude stačit, když řeknu, že se mého naštvaného bratra celkem bojím.

Prošel kolem mě a zavřel dveře. V pokoji nastalo ticho a ještě dlouhou dobu by nejspíš bylo, kdybych ho neporušila. Prudce jsem se otočila směrem ke dveřím, od kterých se za celou dobu nepohnul.

"Kde jsou ty kondomy, Aarone!" Zařvala jsem na něj. Nenávidím tyhle jeho vtípky, které mi v poslední době dělá stále častěji.

Nebyla jsem si jistá, jak zareaguje, ale měla jsem trochu obavy. Opravdu ho nechci naštvat, ale svoje věci si brát nenechám! Konečně jsem se mu odvážila podívat do očí a ztuhla.

Opíral se o dveře a propaloval mě pohledem. Ústa měl stažené do rovné přímky a obočí mírně skrčené. Naštval se a já nemohla ani pryč, protože blokoval jediný východ z jeho pokoje.

"Aarone?" Řekla jsem nejistě. Hněv už mě dávno opustil. Teď jsem hlavně chtěla pryč, pryč z jeho blízkosti. Přestal se opírat a stoupl si na krok přede mě. Svůj pohled jsem nezvedla a stále vystrašeně koukala před sebe, přesněji řečeno na jeho vypracovanou hruď, která mě ještě ke všemu docela rozptylovala.