Siblings

I told you, that I will never let you go.

Vlastní výkřik mě probudil ze spaní. Oči se sami od sebe otevřely. Zrychleně jsem dýchala. Hruď se mi nepravidelně zvedala a zase klesala. Čelo pokrývaly kapičky potu. Třásla jsem se, i přestože mi bylo horko. Ten sen, co se mi právě zdál, byl tak skutečný. Vyděsilo mě, že i ve snech se ho nedokážu zbavit. Že mi ani ve snech nedá pokoj a ničí můj život. Tak moc mě to děsilo.

Vytřeštěnýma očima jsem se podívala ven z okna. Slunce jasně svítilo, ale nehřálo. Jak by taky mohlo, když byla zima.

Do pokoje pronikaly skrz závěsy sluneční paprsky a osvětlovaly ho. - Můj pokoj. Avšak já se tu necítila pohodlně. Všechno pro mě bylo tak cizí. Tak jiné. Postel, na které jsem ležela, mi už nikdy nebude přinášet pohodlí. Nikdy mi nedopřeje klidného spánku. Nikdy si do ní nebudu lehat s radostí, protože mi vždycky připomene, co se stalo. Celá místnost mi to připomene.

Jak mám dál žít pod jednou střechou s tím monstrem? S mým vlastním bratrem? Nedokážu se na něj ani podívat. Nedokážu předstírat, že se nic nestalo. Ale komu bych o tom měla povědět? Nikdo neuvěří věcem, které si vymyslí nezodpovědná dcera. Nikdo. Ani moji přátelé, ani má rodina. Na to si Aarona moc váží a věří mu. Až příliš dobře si je omotal kolem prstu.

Zhluboka jsem se nadechla a opatrně se přetočila na bok. V podbřišku mě přitom zabolelo a znovu jsem ucítila tu lepkavou "věc" mezi stehny. Obličej jsem měla pokrytý uschlými slzami a oči nepříjemně pálily. Celé mé tělo bylo v jednom ohni, ale přesto jsem se stále třásla. Nechtěla jsem déle ležet v téhle posteli. Nechtěla jsem déle zůstávat v tomto pokoji. Tak moc mě to znechucovalo a odpuzovalo zároveň.

Svůj zrak jsem přesunula na digitální hodiny. Bylo 10:25. Škola už dávno začala, ale lísteček, který byl opřený vedle budíku, uklidnil mou chvilkovou paniku.

Dnes do školy nemusíš. Postaral jsem se o to. - Aaron

Jakmile jsem uviděla to jméno, zamrazilo mě. Bylo moc brzo. Nedokážu za tak krátkou dobu snést jakoukoliv zmínku, která se ho týká, natož vidět jeho jméno.

Papírek jsem zmuchlala a zahodila do rohu pokoje.

Pomalu jsem se bosýma nohama dotkla podlahy a vstala z postele. Pocit slabosti a vyčerpání se mě držel jako klíště a podlamoval mi kolena. Bylo pro mě opravdu hodně těžké, udržet se ve stoje a nesvalit se na studenou podlahu. Mé zesláblé tělo zakrýval jeden kus látky. - Jeho triko. Cítila jsem z něj tu známou vůni sprchového gelu.

Pomalými kroky jsem putovala podél zdi, která byla mou oporou, až ke dveřím. Dřevěné parkety pode mnou zavrzaly, jak jsem překročila práh pokoje, a vydala se na druhou stranu opuštěné chodby do koupelny.

Jediné, po čem jsem teď nejvíc toužila, byla horká koupel. Chtěla jsem ze sebe smýt jeho doteky, vůni a špínu, kterou na mě zanechal.

Potichu jsem za sebou zavřela dveře a zamkla. Dům byl sice prázdný, ale mě stále užíral pocit strachu a nejistoty. Co když by se Aaron vrátil a znovu by mi ublížil? Tak moc jsem se toho bála. Po druhé už bych to nesnesla. Nedokázala jsem si představit, že bych si tím musela projít ještě jednou.

Kohoutek jsem pevně stiskla v dlani a pootočila s ním do strany. Z baterie ihned začala téct horká voda. Druhou rukou jsem se pevně přidržovala okraje vany, abych se nepřevážila a nespadla do ní. Dost se mi motala hlava a kolena byly stále roztřesená, jakoby se každou chvíli měla podlomit a nechat mé tělo napospas chladným dlaždicím.

Vodu jsem nechala puštěnou a obrátila svůj zrak k zrcadlu naproti. Pohled na mě byl opravdu otřesný. - Rozcuchané blonďaté vlasy, zarudlé oči, výrazné kruhy pod očima. Těch pár věcí stačilo k tomu, abych znovu začala brečet. Nedokázala jsem si pomoct. Všechno mi najednou připadalo tak kruté.