Siblings

I told you, I don't like your lies.

Ani jsem nepočítala minuty, které pro mě ubíhaly příliš rychle. Nestarala jsem se o pracně namalované líčení, které stékalo spolu se slzami po mé tváři, v tuhle chvíli mi to bylo jedno. Už moc dlouhou dobu jsem musela potlačovat fakt, že jsem se přes rozchod s Nickem nikdy nedostala a nedostanu. Chyběl mi od doby, co jsem nastoupila na střední, a naše cesty se rozdělily.

Jsme od sebe odloučeni už tři roky a já prostě nemůžu zapomenout na jeho hebké rty a jemné doteky. Na milý úsměv, na silné paže utěšující mě vždy, když můj bratr něco provedl, i na jeho překrásné safírové oči, ve kterých jsem se ztrácela při každém pohledu do nich. Nemůžu zapomenout na celého Nicka a vše, co jsem s ním prožila. Nedokážu to.

Naposledy jsem pevně sevřela Elizabethiny ruce a pousmála se na ni. Mám štěstí, že někdo jako ona je právě mou kamarádkou. Život bez ní bych si už ani nedokázala představit. Padly jsme si do oka hned první den na střední a od té doby se mezi námi utvořilo opravdu silné pouto.

Opatrně jsem se zvedla ze studených dlaždic a urovnala si šaty. "Půjdu připravit to občerstvení." Zamumlala jsem potichu a vyšla z koupelny.

Elizabeth moc dobře věděla, že se mnou něco není v pořádku. Její výraz v obličeji to jasně potvrzoval. Chtěla vědět, co se stalo a pomoct mi, ale na druhou stranu taky moc dobře věděla, že v tomhle směru je zbytečné na mě jakýmkoliv způsobem naléhat. Až budu připravená, jednou jí o tom povím. Ale teď to ještě nedokážu.

Pomalu jsem vyšla z koupelny a nechala zmatenou Elizabeth za sebou. Potřebuju být sama a urovnat si myšlenky.

Předposlední schod pode mnou znovu zavrzal, jak jsem scházela dolu do kuchyně. Oči mě pálily, protože se mi do nich dostala rozteklá řasenka a tvář jsem měla ulepenou od slz. Jestli to takhle půjde dál, budu se muset odstěhovat nebo mi provede daleko horší věci, než mi dělal do teď. Tím jsem si jistá.

Došla jsem až k lince a z lednice vyndala připravené pomazánky. Z šuplíku jsem si vzala nůž a začala je mazat na bagetu.

-

"Teď chvilku nemrkej." Rozkázala mi Elizabeth a řasenku, kterou držela v ruce, přiblížila nebezpečně blízko k mému oku. Soustředila jsem se na to tak moc, až jsem na chvilku přestala i dýchat a bedlivě sledovala, jak pohybuje řasenkou nahoru a dolu.

"Hotovo." Pousmála se a zbytek líčidel, včetně řasenky, naházela zpět do kosmetické taštičky.

Úlevně jsem si oddechla a několikrát zamrkala, abych je navlhčila. Potom, co jsme s Elizabeth připravily občerstvení, mi opravila rozmazané líčení a udělala nový účes, protože se jí můj drdol moc nelíbil.

Za celou dobu mě ani jednou nenechala podívat se do zrcadla, takže jsem byla celkem zvědavá, jak budu vypadat. Modlila jsem se, aby to bylo dobré.

"Připravená?" Zeptala se, aby mě mohla ještě více napínat. Oči jí přitom tikaly po celém mém obličeji a radostně jiskřily. Souhlasně jsem zakývala hlavou a napjatě čekala, až odstoupí od zrcadla.

"Páni." Vydechla jsem nevěřícně. Musím přiznat, že tentokrát se jí to opravdu povedlo. Nad mojí reakcí se spokojeně pousmála a nepřestávala mě dál sledovat.

Medové vlasy mi nechala volně rozpuštěné a trochu je natočila. Čokoládové oči - jediná věc, kterou máme s bratrem společnou, mi zvýraznila tenkou linkou, černými stíny a rty párkrát přejela růžovým leskem. Vypadala jsem naprosto dokonale.

"Děkuju." Objala jsem ji a mírně se na Elizabeth pousmála. Po dlouhé době jsem se cítila opravdu šťastně.

"Tak a teď půjdeš dolu, zapomeneš na všechny starosti a začneš se pořádně bavit!" Řekla vážným hlasem a zpříma se mi podívala do očí. Ani to nemusela opakovat. Poslušně jsem se zvedla a vyšla ven z koupelny.