Siblings

I told you, that tonight I will make you mine.

Protestné výkřiky opouštěly má ústa a ruce aktivně narážely do jeho pevné hrudi. Můj hlas se ozýval celou ulicí, ale nikdo nepřispěchal na pomoc. Tak brzy ráno byli sousedé ještě stále zalezlí ve svých postelích a tvrdě spali. Slzy stékaly spolu s líčením po mé tváři, dokud nedopadly na asfaltovou silnici. Chtěla jsem od něj být, co nejdál to šlo. Bála jsem se ho. Bála jsem se toho, co se mi chystá udělat. Nikdy předtím mě nepolíbil. Vždy se jenom na chvilku zabavil a zmizel. Ale teď.

Bokem strčil do vrátek, která se s ostrým zaskřípáním otevřela. Došel se mnou v náručí po vydlážděné cestičce až ke vchodovým dveřím a postavil mě na terasu. Sklopil hlavu a prsty zajel do jedné z kapes kabátu hřející mé promrzlé tělo. Vzala jsem to jako příležitost k útěku a prudce se vysvlékla z jediné teplé vrstvy, co jsem na sobě měla, a začala utíkat napadaným sněhem zpět na ulici. Chtěla jsem se dostat k Elizabeth. U ní bych se cítila v bezpečí a jistotou by bylo, že by mě ochránila před mým bratrem.

Chabý pokus o útěk mi však překazila silná ruka, která se pevně obmotala kolem mého zápěstí a přitáhla mě zpět k němu. Bokem jsem narazila do jeho hrudi. 

"Nesnaž se utíkat." Zavrčel do mého ucha a zatáhl mě do domu.

Chodba byla děsivě klidná. Kromě světla z pouliční lampy, které osvětlovalo část místnosti, tu nic jiného nesvítilo. Na mikrovlnce blikaly hodiny a myčka potichu hučela.

Sevření na mém zápěstí povolilo a já si vytvořila bezpečnou vzdálenost. Přestala jsem sledovat špičky mých bot a opatrně vzhlédla k mému bratrovi. Vlasy mu spadaly do obličeje, jak je roztékající se sníh namočil a z konečků mu odkapávaly kapky na dřevěné parkety. Čokoládovýma očima si mě prohlížel stejně jako já jeho a rty pevně semknul k sobě. Stále ještě byl naštvaný.

"Zklamala jsi mě, Victorie." Přerušil děsivé ticho, které mezi námi bylo. Z místa se nepohnul. Rukou prohrábl vlasy a odhrnul si je z čela. Znovu se na mě zadíval a čekal na mou odpověď.

"To ty jsi mě zklamal." Potichu jsem zamumlala a zadívala se na špičky mých lodiček. Nelhala jsem. Opravdu mě zklamal. Jak vůbec mohl tomu klukovi něco takového provést? Nic mu neudělal a přesto by ho tam nechal klidně promrznout. A to jak se ke mně zachoval, se odpustit nedá. 

"Co jsi to řekla?" Zvýšil vztekle hlas. Chytl mou bradu mezi prsty. Znovu jsem byla donucena, podívat se na jeho tvář.

Nechtěla jsem se ho bát. Vždyť jsem mu i do telefonu řekla, že ho už nebudu poslouchat. V tu chvíli mi to přišlo tak jednoduché, ale odporovat mu, když stojí přímo přede mnou, nedokážu. Přála bych si opak. Strašně moc bych si to přála.

"Zklamal si mě." Řekla jsem o něco víc srozumitelně. Čelist jsem zaťala a zamračila se.

Rty se mu stočily k jedné straně a vytvořily úšklebek. V očích se mu objevilo pobavení a ruku pomalu stáhl z mé brady. Skláněl se nade mnou. Vůně kvalitního sprchového gelu mě obklopila a zatemňovala mi mysl. Zmátl mě jeho náhlou změnou nálady. 

"Napravím to." Řekl klidně a skousl si ret.

Hlavu sklonil na úroveň té mé. Na holém rameni jsem ucítila teplý dech. Ztuhla jsem ve chvíli, kdy se jeho hebké rty dotkly mé pokožky na krku a postupovaly nahoru. Zanechávaly po sobě vlhkou cestičku a nutily mě nemyslet na nic jiného. Nemohla jsem mu dovolit, aby nade mnou měl takovou moc, ale nešlo mi, se vzpamatovat. Každý kousek, který políbil, nepřestával hřát. 

Elektrické impulzy začaly probouzet můj podbřišek. Tělo se mi třáslo a ruce nebyly schopné jakékoliv obrany. Stála jsem na tom samém místě a nechala ho, aby mě ovládl. Rty se dostal až k mé čelisti, jejíž linii zasypal polibky a putoval dál po mé bradě, dokud se nezastavil těsně pod mým spodním rtem.