Siblings

I told you, You are mine.

Zrovna stojím před zrcadlem a upravuju poslední nedostatky mé hodinové přípravy v koupelně. Celý den jsem se těšila, až konečně nastane večer a já vyrazím k Elizabeth na její oslavu osmnáctých narozenin.

Pozvala na ni kvůli mně plno jejích nezadaných kamarádů a uvolnila pokoj pro hosty, od kterého budu mít klíč jenom já, za což jsem jí velice vděčná.

Ještě jednou jsem zkontrolovala můj výtvor a spokojeně se na sebe usmála do zrcadla. Vlasy jsem si vyčesala do úhledného drdolu a pramínky, které z něho vypadly, natočila kulmou, takže to vypadalo, jako bych to udělala úmyslně.

V pokoji jsem se oblékla do krátkých černých šatů s květinovým vzorem a naškrobenou sukní, vzala si mobil, klíče a vyšla z pokoje.

Při pohledu na protější dveře se mi už po několikáté za tento den vybavilo dnešní ráno s mým bratrem, které jsem se snažila uzavřít v nejhlubším koutu mé mysli, aby mi to nekazilo náladu. Alespoň ne dnes. Ne když byl Elizabethin večírek tak důležitý, co se mé budoucnosti týče.

Pokroutila jsem hlavou a vyrazila ke schodům, když v tom mě někdo zatáhl zpátky a hrubě narazil na zeď. My o vlku a vlk. "Sluší ti to." Pošeptal mi Aaron do ucha a jemně ho skousl mezi zuby. Lepil se na mě celým svým tělem a rukou se opíral nad mojí hlavou. Takže mě znovu obklopila vůně kvalitního sprchového gelu.

Vypadal úplně jinak, než ráno, ale na jeho atraktivitě mu to neubralo. Co si budeme nalhávat, většina holek se se mnou baví právě kvůli mému bratrovi. Druhá věc, kterou mi ničí život.

Horní vlasy měl vyčesané nahoru, i když vypadaly docela rozcuchaně, a po stranách si pěstoval jenom nepatrné chmýří. I tvář už měl oholenou. A dokonce byl oblečený. Přes sebe měl přehozené obyčejné bíle triko a tmavě šedivé tepláky.

Odvrátila jsem pohled na stranu a začala hypnotizovat schody. Bála jsem se ho a to nesmí zjistit. Po dnešním ránu jsem se mu snažila vyhýbat a moc často nevylézat z pokoje, ale je to zbytečné, když bydlíme ve stejném domě.

"Řekni mi, Victorie," ještě jednou mě kousl do ucha a pak pomalu sjížděl níž až na můj krk, který několikrát jemně políbil, "kam se chystáš jít?" Jeho hlas byl milý a laskavý, ale já moc dobře věděla, že s tím není spokojený. Vadí mu, když někam jdu a neřeknu mu o tom. Zvlášť, když se jedná o večírek.

Při každém vysloveném slově mi dýchl na krk a já se rozechvěla. Už mi zase bylo horko z toho, jak moc na mě byl přilepený, a těžce se mi dýchalo. Srdce mi tlouklo jako o závod a naznačovalo mi, že je nejlepší čas odejít pryč, jenomže on mě nepustí bez odpovědi.

Pohled jsem měla stále nasměrovaný ke schodům a snažila se zůstat klidná, alespoň na venek."Na Elizabethinu o-oslavu." Vymáčkla jsem ze sebe, jak nejlépe jsem dokázala, ale můj strach to nezakrylo.

"Není ti zima? Nějak se klepeš." Šeptal mi výsměšně do ucha a volnou rukou si hrál s mými vlasy. Moc dobře věděl, že mi nahání strach, ale nezajímalo ho to, takový můj bratr prostě je. Takhle se ke mně posledních pár měsíců chová. Povýšeně a krutě.

Zhluboka jsem se nadechla a pomalu namířila pohled na ten jeho. Naše oči se ihned setkaly a mnou projel ten nepříjemný pocit chladu. Kaštanové oči se mu leskly, i když na chodbě bylo šero, a přejížděly po celém mém těle.

"Ne není." Odvážila jsem se promluvit do ticha a tím se snížilo napětí, které mezi námi narůstalo. "A teď, když dovolíš, bych už potřebovala odejít." Dodala jsem potichu a nepřestávala sledovat jeho obličej.