Siblings

I told you, to not be with other boys.

Previously on Siblings:

„To se nestane. Nedopustím, aby k tomu došlo." Přerušil hrobové ticho Johnův smrtelně vážný hlas, ze kterého mi po zádech přeběhl mráz. Nelíbilo se mi, o čem tahle konverzace byla, ale tušila jsem, že já byla její součástí.

Derrick se pobaveně zasmál předtím, než promluvil daleko děsivějším hlasem, než před chvilkou John. „Zkus mě zastavit. Tobě je možná jedno, že tě Aaron ztloukl, ale mně ne. Nenechám ho, aby kazil pověst našeho jména. Oko za oko, zub za zub. Jestliže on zmlátil tebe, pak na mně zůstává, abych udělal to samé jeho malé sestřičce." Poslední slova znovu pronesl s důrazným opovržením, avšak to mi v tu chvíli bylo naprosto ukradené, protože pro mě nebylo podstatné, jakým způsobem je řekl, podstatné bylo, jaký měly význam. Jak moc strašlivý pro mě byl...

-

Dveře od ní se tiše zavřely a já na ně byla po chvilce hrubě přitlačena.

Nevěděla jsem, co se děje. Zprvu jsem si myslela, že mně Derrick nějakým zázrakem dohnal, ale když jsem se trochu uklidnila a pořádně zaostřila zrak, nebyl to Derrick, kdo přede mnou stál.

Díru do hlavy mi propaloval pár čokoládových očí.

„Řekl jsem ti, abys na mě počkala, ale tys neposlechla." Ozval se v mých uších až děsivě známý hlas. Hlas osoby, která mi způsobila tolik bolesti a utrpení za tak krátkou dobu. Osoby, která mě svými zvrhlými, bezcitnými a sobeckými činy zničila uvnitř. Osoby, kterou jsem z hlouby duše nenáviděla a bála se jí zároveň.

 „A-Aarone?"

~

V hlavě mi vypukla bouře. Můj dech byl nepravidelný. Má ústa se chvěla.

Srdce prudce bušilo proti mé rychle zvedající se a klesající hrudi.

Nohy se mi třásly a bylo až k neuvěření, že jsem na nich dokázala stát.

Byl tu. Byl se mnou v jedné místnosti. Stál tu. Stál přímo přede mnou a já nebyla schopná jediného pohybu.

I přestože se mi povedlo utéct pomstě, kterou na mě ta bestie v Johnově pokoji chtěla vykonat, vběhla jsem přímo do spárů monstra, před kterým jsem se tady ukrývala.

Dalo by se říct, že se mě smůla držela jako klíště, a nechtěla se odtrhnout, jinak jsem si tuhle mizernou situaci nedokázala vysvětlit.

Nedokázala jsem si vysvětlit, proč se tohle musí dít zrovna mně. Proč musím být tou, které chtějí všichni ubližovat a vybíjet si na ní své vlastní problémy. Nikomu z nich jsem nic neudělala, no přesto mi určitým způsobem ničí život a nenechají mě v klidu spát.

Jak dlouho potrvá, než se sem dostane i Derrick? Co když ublíží Johnovi? Aaron už to udělal a částečně na tom nesu vinu i já. Kdybych nebyla tak tvrdohlavá a nepohádala se s ním po telefonu, kdybych si neusmyslela, že když ho přestanu poslouchat, a budu si dělat, co chci, dá mi pokoj a nechá mě být, kdybych si na tom večírku nevyhlédla Johna, všechno teď mohlo být jinak.

Ale jak jsem mohla tušit, že se něco takového stane? Jak jsem mohla vědět, že je Aaron takový? Nic jsem nevěděla a ani vědět nemohla, avšak to není omluva.  Má nevědomost mě neomlouvá.

John se může klidně v tuto chvíli válet na podlaze, znovu zmlácený do bezvědomí a všechno to bude opět má vina, protože Derrickovi zkřížil cestu pouze proto, aby mě ochránil.