Siblings

I can't control myself, when I'm with her.

Kapitolu věnuji Katherine. Neboj tvůj komentář více než jenom potěšil. :) A abych odpověděla na tvou otázku,... nevím jestli si to přesně pamatuju, ale Siblings mě napadly někdy mezi 2 - 3 hodinou ráno po přečtení dvou yaoi mang. Užij si Aaronův pohled.

Jestli někdo z vás neví, co je yaoi, a náhodou si to vyhledá, ocenila bych, kdybyste si vaše záporné názory nechaly pro sebe. Děkuji. Bajunka#

Previously on Siblings:

„Odpoledne jsem jasně řekl, ať na mě počkáš, a co se nestalo? Šla si za tím samým zmetkem do nemocnice! Nedokážeš si představit, jak moc mě to naštvalo, Victorie. V tu chvíli jsem ti chtěl ublížit,“ zasmál se, „opravdu chtěl, ale nejsem monstrum, nebudu tě být, jako malé dítě, to je pod mojí úroveň. Dohodl jsem se s Billem, od zítřka dělám druhého trenéra ragbistů a od tebe chci, abys tam po škole za mnou každý den přišla.“ Dořekl a zvedl hlavu.

 A přesně tohle byl ten poslední impulz, který potřeboval k tomu, aby nad sebou ztratil veškerou kontrolu.

~

 Potřebovali mě v tu nejnevhodnější dobu. No není to smůla, Victorie? Zrovna když si spolu užíváme tak pěknou chvilku, tě musím opustit a jít dělat svou práci.

Avšak, možná že to své výhody přece jenom má. Docela mi tím pomohli. Už jsem jednou říkal, že nejsem žádné monstrum, které ze mě děláš. Vím, jak se mám zachovat, ale nemohl jsem si pomoct. Ležela jsi tam. Ležela jsi pode mnou na zemi a stačilo tak málo k tomu, abych svou touhu konečně uspokojil. Abych si tě znovu vzal a zapomněl na neshody, které jsme spolu měli.

Ano, říkal jsem, že počkám, až budeš připravená, ale to je nemožné. Nedokážu se ovládat. Jsem vůči tobě tak majetnický a ochranitelský. I pouhý pohled, který věnuješ jiným chlapcům, drásá mou sebekontrolu a oba moc dobře víme, že ty se ani nesnažíš mi to nějak ulehčovat. Ba právě naopak, Victorie. Svým vzpurným chováním si to ještě více zhoršuješ. Opravdu tě tak moc baví hraní si na rebelku?

Nechci ti ubližovat. Nechci tě omezovat ani ovládat, ale ty mi prostě nedáváš na vybranou. Chováš se, jako kdybys necítila ty stejné city, které k tobě chovám já. Jako kdybys mě nenáviděla a pohrdala mnou, což není nejlepší způsob, jak předstírat nedostupnou, radil bych ti změnit taktiku nebo se naštvu.

 Nechápu, co to do tebe vjelo. Nechápu, proč si najednou tak tichá, bojácná a neustále se slzami na krajíčku. Nechápu, proč konečně nepřiznáš, že mě chceš.

Nepopírám fakt, že mě záhadným způsobem vzrušuje, když se na mě těma svýma uslzenýma očíčkama díváš a prosíš mě, abych přestal, ale tím si to akorát zhoršíš. Nejsem zvyklý nedostávat věci, po kterých prahnu, a jestli ti to ještě nedošlo, jsi jednou z nich. Uvědom si to.

Zrovna jsem se vracel od místa setkání s dalšími vydělanými penězi. Víš vůbec, co kvůli tobě podstupuju? Nevíš a nejspíš to ani nikdy nezjistíš. Až příliš se zajímáš o sebe, o to, co chceš ty. Jak můžeš být tak sobecká? Pořád mi jenom ubližuješ a potom se divíš, když ti tvůj úder vrátím. Jsi tak naivní a pomalá. Kolikrát mám opakovat, že tuhle hru řídím já, že to já udávám pravidla. Dvakrát? Pětkrát? Nikdy se nepoučíš.

Snažím se nám vydělat na společný byt, abychom se mohli odstěhovat a trávit spolu více času. To si nečekala, co? Myslela sis, že střádám peníze a potom si za ně kupuju drogy, že ano? Nemám pravdu, Victorie? Vůbec netušíš, jak moc se snažím, aby náš vztah fungoval, ale copak to s tvou tvrdohlavostí jde?