Siblings

I told you, that I want to teach you.

Omlouvám se, že jsem dlouho nepřidala část. Měla být minulé pondělí, ale díky mé nešikovnosti se smazala a já opravdu neměla chuť psát to celé znova. Sorry, ale fakt ne. Určitě se vám něco podobného taky stalo a moc dobře chápete, jak jsem se cítila a jestli ne, tak to radši nechtějte zažít..

Děkuju, že jste si počkaly, a užijte si novou část!

"Prosím, neubližuj mi." Zlomený hlas opustil má ústa.

Jeho oči vyhledaly mé a rty stočil k jedné straně, čímž se na jeho tváři objevil další ze škodolibých úšklebků. "Nechci ti ublížit, Victorie," palcem přejel po mé lícní kosti ve snaze zadržet potůček slz, "já tě chci naučit mě milovat." Dořekl a spojil naše rty ve vášnivém polibku.

Drobné roztřesené ruce silně tlačily proti jeho hrudi, jak jsem se snažila dostat pryč. Svalnatou paži měl omotanou kolem mých zad a tlačil mě proti sobě, abych neutekla. Naše hrudě se díky nulové vzdálenosti dotýkaly a třely jedna o druhou, kvůli nepravidelnému dýchání.

Jeho rty měl hladově přitisknuté na mých. Spodní čelist mi svíral ve své dlani a natáčel ji tak, aby měl co nejlepší přístup. Nezajímalo ho, že mi to bylo nepříjemné a nutil mou hlavu zůstávat v nepřirozeném úhlu. Zajímal se jenom o sebe, tak jako vždycky. Jediný, kdo trpěl, jsem byla já.

Hravě mi skousl spodní ret a vsál ho mezi své. Sevření na mé spodní čelisti zmizelo a já se na malý okamžik mohla pokusit o odpor. Avšak ještě než se mi vůbec podařilo přerušit bratrovy dravé pohyby na mých rtech, hrubě mě zatáhl za vlasy.

Automaticky jsem zaklonila hlavu a pootevřela ústa, když je opustil bolestný nářek. Čekal, že se to stane, protože jakmile se od sebe mé rty oddělily, agresivně vsunul svůj jazyk dovnitř a začal se s ním otírat o ten můj. Spokojeně při tom zamručel a natlačil si mě víc na hruď. Rukou potom znovu chytl mou čelist a vrátil ji do vyhovující pozice. - Pro něj. Ne pro mě.

Tělem mi projel nepříjemný pocit. Žaludek se pohnul ve varovném signálu, když jeho horký jazyk narazil na můj. Nelíbilo se mi to. Bylo mi z toho špatně, ale co jsem měla dělat?

Strach, který ve mně vyvolával, paralyzoval celé mé tělo. Mít zavřené oči, to bylo jediné, čeho jsem v tuto chvíli byla schopná. Nedívat se na něj. Nevidět tu skutečnost. Nevidět jeho spokojenou tvář. Nic nevidět bylo daleko lepší, než vidět všechno a do konce svého života nemoct myslet na nic jiného.

Jeho teplý dech dopadal na mou tvář. Do nosu mi každým dalším nádechem proudila vůně sprchového gelu smíšená s bratrovou a zatemňovala mnou mysl, která za celou dobu nepřišla s jediným užitečným nápadem na útěk.

Chtěla jsem se zachránit. Nikdo jiný tu není. Nikdo jiný mi nepomůže. Jsem v tom sama. Ani Elizabeth mi s touto situací není schopná pomoct, protože se o této situaci ani nikdy nedoví. Nesmí.

Bratrova ruka zmizela z mých zad a ještě než jsem si stačila uvědomit, že padám, má záda tvrdě narazila na podlahu pokoje.

Bolest se po kontaktu se zemí rychle rozšířila po celém mém těle. Prsty na rukách, které jsem při pádu instinktivně ovinula kolem bratrových paží, své sevření zesílily ve snaze utišit ji nebo alespoň převést mé myšlenky na něco jiného.

Poprvé za celou dobu se odtáhl od mých rtů a já se odvážila otevřít oči. Potřeba zjistit, co se děje, byla najednou důležitější, než všechno ostatní.

První, co můj pohled po - pro mě - tak dlouhé a nesnesitelné době zachytil, byl jeden pár čokoládových očí, které zaujatě sledovaly ty mé. Jeho zorničky byly až nepřirozeně roztažené.