Perfect life? Never!

2. část

taak v tady se už konečně něco děje tak snad vás nezklamu.. i hope U like it.. :)

Jak jsem se probudila, tak jsem málem dostala infarkt.. už od 8:00 jsem měla školu a já se probudím až kolem 10.. no asi mě jebne.. rychle jsem se oblékla dala si vlasy do copu a dala si řasenku, obula se, nasedla do auta a rychle jsem jela do školy..

Vběhla jsem co nejrychleji do třídy kde jsme zrovna měli matematiku.., kterou já tak nesnášela.. takže jsem byla nakonec ráda, že jsem přišla o 25min do hodiny matiky později.. samozdřejmě jsem si musela vyslechnou asi 5ti minutový kecy od třdní, která nás měla na tu matiku, jakto že jsem si dovolila zaspat.. pak jsem se šla posadit do lavice, otevřela jsem si knížku a zbytek hodiny poslouchala ten nudný výklad o nějakých funkcích.. nuda.. už jsem si myslela, že do té lavice zapustím kořeny, ale najednou se ozval ten osvobozujíci zvuk, který se jmenuje zvonek..

Rychle jsem vypadla z učebny a drala jsem se ke skříňce.. vzala jsem si z ní knížky na biologii a na dějepis, které jsme měli další hodiny..

Biologii jsem měla docela ráda.. seděla jsem na laborkách s jednou holkou.. jmenovala se Jess byla docela hezká ale blbá jako poleno.. propadla už asi 3x a myslím, že tento rok propadne zas... takže všechn v laborkách zase vypracovávám sama..

Den jinak proběhl jako ty předchozí.. nonsotp úsměv na tváři a šlo se dom... Doma mě čekalo překvapení.. oba mojí rodiče byli doma.. 

Nevěřila jsem vlastním očím.. měli se vrátit až pozítří.. rychle jsem je objala.. a pak jsem si šla udělat úkoly a připravila jsem se na zířek do školy.. 

"Amy.. pojď na večeři!!!" 

" Jooo mamii už běžíím.." přišla jsem do kuchyně.. a tam to bylo jako na vánoce.. normálně jsem si vzala jídlo nahoru do pokoje, zavřela se tam a pustila si písničky, protože rodiče měli práce až nad hlavu.. ale dneska to bylo jinak.. mamka s taťkou seděli u stolu a čekali než si k nim také sednu.. věděla jsem, že se něco stalo, ale nevěděla jsem co.. začínala jem se trochu bát.. 

"no víš.. musíme ti něco říct." začal taťka a já věděla, že se něco stalo.. a to něco bylo dost vážné.. " no jo a co mi chcete říct??" vážně jsem se bála.. " no víš zlatíčko.. něco jsme ti neřekli.. " začala mamka.. ja věděla, že se něco stalo.. "no.. neřekli jsme ti něco.. hoodně duležitéého.. ja jenom chci aby si se na nás nezlobila.. a věděla, že jsem to dělali pro tvoje dobro.. a taky chceme aby si věděla, že tě milujeme" "no taak mami už mi to řekni.. a narovinu.."

Moje máti vždycky všechno brala oklikou.. " ok tak já ti to teda řeknu" ozval se taťka.. " no víš.. ja jsem měl před 18 lety přítelkyni.. ona otěhotněla.. a já jsem zbabjele utekl tady do Ameriky.. asi o mě nevíš to, že pocházím z Manchestru v Anglii, po 9ti měsících porodila a ona mi napsala.. ani nevím kde na mě vzala kontakt, že se o to díte tedy o tebe nemůže postarat.. neměla na to finance a tak jsem jí navrh, že si tě vezmu do Ameriky, kde už jsem žil tady se Sandy ( jeji nevlastní mamka)  no a teďka nám tvoje pravá mamka zavolala, jestli by si nechtěla teďka pro změnu bydlet u ní.. ona se vždycky o tebe zajímala....psala nám často, chtěla vědět jak se máš  chtěla o tobě toho vědět co nejvíce.. ale my jsem ti to neřekli kvůli tomu, že jsme ti nechtěli ublížit.. no nevím jestli se to povedlo.. teďka má dobrou práci, žije v dobrém bytě v Londýně.. v Centru.. je to architektka.. má tě ráda.. ale jestli tam nechceš nemusíš.." snažil se o úsměv.. zatím co já .. no já měla plné oči slz.. hned jak mi to dořekl.. jsem vyběhla nahoru do pokoje.. zamkla jsem se tam, začala jsem regulérně brečet..

Vytáhla jsem si ze skříně velký černý kufr a začala tam doslova házet moje oblečení.. všechno.. pak jsem si sebrala další kufr.. tentokrát už menší.. šedé barvy a tam jsem začala házet fotky.. kosmetiku.. hygienu..  a různé blbosti.... asi za hodinu jsem vběhla do obýváku, řekla jsem jim, že je nesnáším a opustila dům .. měla jsem dost peněz,dostávala docela tučné měsíční kapesné.. a já byla zrovna ten typ co si šetřil.. takže o finanční nouzi v nejbližší době jsem strach neměla..

Zavolala jsem si taxi  přijelo za 5 min "na Letiště" celou cestu v taxi jsem měla slzy v očích ale neplakala jsem.. už ne.. řekla jsem si, že  kvůli nim nebudu.... zničili mi život..  z mého přemýšlení mě vyrušil hlas taxikáře.. "bude to 9$" dala jsem mu je a rychle vystoupila a vlezla na letiště... "dobrý den.. chtěla bych nejdřívější letenku do Londýna.. " "dobře tady ji máte.. máte štěstí letí vám to za hodinu..  " to tak aspoň tohle jsem chytla.. taak a teď směr Londýn.. neustále jsem přemýšlela co tam budu sama najednou dělat.. neznám to tam.. budu si muset najít školu.. bydlení.. práci..  agrr.

Najednou mi zapípal mobil.. ani jsem se nedívala na to kdo mi tu sms poslal.. byl to Taťka. bylo tam telefoní číslo moji pravé mamky kterou jsem nikdy neviděla.. a jeji adresa a pod tim bylo napsáno, že se omlouvá... tu Sms jsem si četla asi 100x a najednou jsem uslyšela.. pokyn k tomu aby jsme se už šli postavit na frontu která se už tyká toho, že budeme nastupovat do letadla.. balá jsem se toho cizího prostředí .. nedělěla jsem kam to přiletím.. a vůbec jsem neveděla jsetli zavolam te moji mamce.. nebo ne..  ale zároveň jsem se tam těšila.. konečně letím mého města snů.. 

už jsem seděla v letadle.. neustále jsem přemýšlela nad tím.. proč mi to neřekli dříve.. když v tom jsem usnula.. "slečnoo?? halooo slečnoo?? jste vzhůru?? už jsme přistáli.. jme v Anglii.. v Londýně prosím vystupte" " ano pardon ja ja jsem usnula.. " ježíšíí.. to jsem v Anglii pár minut a už tu mám trapas.. to to pěkně začíná.... vylezla jsem z letadla a oklepalo mě.. no jo no.. Londýnské počasí.. nebyla jsem na to zvykla.. já si tu chodím jenom v tílku a kraťasech.. byla mi velká zima.. najednou jsem se ocitla u kufrů.. sebrala jsem si ty svoje dva kufry a šla ven před letiště.. nevěděla jsem kam mám jít.. a byla mi hodně velká zima.. a tak mě nenapadlo nic jiného než jít....

taaak snad se vám to líbilo.. fuuha.. takhle část je teda dlouhá.. nemyslíte??.. :) VOTE A KOMENT prosím.. :)