22. Část

349 23 6
                                    

Doufám, že se vám tahle část bude líbit a neukamenujete mě.. :DDDDDD i hope..

VOTE A KOMENT PROSÍÍM..

Niall

Ta zpráva bylo Amyne nevlastní matky.. rozhodl jsem se jí ignorovat, ale zase jsem chtěl vědět, proč mi píše.. „ Dej si pozor… No ale stejně ti to nepomůže, chcípneš.. a to brzo..“  ta zpráva mě trošičku vyděsila..

Rozhodl jsem se, že na ní neodpovím, ale že zavolám policii.. bude to důkaz.. doufám, že je teďka už nepustí pro nedostatek důkazů. Vím.. není to tak jednoduché, ale já tomu moc nerozumím.. proto to také nechápu, ale jedno vím jistě, Amy se to nesmí dozvědět

***

Jak od nás odešli policajti, lehl jsem si a šel spát.. ráno mě probudila dost velká rána, málem jsem spadl z postele.. Byl to výstřel!

Co.. co se děje?.. Amy..?. Amy..? vyběhl jsem ven z pokoje, následně seběhl schody rychlostí světla a rozhlížel jsem se po domě.. to co jsem viděl byl šok.. na zemi ležel Loui s prostřeleným břichem.. „Lousi.. co se stalo?.. jsi v pořádku..?? notáák bráácho… probuď se“ nic.. nevnímal.. hned jsem šáhl po telefonu.. zavolal záchranku.. přijela do 5ti minut..

***

V nemocnici čekám už asi 4 hodiny na to jak Louise do operují.. mezitím tam přiletěli i ostatní kluci i s holkami.. počkat.. kde je Amy?.. „Kde je sakra Amy?.. neviděl ji někdo..?“ „Ne Nialle já myslela, že zůstala doma.. dneska jsem jí ještě neviděla“ řekla mi vystrašená El… která byla na pokraji zhroucení.. byla na tom hůř než já

Už jsem chtěl volat policii jestli něco o ní neví, ale když jsem zrovna chtěl vytočit číslo.. volalo mi neznámé číslo.. zvedl jsem to „co chcete.. nemám čas..“ „Tady A-Amy.. Nialle pomoz mi.. unesl mě.. fotr.. pomoc.. jsem v nějaké chalupě.. teďka šel někam ven.. no a zapomněl si tu mobil.. bojím se.. má zbraň.. pomoc..“ než jsem stačil něco říct položila to..

Bylo toho na mě dneska už moc.. začalo mi být blbě.. poslední co jsem stačil říct bylo „Unesli Amy“ a pak?.. pak jsem měl před sebou černo.. probudil jsem se na zemi.. všichni stáli kolem mě.. a měli vystrašené obličeje..  „Amy.. on.. ten hajzl jí unesl.. a a má zbraň.. a.. je v nějaké chatě.. bojí se.. a.. a co když jí ublíží..“ „Nialle to chce klid.. takhle jí nepomůžeš.. jdu zavolat policii a ti si už poradí, neboj najdeme ji.. a živou.. bude v pořídku neboj..“ Harry se mě snažil uklidnit..

Vážně je dneska den na hovno..  mohl bych si plácnout s El.. jejího kluka operují už nevím jak dlouho.. a mojí holku.. mojí milovanou Amy někdo unesl.. chci se zabít.. jestli o ní přijdu i o ¼ nej kámošů tak se podřežu..

Ne!.. oni budou v pořádku.. musí.. musí je najít.. už si připadám jako blázen.. hádám se tady sám se sebou.. vážně to nemám v hlavě v pořádku.. ale je mi to jedno.. chci aby byli OBA  v pořádku..

Už jsem si myslel, že jsem se zbláznil.. byl jsem k ničemu.. neochránil jsem Amy… i když jsem jí to slíbil, neochránil jsem Louiho a nikoho v mém okolí… nikoho..  už jsem to pomalu vzdával, když v tom vyšel z operačního sálu doktor..

Mel tak neutrální tvář, nedalo se z ní nic poznat.. nic.. „No?? Tak.. mluvte“ seřvala ho hned El „klid.. váš přítel žije.. ale pořád je v Ohrožení života.. nemá vyhráno, teď to všechno záleží na následujících dvou dnech.. nesmí mít komplikace, jinak by mohl umřít, nebo upadnout do kómatu..“ „Děkujeme pane doktore.. a můžeme za ním?“ „Vy jste jeho přítelkyně?“ „Ano..“ „dobře tak ale dneska jenom vy.. +maximálně jeden z vás“ „Harry půjdeš?“ navrhla El a on přikývl..  trochu se mi ulevilo..  i když jenom o trošičku..

***

Čekali jsme na El a Harryho na chodbě..  oba vyšli asi tak po půl hodině ven.. bylo vidět, že oba dva brečeli.. a to hodně.. Pro El to muselo být hrozné.. kdyby umřel.. jejich dít by ztratilo tátu.. El byla ve 4. Měsíci.. nedokázal jsem si to představit.. i pro Harryho, jak ho znám, je strašný pesimista, jeho nejlepší kamarád..  Oba dva chodili jako kostry bez života, ale to já taky..  vzpomněl jsem si na Cassidy, byla a je to Amy  nejlepší kamarádka ze školy..   no to počká..

Přišli jsme domů a já si sedl na gauč, sedl jsem tak asi hodně dlouho.. když jsem se probral z transu byla venku už tma.. koukl jsem na mobil a mě jsem tam 3 zmeškané telefony, bylo od policie „Kurva.. jak to, že jsem t neslyšel?“ rychle jsem vytočil policii, hned to někdo zvedl..

„Promiňte.. nebyl jsem u telefonu.. nějaké novinky?“ hlas se mi třásl jako ještě nikdy.. „Ano.. no už asi víme kde je.. ale říkám ASI… chcete tam také přijet?“  „Ano.. hned tam jedu“ „dobrá smskou vám pošleme adresu“  vzal jsem si bundu a hned nasedl do auta.. mezitím jsem do navigace naťukal adresu.. a jel jsem.. bylo mi jedno, že jsem povolenou rychlost překročil snad 10x.. musel jsem tam být co nejdříve… asi za půl hodiny jsem dojel na místo.. všude byla policie..

Rychle jsem vyběhl z auto do chatrče.. to co jsem tam uviděl.. nebyl pěkný pohled.. vůbec ne.. podlomili se mi kolena.. a já měl co dělat abych tam nezkolaboval..

Ták doufám, že mě teda neukamenujete.. :DD VOTE A KOMENT PROSÍM.. jestli tu dneska bude dostatečný počet VOTE, tak vám dám novou část ještě dneska. :D jinak si budete muset počkat.. :D

Perfect life? Never!Kde žijí příběhy. Začni objevovat