Perfect life? Never!

8. část

To co jsem v té kuchyni uviděla bylo neuvěřitelné.. viděla jsem tam Sandy jak se směje a naproti ní seděl můj otec..

Jak jsem tam vešla oba dva ztichli a jenom koukali na mě, na sebe, na mě a znova na sebe.. a takhle to šlo asi minutu.. pak jsem se jenom rozutekla do obyváku pro kufr a hned jsem vyběhla ven z baráku se slzami v očích.. jak mi v tomhle mohli lhát?? Jak si z toho mohli dělat srandu.. nepochopila jsem.. ten útěk z baráku mi připomněl útěk z L.A. před několika týdny.. jediný rozdíl byl v tom, že tehdy jsem měla 2 kufry.. zase jako minule jsem si zavolala taxi.. poté sedla do Letadla směl Londýn… jak nečekané..

Taxi mi zastavil přímo před domem.. vešla do výtahu a otevřela dveře od bytu.. hned jak jsem je za sebou zavřela se na mě vrhlo asi 5 lidí.. jenom jsem přes ně zaslechla „ kde si byla??“ „stalo se ti něco?“ „proč si před tím brečela?“ atd.. mluvili na mě všichni najednou.. jenom jsem mávla rukou a odešla do pokoje.. zamkla jsem před nimi dveře ještě dřív než tam stačili vlézt.. ale jak jsem si všimla přece jenom tam někdo byl.. byl to Niall.

No jasné. On se na mě na té chodbě nevrhnul.. asi tu musel sedět už i předtím.. měl v ruce moje tričko a brečel.. „Nialle co tu sakra děláš?“ nechtěla jsem zvyšovat hlas.. a už vůbec ne na něho ale já jinak nemohla.. „ co já tu dělám?? A kde si byla ty?? Tvoje mamka se nám tady málem zhroutila.. hned jak si přečetla tvůj vzkaz tak letěla k nám a ptala se jestli o něčem nevíme a ten debil Harry ji řekl, že si předtím brečela a že si nás vyhodila.. a ona se nám tady sesypala..  omdlela.. pět minut byl bez vědomí a ty se ještě ptáš co tady dělám?? Sedím tady v pokoji s tvojím tričkem v ruce a brečím do něho.. protože z něho cítím tu tvoji vůni.. víš jaký jsem měl o tebe strach?? Nevíš co. Jo ty vlastně nevíš nic.. nic..“

V jeho očích jsem viděla strach.. bolest a hlavně ty slzy.. plno slz.. „ a co nevím??? Vy nic nevíte.. nic.. co by si dělal ty kdyby ti najednou zavolala tvoje nevlastní matka, že tvůj otec zemřel protože měl v L.A. autonehodu.. sebrala ses a rychle odjela do L.A. přišla si do jeho domu, kde jsem předtím bydlela.. vešla jsem do kuchyně, kde seděla ona.. moje nevlastní matka a smála se.. smála se a naproti ní seděl on.. můj otec.. smáli se oba.. chápeš to?? Vystřelili si ze mě.. udělali si srandu z toho, že zemřel.. chápeš to??..“ to jsem už nevydržela a zhroutila jsem se..

Začala jsem brečet jako ještě nikdy.. přišel ke mně a silně mě objal.. tak silně, že jsem pomalu nemohla dýchat.. ale bylo mi to jedno.. asi po 5minutovém silném objímání se mi snažil utřít všechny slzy.. ale nešlo to.. pořád jsem brečela.. 

Pořád jsem tomu nemohla uvěřit.. za tu dobu co jsem byla v Niallovem objetí a snažil se mě utěšit mi přišlo asi 50smsek.. více jak 30 bylo od Sandy a otce a zbytek od mojí mamky a kluků.. ptali se co se stalo, nebo ať už vyjdeme..

Vzala jsem můj I phone a dupla jsem na něho.. celý displej měl křupnutý jako pavučinku.. poté jsem ho vzala a vyhodila jsem ho z toho 15. Patra ne beton.. bylo mi jasné, že mobil to nepřežil.. najednou nastalo v pokoji ticho..

Už jsem nebrečela a ani tam nepípal telefon.. to osvobozující ticho.. „Nialle??“ „hmm?“ „promiň“ bylo mi ho tak líto.. když ví jak se tady trápil.. „to je dobrý.. chápu to“ jo chápal to.. jako jediný.. ale i přes to jsem mu ublížila.. „Nialle?“ „copak?“ „ proč tě to tolik sebralo??“ „ záleží mi na tobě.. a hodně..“ najednou se mi přestal koukat do očí a místo si začal pečlivě prohlížet svoje boty.. bílé vansky..  

Seděli jsme tam tahle asi ještě 10minut.. bylo tam ticho jako v hrobě.. ticho al přerušil Niall „měli bychom jít za námi..“ jenom jsem kývla a šla odemknout dveře.. vešli jsme do obýváku, kde najednou všichni uhnuli ohledem od jejich předchozích činnosti na mě.. „Niall vám to vysvětlí.. já na to nemám energii“ to bylo jediné na co jsem se zmohla.. a odešla z5 do pokoje..

Jenom jsem slyšela tlumený hlas Nialla. Ale přes zavřené dveře jsem nerozuměla co říká.. ani jsem nemusela a přesně jsem věděla o čem mluví.. asi o pět minut se otevřeli dveře do pokoje a stál tam někdo koho bych tu nečekala….

Taak snad se líbilo.. chtěla jsem do příběhu dát nějaký vzrůšo.. tak snad se povedlo.. fuuha dneska už 3. Část.. na to si nezvykejte.. :DD LIKE(vote) A KOMENT potěší jako vždy.. a zase děkuji těm co to čtou.. :)