Perfect life? Never!

32. Část

už budou asi jenom 2 nebo 3 části a pak už jenom epilog. .:DD další část přidám až tady bude min 5 votes. :DD tak hope u like it..  :D

Amy

„Do Nemocnice. Hned!“ Jak mi tohle nemohl neříct, jestli to přežije, tak ho zabiju já.. Tohl fakt přehnal. Nerozloučil se, vůbec, ani nic nenaznačil.

***

Vlítla jsem do nemocnice, jako raketa. „Do prdele, to musí být v Londýně tak velké nemocnice, kdo se tady má vyznat.“ Začala jsem po všech v nemocnici řvát, sestřičky tady ze mě určitě šílí..

„Niall Horan“ Jenom tohle řekl Louis sestře, která k nám mířila, jenom kývla hlavou, nic víc, ani za jedno debilní slovo jí Niall nestojí nebo co?.. Jo jsem podrážděná, ale já za to nemůžu, jenom doufám, že ještě ho nezačali operovat.. doufám..

Po asi 10 minutách se k nám ta sestra, kterou oslovil Louis vrátila. „Bohužel, už vám nemohu sloužit, je na sále, ale jestli chcete můžete na něho počkat před sálem.“ Cože?.. Ne.. prosím jenom to ne, cítila jsem jak se mi zase začala motat hlava a jak jsem zase.. ano zase před sebou přestávala vidět, světlo vyměnilo čistou tmu, přestala jsem vnímat okolí.. „No tak, Amy.. Amy probuď se, přece nechceš abych ti tady před všema začal dávat facky, abys ses probrala.. noták.“ Z bezvědomí mě probral až hlas Louise, rychle jsem se posadila a začala se rozhlížet kolem sebe. „To není sen že ne?“ „Ne Amy, sestra řekla, že by měl být po operaci tak do hodiny, tady máš kafe a sedni si, byla si v bezvědomí snad 10 minut, už jsem chtěl volat doktory..“ To ještě tak.

Byl to tak nepopsatelný pocit, byl a je to hnusný pocit, nemít tu jistotu, jistotu jestli vaše milovaná osoba přežije, osoba, za kterou by jste dali i svůj život, nevíte jestli přežije nebo ne, nemáte vůbec žádnou moc, jeho život závisí na někom jiném, na někom, koho vůbec nezná, věřím, že si Niall vybral ty nejlepší, ale i tak, 100% šance není nikdy a navíc m strašně rozhodil ten dopis, Niall se v něm se mnou loučil, on nevěří, že přežije a to je to nejhorší, co jsem se dozvěděla od Louise, tak tem mi řekl, že se se smrtí tak nějak už smířil, už nebojuje, ale on musí, musí bojovat, věřím mu.. Vím, že to dokáže.

Co to tu sakra melu, já nevím vůbec nic, nic nevím, stojím za hovno.. Nepoznala jsem to na něm, věděla jsem, že ně není v pořádku, ale byla jsem strašný srab na to, abych se ho na to zeptala..

Už několik hodin, mi nonstop tekly slzy, divím se, že ještě nějaké mám. Ten pocit nejistoty, to čekání, nic horšího neexistuje. Nic..

Z dlouhého, opakuji dlouhého přemýšlení mě probrali až dveře, ze sálu, v mžiku jsem vylítla ze židle a už jsem stála u toho doktora, který vyšel ze sálu. „Niall Horan, jak je na tom?“ „Promiňte a vy jste kdo? Nesmím dávat informace o stavu pacienta nikomu, kdo není v jeho rodině.. chápete snad ne?“ „Ano jsem jeho snoubenka, prosím, řekněte mi aspoň něco.. prosím“ „Snoubenka, tak to je v pořádku, no operace byla ukončena, pacient žije, ale je ve vážném ohrožení života, právě je v umělém spánku a předpokládám, že ještě nějaký ten čas bude, nádor byl z mozku vytažen, metastázi můžeme asi tak na 90% vyloučit, je to dobré znamení, no uvidíme jestli bude pacient bojovat i nadále, ale jste krásná tak doufejme, že se vás jen tak lehko nevzdá a teď  mě prosím omluvte, už musím jít“ „Děkuji.. a můžeme za ním?“ „NE, dnes ještě ne, přijďte zítra v návštěvních hodinách, teď musí být v naprostém klidu a musí odpočívat, omluvte mě, ale teď už opravdu musím jít.“

Nevím co se stalo, ale zůstala jsem tam stát jako opařená několika tisíci litry vařící vody, nemohla jsem se pohnout z místa. „No ták Amy, pojď už, půjdeme si domu odpočinout a hned zítra jak se probudíme tady přijedeme dobře?“ „Ne, já tu zůstanu, co kdyby se něco stalo, probudil se, nebo nastaly komplikace, nikam nejdu, ty klidně jdi, jsi unavený vidím to na tobě a navíc tě doma čeká El, jdi je tam všechny uklidnit a ráno přijeďte všichni.“ „Dobře, tak já teda pojedu, ale až mě tu vystřídá Harry, jdu mu volat, nemůžeš zůstat sama, ne v takovém stavu a vím, že tě domů nedostanu, tak počkej jdu volat Harrymu.“

***

„Amy, nepojedeme už domů, nic se neděje, Niall bude v pořádku, uvidíš potřebuješ si odpočinout.“ „Ne Harry, ty si klidně jdi, já tu zůstanu.. já.. já prostě nemůžu.“

Hodila jsem se Harrymu do objetí a začala zase plakat. „Harry, řekni mi, že to přežije a bude naprosto v pořádku, prosím řekni to.. prosím.“ Já už dál nemůžu, Niall mě za jeden jediný den naprosto zničil, nedokážu si představit žít bez něho. „Neboj bude v pořádku.. uvidíš“ „Víš, já.. musím ti něco říct, chtěla jsem to tento týden říct Niallovi, doufám, že se to ještě dozví.. musím mu to říct, ale já to v sobě už neudržím, řeknu to tobě.. Harry Já. Já jsem těhotná.“

„Cože si?“ „Těhotná Harry, s Niallem, chápeš to?.. on. On prostě musí přežít.. musí, já si nedovedu představit co bych dělala kdyby.. kdyby… Panebože Harry, vždyť já to ani nedokážu vyslovit..“

Nic neřekl, nic, jenom mě ještě pevněji objal a držel, už tak měl mokré celé jeho tričko od mých slz, teďka mě ještě musel pevně držet, jinak bych asi spadla, neměla jsem už žádnou sílu.

Poslední co si pamatuji je, že jsem byla v Harryho objetí, držel mě pevně a pak nic. Tma… Konečně jsem usnula.

Taakk.. jak se vám líbila další část?.. já doufám, že aspoň trošičku, tak další část dám, až tady bude minimálně 5votes.. :DDD joo málloo. Takže likovat, jinak vám tady nedám ty poslední dvě nebo tři kapitoly + epilog.. :DDD

Mám otázku.. čekáte happy end nebo ne??.. a další otázka co by jste si z toho přáli?.. .DD já už to sice vymyšlené mám jo. :DD ale zajímalo by mě to.. :DD

TAK JO VOTE A KOMENT PROSÍM.. JINAK TA DALŠÍ ČÁST NEBUDE.. :DDDD