T.M.A.

Kočka

Hlavní vstup byl nečekaně zavřený a tak jsem do budovy prolezly jedním s vybitých oken. Byla to největší díra, ale i tak jsme se tam tak tak protáhly. "Au!" slyšela jsem před sebou syknout kamarádku a hned co jsem se protáhla za ní, starostlivě jsem se zeptala "Co se stalo? Jsi v pořádku?". Ukázala mi vrchní část ruky, po které stékal malý pramínek krve. "To nic není. Jen jsem se trochu škrábla o to sklo." mávla zdravou rukou a otočila se k prostorám, které se před námi rozprostřely. Kolem se válel starý rozbitý nábytek. Možná nebyl rozbitý ale jen rozpracovaný, no to se už teď nedovíme. Všude bylo spoustu pavučin a prachu. Nad námi se pohupovalo pár nefunkčních světel a špinavými okny sem prosvítalo jen trochu matného světla. Škvírami zazněla meluzína díky bouřce, která se s každou minutou nevyhnutelně blížila. "Hele Luci-." řekla jsem poněkud nervózně. "Co takhle to otočit a radši jít pryč? Můžem k nám. Kouknem na nějaký film. Můžeš u nás i přespat." zaškemrala jsem, ale marně. Lucka už byla na cestě vstříc tajům téhle zříceniny. Nemůžu jí tady nechat! Dobrá tedy. Tak ať to máme z krku. Vytáhla jsem z kapsy baterku a posvítila jsem s ní na cestu. Doběhla jsem za kamarádkou a chytla jí za ruku.   V tom za námi něco spadlo. *Bum!* Obě jsme se trhavě otočily a posvítily svýma baterkama na místo, odkud se zvuk ozval. Spatřily jsme černou kočku se svítivýma očima. Vedle ní se válel nějaký kus dřívka, takže ho musela nejspíš shodit. Toto byl náš poslední pohled špinavými okny na venkovní šero. Dál už jsme se jen utápěly ve tmě tohoto děsivého místa. Procházely jsme místnostmi plných záhadných strojů. Některé byly poničené a jiné zachovalé. Na některých byla dokonce ještě rozdělaná práce, na jiných zase utkvívaly poslední kousky nedošité látky. Všechny spojovalo jediné. Prach. Přesněji prach a špína. Došly jsme do místnosti, kde bez baterky nebylo vidět na krok. Chvíli jsme jen prozkoumávaly okolí, když se celá místnost náhle ochladila. Jakoby do ní vstoupila samotná smrt.