T.M.A.

Teo

Z pohledu Tea

Ležel jsem doma na sedačce u filmu. Doma nikdo nebyl a já si užíval samotu. *Cink.* Pohled jsem přesunul na mobil, který ležel na konferenčním stolku. Líně jsem se protáhnul a prohrábl své kaštanové vlasy. Teprve potom jsem se pro telefon natáhl. "Jsme v Továrně Marca Adlera. #TMA" po dočtení zprávy mi ruka přistála na čele a nesouhlasně jsem zavrtěl hlavou. Dělají si srandu? Vždyť je to skoro sebevražda. Sakra Terezo co to zase děláš? Očima jsem těkal mezi oknem a displayem. Beztak ji k tomu přemluvila Lucie. Praštěná blbka. Jestli je to tak, zakroutím jí krkem. Bylo něco málo po druhé a tak jsem Terce ještě rychle napsal ať tam nechodí. Čekal jsem půl hodiny na cokoliv. odpověď, zavolání...cokoliv. Když nic nepřišlo, hodil jsem na sebe pár věcí a vydal se je hledat. Za pár minut už stojím před hrozivou budovou. Okna roztříštěné a omítka opadaná. Vím, že jsem kluk a nemám mít strach, ale historie je moc temná na to, abych zůstal ledově klidný. Naposled kontroluju čas. Je to asi hodina od toho co mi napsala. Kde jsi Teri? Chci tě mít zase u sebe. Cítit tě ve své náruči a hladit tvé krásné vlasy. Musím jít. Musím ji zachránit. Z nebe se spouští chladné kapičky deště a v dálce slyším hřmění. Bezva počasí na výpravu do toho objektu fakt že jo... Obcházím vysoké brány, ale nikudy se nedokážu protáhnout. Nemůžu to přelézt, protože brána je moc vysoká. Možná tam ani nedošly. Třeba je to celé hloupý vtip a já tam budu úplně sám. Mezi kontakty hledám její jméno. Mobil vyzvání, ale nic. Plamínek naděje, že mi to zvedla, se rozplynul po otravném hlasu předmluvené věty: "Volaný účastník není dostupný. Zkuste to prosím později.". Naposled očima hledám možnost vchodu. Nic. Ani škvíra v plotě. Jak se tam sakra dostaly? *Cink.* Zpráva od Terky mi rozzáří oči. Ty však ihned pohasínají a zaplavují se strachem. "Uteč. Jdou si pro tebe." nevím co si o té zprávě myslet. Toto by ona nenapsala. Rozhlížím se kolem sebe, ale jsou tu jen stromy, vysoká brána a pár havranů. Připadám si jako srab, ale prostě se otáčím a mé kroky směřují zpátky domů. Les se však zdá být nekonečný. Chodím tu snad v kruhu?