5 idiots and me |✓|

11 díl

To ať chlapec ani nezkouší, jediná normální kamarádka, která je momentálně ve městě je Debbi a ta má teď jinou zábavu s Hazzou a se Zaynem tady sama nebudu!!

"Z jakého důvodu? Vždyť se na sebe podívejte, jste úplně stejní pošuci a sám bych to s vámi nevydržel!" "Pošuci?" nevěřícně jsem to zopakovala.

"Nám budeš říkat pošuci?? Ty, který si olizoval zeď?!" přidal se ke mě Zayn.

"Hmm, přesně tak." Lusk mu prsty před očima a šel do obýváku.

"Všichni se zbláznili!" okomentovala jsem tuto nádhernou situaci!

"Mi povídej!"

"Dobře, tak si běž taky za nějakými kamarády a já už si vymyslím plány sama." Chystala jsem se už konečně za tím chudákem do koupelny.

"Co? Zrovna tady moc kámošů nemám a navíc kam se hnu, je to všude samá uječená fanynka a na ty nemám dneska náladu." To máš teda blbý, ale co už no, pomyslela jsem si.

"No, tak si buď doma." Bezva nápad Emmo.

"Klidně ti budu dělat společnost." Na tváři vykouzlil ten jeho sexy úsměv, díky kterému má asi taky obdivovatelů.

"Tak na to zapomeň-"

"Emmo!!" zařval brácha z koupelny. Šla jsem teda za ním a Zayna, i s tím jeho "sexy" úsměvem, jsem nechala stát v pokoji. Po 49 minutovém drhnutí Liamova ksichtu, u kterého jsem si vyslechla všechny možné nadávky, vypadal konečně jako člověk.

"Crrr." Náš zvonek se ozval. "Panebože, Dan už je tady!" zazmatkoval a běžel se převléct. Já šla dolů pozdravit holky.

"Jééé, ahoj." V předsíni stála jen Dan.

"Emmo! Tak ráda tě vidím, normálně jsi ještě větší kus!" Smála se a objala mě.

"Ale, to se ti jenom zdá, asi trávíš moc času s mým ošklivým bratrem." Taky jsem se smála.

"Já tě slyším!" řval shora.

"Taky tě miluju, bráško." Přišel, spíš doslova přiběhl a vrhnul se k Dan.

"Zlato!" na tváři se mu objevil ten známý výraz, který má pokaždé, když ji vidí. Trošku mě mrzí, že na sebe mají tak málo času, ale vlastně to má i svoje kouzlo, aspoň si nezevšední.

"Ahoj miláčku!"

"Jak ses měla?" Pevně se objali a políbili. "Bylo mi po tobě hrozně smutno, co ty?"

"Mě taky, ani nevíš jaký je to tady s nimi peklo!" Dělal ze sebe chudinku. Dan se na mě tak vtipně podívala. "Přehání," naznačila jsem pusou.

"Tak pojď, vymyslel jsem plán na celý den!" Táhl ji ke dveřím.

"Počkej, sotva jsem přijela," snažila se na chvíli zůstat a asi i popovídat, přeci jenom jsme se dlouho neviděly a tak si máme toho spoustu co říct.

"Jo a za chvíli mi zase odjedeš, takže si tě musím co nejvíc užít. Jo, Emmo, nikam se nehneš a když už, tak s někým, fanynky po tobě teď půjdou," řekl mezi dveřmi.

"Ale!" Chtěla jsem něco namítnout. "Tak se měj, Emmo, čau Zayne." Zmizeli. Fakt bezva! Zayn seděl za mnou na sedačce a sledoval televizi.

"To už všichni odešli?" Sedla jsem si uraženě vedle něj.

"Ne, El s Louisem jsou u sebe," mrkl nahoru.

"Fakt? Tak to ji jdu pozdravit," zvedala jsem se.

"Být tebou, tak tam nechodím," chytl mě za ruku.

"Proč?"

"No víš, neviděli se fakt dlouho a Louis, no hrozně se na El těšil a chyběla mu, jestli mi rozumíš," říkal tak trošku rozpačitě.

"Jo takhle," zase jsem si sedla. Ta představa, že oni dva, zrovna teď, v ložnici... Raději jsem sledovala televizi.

"Ach Louisi! Ano! El ty jsi tak nádherná!" ozývalo se shora! Se Zaynem jsme na sebe hodili vykulené obličeje.

"Pane-" "Bože!" dokončila jsem slovo za něj.

"Oblíkej se, jedeme pryč!" vypínal rychle televizi.

"Já myslela, že dneska na uječené fanynky nemáš náladu?"

"Radši uječené fanynky, než uječenou Eleanor!" zacpával si uši.

"Fajn budu rychlá!" běžela jsem do pokoje, popadla první kraťasy s trikem, vzala si kabelku, kde jsem měla všechno potřebné a zase pádila zpátky. Tohle poslouchat fakt nehodlám!

"Zayne, jedem?" Bože! Zase stál u zrcadla! To snad není možný!

"Jo počkej, ještě si musím upravit vlasy." "Louisi! Už bud!" zařvala El. "Jo, upravím si je potom!" zrychlil Zayn. Nasedli jsme do auta a jeli co nejdál.

"Konečně ticho!" oddechli jsme si.

"Přesně tak, ale zase je musíš pochopit, dlouho se neviděli," omlouvala jsem je.

"Jo, ale zas tak nahlas být nemuseli, teď z toho neusnu! Jo to mi připomíná, že pak musíme nafouknout madračku!" Plácl se do čela.

"Jasně, mysli na to!" Pro jeho dobro, by to radši neměl zapomenout.

"Po dnešní noci na to snad nezapomenu, tak kam pojedeme?"

"Mě je to celkem jedno, já se sebou musím zatím něco udělat," vytáhla jsem hřeben a řasenku, abych se aspoň trošku upravila.

"Emmo, během dvou minut sis na sebe vzala první věc, kterou jsi viděla a vypadáš mnohem líp, než nějaký modelky." Že by kompliment?

"Jo, to určitě." Dál jsem se věnovala svému hnízdu na hlavě.

"Myslím to vážně!"

"Zayne, dívej se na cestu jo?"

"Fajn…"

"Ale děkuju." Usmál se. Pak dojel, ani nevím kam.

"Jsme na místě." Zaparkoval.

"A co tady?" Rozhlížela jsem se.

"No nevím jak ty, ale já mám celkem hlad a pak bychom mohli třeba zajít do toho kina, když jsme ho včera nestihli, ne?" "Dobře, taky už mám celkem hlad." Ano vím, že jsem s ním dnešní odpoledne trávit nechtěla, ale nemůžu za to, že to u nás vypadá, jako by někoho vraždili a nakonec oběd a kino není zase tak špatný nápad. Šli jsme kolem jedné takový té hrozně drahé restaurace a Zayn tam samozřejmě odbočil.