5 idiots and me |✓|

47.bitka

Z mého přemýšlění nad domovem mě vyrušil hlas, který moc dobře znám a přímo nesnáším.

Perrie?! To doufám není možné! Co by tady dělala? Ano, už mám určitě halucinace, nemůže to být ona.

"Kohopak to tady máme?" Ozvalo se za mými zády. A do prdele! Dobrá zpráva je, že se ze mě nestává blázen a nemám halucinace. Špatná zpráva? Brzo tý mrše vyškrábu oči! S hrůzou v očích, jsem se otočila.

"Pe-Perrie? C-co tady děláš?" vykoktala jsem.

"To víš, pracuju, já nemám prázdiny jako někdo," přeslazeně se na mě "usmála". Zajímalo by mě, jestli to Zayn ví, že je tady dnes Perrie taky. Bože, jsem tak naivní, samozřejmě, že to ví! Jestli tady mají také vystoupení, musí to vědět a ostatní taky, jenom mě se jako vždycky nic neřekne!

"Nemáš snad radost, že mě vidíš?" dodala a tvářila se jako andílek! Jenom mě provokuje, mrcha jedna. Měla na sobě otřesné růžové šaty. Při pohledu na ní, se mi zvedal žaludek.

"Ty nevidíš to nadšení v mé tváři?" taky jsem vykouzlila falešný úsměv.

"Je mi to jasný zlato," usmála se a celou si mě zhlídla, bylo mi to fakt nepříjemné, ještě k tomu od ní.

"Co na mě tak zíráš?!" Čumí na mě, jak kdybych jí sežrala večeři!

"No, jen tak přemýšlím, co na tobě vlastně ten chudák vidí," zasmála se a dodala arogantní výraz, který jsem přímo nesnášela. Jako by mnou opovrhovala, jako bych byla snad něco míň než ona.

"Prosím? Co na mě vidí?! Spíš co vidí na tobě? Máš na sobě tunu make-upu, jsi namyšlená, arogantní a ještě k tomu mrcha!" Jak ona, tak i já jsem byla překvapená z toho, co jsem vlastně vypustila z pusy, ale rozhodně bych to nevzala zpátky. Musel jí to konečně někdo říct. Nejprve byla překvapená, ale hned se to snažila zamaskovat a tvářit se, že se jí to vůbec nedotklo. "Ale víš co? Vlastně se k sobě se Zaynem hodíte, oba dva někomu něco nalháváte, on se do vás dokonce zamiluje a pak? Podvete ho a je vám úplně jedno, jak se ten dotyčný cítí! Je mi z vás obou špatně!" pokračovala jsem ve svém projevu. Musela jsem to ze sebe nějak dostat.

"Tak počkat, počkat," tvářila se trošku zmateně. "Vypadáš, jako by jste se vy dva snad rozešli." Dělala překvapenou? Teď opravdu nevím, jestli jsem tady za tu tupou já nebo ona.

"Cože? Děláš si ze mě srandu?! To si jako myslíš, že s ním budu dál chodit, když mě podvádí s někým takovým, jako seš ty?!" začala jsem zvyšovat hlas. Krev ve mně vřela a já byla celkem vděčná, že kluci zrovna zkouší, takže to snad neslyší, i když Zaynovi by to neuškodilo. Poté, co jsem si vylila srdíčko a můj tep vyskočil na maxium, se ta osoba naproti mně začala smát na celé kolo. Už toho mám vážně dost, každý se chodá jako by byl na drogách!

"Ty se mi ještě budeš smát?!" sama sobě jsem si v duchu opakovala, že se nesmím nechat vyprovokovat ještě víc, nemuselo by to dopadnout dobře.

"No to snad ne," smála se dál. "Ty si vážně myslíš, že se Zaynem ještě pořád něco mám? Po té after party u mě klesl na úplné dno," usmála se na mě. Dobře, teď už vážně nevím, co se to tady děje. Když viděla můj nechápavý výraz, pokračovala. "I když jsem se snažila sebevíc Zayna opět sbalit, nešlo to, ten chudák je do tebe zamilovaný až po uši a mě už nechce ani vidět." Co to právě řekla? Fajn, už jsem to pochopila, teď na mě někdo vyskočí se skrytou kamerou, že ano?

"O čem to mluvíš? Není ti to blbé? Lhát mi takhle do očí a vyprávět mi pohádky o tom, jak mě Zayn miluje a jak s ním nic nemáš?" můj hlas nabíral na intenzivitě.

"Věř mi nebo ne, ale chtěla jsem Zayna sbalit, jenže on chce jenom tebe. V tu ránu u mě klesnul na úplné dno, prostě už vím, jaký to je idiot a už nikdy s ním nechci nic mít. Opravdu nechápu co jsi s ním provedla, celou dobu o tobě jenom básnil a když jsem po něm vyjela, vypadal, že mi jednu vlepí, nebo se rozbrečí" Cítila jsem se, jako pět minut před infarktem! On měl celou tu dobu pravdu? On mi nelhal? To snad není možný, já jsem taková kráva! Chovala jsem se k němu hrozně a přitom on je v tom úplně nevinně.

"Opravdu by mě zajímalo co vidí na takový chudince, jako seš ty." Z mého tranzu mě probrala opět Perrie.

"Já tě zabiju!" všechna moje zloba a nenávist k její osobě se ve mně nahromadilo a mě nenapadlo nic lepšího, než po ní skočit! Se Zaynem jsme spolu měli dokonalý vztah a jenom kvůli ní, jsem se k němu teď chovala jako úplná kráva! Perrie mi rvala oblečení, tahala mě za vlasy, no prostě se chovala jako úplný blázen! Já, abych nebyla pozadu, jsem ji trhala ty její nádherný šaty.Váleli jsme se po zemi jak dva blázni. Ta mrcha mi dokonce rozthla i tričko!

"Ještě jednou se jenom přiblížíš k Zaynovi!" řvala jsem na ni.

"Ty mi nebudeš říkat, co mám nebo nemám dělat, ty svině!" Když byla "bitka" v plném proudu, vynořili se tam paparazzi! To se mi snad zdá, nemůžu si ani vyřídit své účty bez toho, abych měla ty idioty za prdelí?! Ze všech stran nás obklopili, blesky samozřejmě lítaly jak blbé, ale to ani jednu z nás nezastavilo ve výměně našich názorů. Během chvilky se tam ale vynořil Paul s dalšími bodyguardy a tahali nás od sebe. Paul mě popadl za pas a tím jsem byla tak trošku ve vzduchu.

"Zničila jsi mi šaty, ty krávo!" řvala na mě. Jo, trošku jsem jí je roztrhla, ale nemá si začínat!

"Za to by jsi mi měla poděkovat! Vypadala jsi jako špatný Hallowenský vtípek!" Kdyby Paul neměl takovou sílu, ztrhala bych z ní ten růžovej hnus celej!

"Emmo nedělej tady scény!" Tahal mě od všech co nejdál. Nechápu, že jsem tak vybouchla, ale už jsem to jednoduše nevydržela.

"Můžeš mi říct, co se tam sakra dělo?!" vyjel po mě hned Paul, když už jsme ode všech byli vzdálení.

"To je všechno její vina!" zrychleně jsem dýchala. Nechci radši vidět ty články, které o nás napíšou, to zase bude ostuda, ale tak hlavně, že jsem se ovládala!

"Nezajímá mě čí je to vina! Viděla jsi kolik novinářů tam bylo? Jaké problémy z toho budou?! A víš kdo to všechno bude žehlit? Samozřejmě, že já!" zahltil mě otázkami a byl vzteky bez sebe. Jo, nedivím se mu, ale taky mě musí pochopit.

"Jo, Paule omlouvám se, ale-" nenechal mě vyslovit ani svoji výmluvu a hned mi skočil do řeči.

"Žádný ale! Nechci nic slyšet, víš asi bude lepší, když se vážně vrátíš zpátky do Anglie… váš vztah skupině jenom škodí a paparazzi si na nás teď smlsnou," řekl už tišeji. Zírala jsem na něj s pusou dokořán. Teď, když se to konečně vyřešilo, po mě najednou chce, abych se vrátila domů? Dělá si srandu?

"Ale Paule, já už konečně vím, že-"

"Emmo!" Nechá mě k sakru vůbec něco doříct?! "Vážně by jsi mě měla poslechnout, nechci být zlý a vím, že za to nemůžeš, ale kvůli tobě teď bude na kluky ještě větší nápor médií a přiděláváš nám akorát samé problémy, lepší bude, když lidem oznámíme, že jste se rozešli a ty se vrátíš domů," oznámil mi a odešel. Chtěla jsem ho zastavit a říct, že tady chci zůstat, že Zayna miluju a už se nikdy nic podobného opakovat nebude, ale nezmohla jsem se na jediné slovo. Stála jsem sama uprostřed místnosti a bylo mi hrozně. Oči se mi po Paulových slovech začaly pomalu plnit slzami. Asi bych vážně měla odjet, klukům přidělávám jenom samé starosti a Zayn? K tomu jsem se chovala hrozně, nevěřila jsem mu, i když mi říkal pravdu. Vlastně si ho ani nezasloužím, určitě si najde někoho, kdo se k němu bude chovat tak, jak si zaslouží. Miliony holek by daly cokoliv za to, aby se ho mohli jen dotknout a já? Byla jsem na něj vysazená už od začátku a věčně si ho dobírala kvůli tomu jeho pitomýmu laku na vlasy! Miluju ho, ale proto musím odejít, beze mě bude jemu i klukům mnohem líp. Ještě dneska se vrátím zpátky do Anglie a budu pokračovat ve svém stereotypním životě, který jsem ještě před měsícem žila...