5 idiots and me |✓|

14

"Počkej, až to řeknu Debbie! Ta bude čumět!" usmíval se, měl z toho taky určitě radost. Ještě pořád držel moji ruku, už jsem mu chtěla říct, že už nemusí hrát mého kluka, ale v tom…

"Vidíš ho? To je vážně on! Panebože Zayn Malik!!!" zaslechla jsem křik, který se ozýval po celé ulici.

"On drží za ruku Emmu Payne?!" Okamžitě jsem ruku pustila. Řítil se na nás dav plný uječených fanynek a asi i trošku naštvaných, poté co nás viděli spolu, už zase!

"A sakra!" vykřikl Zayn.

"Co teď?" zoufale jsem se na něj podívala.

"Teď? Budeme utíkat!" chytl mě za ruku a táhnul nevím kam! Běželi jsme jak idioti po městě, v patách asi s dvaceti fanynkami, které by mě nejradši zaškrtili. V jedné uličce Zayn prudce zabočil, až jsem si málem rozbila hubu!

"Dobrý?" řekl udýchaně.

"Jo, v pohodě, ale co teď, tady nás vidí!" Dav se blížil!

"Tak…" přemýšlel. "Asi s tím nebudeš souhlasit," sundal si košilu, pod kterou měl ještě tričko, a odhodil ji dál. "Ale je to jediná možnost!" Ten idiot mě začal líbat! To si dělá srandu, ne?! Zrovna kolem běžel dav.

"Holky, vidíte je někde?" překřikovali se. Já ani nedýchala a radši spolupracovala se Zaynem. "Ne! Myslím že běželi tudy!"

"Já bych tu Emmu nejradši zabila! Zayn je můj!" překřikovali se jedna za druhou. Díky Zaynovýmu plánu, se kterým bych teda nesouhlasila, nás neviděli a běželi dál. Super, tak teď mě budou všechny nenávidět! Hned jak byl vzduch čistej, jsem se od něho odtrhla.

"Předtím než něco řekneš, bylo to pro tvoje dobro!" řekl tak rychle, že jsem se nestihla ani nadechnout.

"Jo, to seš fakt hodnej, akorát jsi oddálil moji popravu, slyšel jsi je, ne? Teď mě všechny nenávidí, protože si myslí, že spolu něco máme!"

"Jo, já vím, ale neboj, to se nějak spraví," snažil se mě uklidnit, moc se mu to ale nedařilo.

"Jo, to bych chtěla vidět!" Teď abych se bála vylézt z baráku!

"Tak pojď, jedeme domů, než nás zase někde objeví." Naštěstí jsme běželi blízko k autu, takže jsme nemuseli jít zase přes celý město.

"Emmo?" řekl Zayn, když jsme už byli na cestě domů.

"No?" podívala jsem se na něj.

"Není ti špatně?"

"Proč?"

"No, že jsi tak dlouho nepromluvila."

"To bude asi tím, že jsem se nadýchala tvého laku na vlasy!"

"Haha, vtipný! Jestli to je kvůli těm fanynkám tak-"

"Ne, Zayne, fakt dobrý," usmála jsem se, aby se už nevyptával.

"Takže Jacob?" On si nedá pokoj!

"Ne, ten idiot mě je už úplně ukradenej!"

"Takže…" přemýšlel nad další variantou.

"Zayne!" zarazila jsem ho "Jsem jenom trošku unavená, celý odpoledne jsme blbli, tak jsem teď prostě pět minut zticha co je na tom." Upřímně řečeno, měl by za to být spíš rád, ne?

"No takže se něco děje, víš jak to je, že ti nic není, ale přitom…" Zase ta jeho "teorie" o holkách?

"Zayne…" Vážně mi nic nebylo, jo možná jsem byla trošku zklamaná z těch fanynek, co nás pronásledovali, ale spíš jsem byla utahaná. Na něho jsem se jen tak podívala, jako že je to fakt dobrý a ať už na chvíli zavře pusu a zapnula jsem rádio.