5 idiots and me |✓|

28

"Co je mezi tebou a Zaynem?" Začala se usmívat. A sakra, hlavně zůstat v klidu.

"Ehm, co myslíš? Jsme jenom kamarádi, kteří musí dělat, že spolu chodí, to je vše," řekla jsem, podle mě až moc rychle!
"Emmo, tebe i Zayna znám už nějakou tu dobu a poznám, co je hraný a co ne a váš vztah určitě hraný není, takže to vyklop." Co teď? Nesmím jít říct pravdu!
"Dobře, nějak se nám to zvrtlo, no a teď, jsem do něho zamilovaná až po uši!" Já jí to vážně vyklopila?!
"Ježiši, ani nevíš jakou mám radost!" vrhla se mi kolem krku.
"Jo?" překvapeně jsem se na ni podívala.
"Jasně! Už dřív jsem si říkala, že by vám to spolu slušelo a teď se stane tohle! Ani nevíš, jak jsem ráda, moc vám to spolu sluší!" řekla a šlo na ní vidět, že to myslí fakt upřímně.
"Díky moc Dan, ale mohla bys prosím před bráchou dělat, že nic nevíš? Asi by na to nereagoval moc dobře."
"Jasně, mlčím jako hrob a neboj, Zayn je Liamův kámoš, ne? Měl by být rád, že chodíš s někým takovým, určitě to nebude tak hrozný," řekla povzbudivě.
"To doufám, díky moc," objala jsem ji. Nakonec jsem i ráda, že to někdo ví.
"Nemáš zač, ještě si vyzkouším pár věcí a pak přijdu." Vyšla jsem ven a srazila se s Liamem!
"Sorry ségra, tak co poradila jsi jí?"
"J-jo v pohodě." Dobrý, nic neslyšel. Zbytek večera pokračoval stejně. S Dan jsme našly plno krásného oblečení a kluci za námi jenom znuděně pobíhali a drželi nám tašky, gentlemani. Když si Dan s Liamem odskočili na toaletu, musela jsem to Zaynov vyklopit.
"Dan už to ví!" řekla jsem provinile.
"Cože? Proč jsi jí to říkala?"
"Já nechtěla, poznala to na mě, ale říkala že nám to prej moc sluší."
"Tak to má pravdu," usmál se a přitáhl si mě blíž.
"Myslela jsem, že budeš naštvaný," řekla jsem mu v objetí.
"Na tebe? Nikdy. A navíc, není to nic hrozného, aspoň někdo to ví," políbil mě. Lepšího kluka si snad ani nemůžu přát. Nikdy jsem nic podobného necítila. Když jsem chodila s Jacobem, myslela jsem si, že to je láska, ale k němu jsem necítila ani polovinu toho, co teď k Zaynovi.
"Ted,a vy jste se do té role nějak moc vžili, ne?" uslyšela jsem za námi. Rychle jsem sebou cukla.
"B-byla jí zima, tak jsem ji chtěl jenom trošku zahřát," vykroutil se z toho Zayn.
"Jo, taky je mi trošku chladno," zachraňovala situaci Dan, za to jsem se na ni vděčně usmála.
"Vážně? Proč něco neřekneš, zlato." Liam ji hned začal objímat, jak sladké. Se Zaynem jsme se na sebe podívali, jakože jsme skvělí, že to vždycky dokážeme tak skvěle zahrát. No prostě jsme se hledali, až jsme se našli.

"Myslím, že bychom už mohli jít, ne? Už je celkem pozdě a měli by jsme se pořádně vyspat, na to předávání cen, zítra," řekl Liam, stále v objetí s jeho drahou polovičkou.
"Zlato, ale já ještě potřebuji boty!" vykřikla z nenadání Dan.
"Boty?" zopakoval zoufale Liam.
"Jo, ale neboj, to bude jenom chvilka," usmívala se jako andílek.
"Hele a nebude vám vadit, když vás opustíme? Už na obchody nějak nemám náladu."
"Jo, já taky ne," přidala jsem se k Zaynovi.
"Jasný v pohodě, tak si vezměte klíčky od auta, my si vezmeme taxíka," vytahoval klíče Liam.
"Ne to je dobrý, my se rádi projdeme, že?" mrknul po mě Zayn.
"Samozřejmě, venku už neprší, takže si aspoň omrknu New York."
"Dobře teda. Tak se ráno uvidíme," rozloučili jsme se a ruku v ruce nás opustili.
"Chudák Liam," smál se Zayn, když jsme vycházeli z obchodního centra.
"To jo, měl by jsi mě na rukou nosit za to, že nejsem takovej blázen do nakupování," zasmála jsem se a šťouchla do něj. Ani neví, jakej poklad vlastně má.
"Jak si přeješ." Ten idiot mě vzal do náručí a začal se se mnou točit!
"Zayne, jsi normální?" smála jsem se a přitom se snažila udržet si šaty na svém místě. Pak mě naštěstí položil.
"Tak co, spokojená?" smál se dál a nabídnul mi ruku.
"Seš blázen, víš to?" ruku jsem přijala.
"Vím, ale proto mě přeci miluješ, ne?" drze se usmíval.
"Přesně tak," přitáhla jsem si ho k sobě za bundu a políbila.
"Pojď, něco ti ukážu," chytl mě za ruku a táhl kdo ví kam.
"Počkej, kam mě to vedeš?"
"Překvapení," dělal tajemného. Cestou jsem si vychutnávala všechny ty světla, která zářila na kilometry daleko. Ale i když je New York úžasné město, za Anglii bych ho asi nevyměnila. Po chvilce jsme dorazili na pláž, úplně jinou, než na jaké jsme byli dnes. Bylo tu dlouhé molo a měsíc byl zrovna v úplňku. Se Zaynem jsme došli až na konec mola a posadili se na něj, takže jsme měli krásný výhled na moře a na neobyčejně velký měsíc, který neuvěřitelně zářil.
"Líbí?" usmál se Zayn.
"Je to nádherný!" zírala jsem s pusou dokořán.
"Na, musí ti být zima," dal mi kolem ramen jeho bundu, která voněla přesně jako on a přitáhl si mě k sobě blíž, aby mě zahřál.

"Děkuju," usmála jsem se na něl. Teď si uvědomuji, jaké jsem měla štěstí, že jsem měla tu šanci ho potkat. "Zayne?"
"Ano?" vzhlédl ke mně s jiskřičkami v očích.
"Můžeš mi něco slíbit?"
"Cokoliv."
"Slib mi, že mi nikdy neublížíš, nebo mě neopustíš jako Jacob."
"Emmo, to bych ti nikdy neudělal, miluji tě víc než cokoliv na světě a nikdy ti neublížím," řekl tak sladce a chytl mě za ruku.
"Víš, to, co se stalo s Jacobem, už nechci nikdy zažít. Strašně jsem se do něj zamilovala a on mi pak udělal něco tak hnusnýho! Kvůli němu jsem plno nocí proplakala a k tobě cítím něco mnohem víc, takže bych nepřežila, kdybys mě opustil," řekla jsem a cítila, jak se mi do očí pomalu hrnou slzy. Zayn je pro mě hodně důležitý a nechci ani pomyslet na to, že by to tak nebylo.
"Ty a kluci jste to nejlepší, co mě kdy v životě potkalo a nikdy vás nechci ztratit. Jste pro mě vším a tohle se nikdy nezmění," řekl a bylo na něm vidět, že to myslí doopravdy vážně. Nevěděla jsem co na to říct, jenom jsem se usmála a objala ho. Seděli jsme tam za svitu měsíce v objetí a vychutnávali si tuto krásnou chvilku. Pak Zaynovi zazvonil telefon.
"Ano? Jo, Paule, vím kolik je hodin!" kroutil očima. "Samozřejmě… Jo, dobrý, ahoj!" zavěsil.
"Paul?" smála jsem se.
"Jo, všechny obvolává, že máme jít spát, abychom tam zítra neusínali. Ten umí zkazit atmosféru!" smál se.
"Počkej a ví, že jsme tady?"
"No, právě že neví, myslí si, že jsme zalezlí v pokoji. Nevadí," mávnul rukou jakoby nic. Pak začalo opět trochu poprchávat.
"To snad není možný…" Vzhlédl k obloze.
"Asi bychom se už vážně měli vrátit na hotel, dneska nám nikdo nepřeje," smála jsem se a zvedala Zayna.
"Všichni se proti nám spikli!" vyhrožoval rukou směrem k obloze. Pak zahřmělo. "Jo, tak radši půjdeme," přidal do kroku, tomu jsem se musela smát. Do hotelu jsme dorazili tak trošku mokří, takže jsme si dali teplou sprchu, převlékli se do suchého pyžama a já sebou unaveně hodila do postele. Kluci ještě nepřišli. To jsem zvědavá, v jakým stavu dorazí. Zayn za chvíli přistál vedle mě, pak se přetočil na bok a pozoroval mě, já po chvíli udělala to stejný. Chvíli jsme tam jen tak leželi a já se ztrácela v jeho kaštanových očích, které zdobily husté řasy. Beze slova se ke mně Zayn přiblížil a vpil své rty do těch mých.
_________________________
Anet tenhle díl je pro tebe protože ty jako jediná mi říkáš ať už vydám další díl. Doufám že se líbí