5 idiots and me |✓|

15

Tak takhle jsem Liama rozčílenýho ještě neviděl," hodil sebou na gauč.

"Jo, to já taky ne." Ale asi bych reagovala stejně.

"Ale po těch fotkách se ani nedivím."

"Přesně tak, ti paparazzi jsou příšerní!"

"To víš, musíš si zvykat," smál se.

"Na tohle si fakt nezvyknu." Jenom se usmál. "Tak já jdu do postele," otočila jsem se. Už jsem se po tom náročným dnu nemohla dočkat mé milované postýlky!

"Jojo, taky půjdu-" zarazil se. "Tak počkat, potřebuji tu madračku!" Tak jak vidím, noc s Niallem pomohla, jak si hned vzpomněl, mě rozesmálo.

"No jo vlastně, je na půdě, tak si pro ni zajdi," otočila jsem se s tím, že už jdu konečně spát!

"Na půdě?" zopakoval po mě.

"Jo, to je taková místnost nahoře v domě, víš."

"Vím, kde je půda! Ale asi tam jsou pavouci, že?" No né, pán je bystrej!

"No tak asi jich tam pár bude."

"Tak to tam budeš asi muset jít ty." Hahahaha a vtipný je taky…

"Já?"
"No…"

"Tak to máš asi smůlu, protože já se pavouků taky bojím."

"Tak to jsme v háji." Lépe řečeno, ty jsi v háji.

"No vyber si, buďto půjdeš na půdu, nebo zase strávíš noc s Niallkem," usmívala jsem se.

"A nebo ty půjdeš na půdu, nebo opět spím s tebou," nahodil úsměv. Neví, do čeho jde.

"Fajn, budeš spát se mnou a Liam tě zabije." Tohle by asi mělo zabrat.

"A nebo… Fajn teda! Ale půjdeš tam se mnou!" Protočila jsem očima. Aspoň, že po mně nechce asistenci na záchodě!

"Dobře no, jdu pro baterku!" Šla jsem ji teda najít. Hrozný, jak je neschopnej!

"Mám ji," vítězně jsem vyšla z kumbálu, kde jsem po pár minutách nadávání konečně našla baterku!

"Skvělý, jsem připravený." Stál tam v pláštěnce, na nohách gumáky, na rukách moje růžový rukavice a na hlavě kovbojský klobouk, ve kterým si hrál Liam na ToyStory!

"Zayne? Jsi v pořádku? Proč ses takhle vymódil?!" Mám se smát, nebo rovnou volat na psychiatrii?

"Aby na mě nevlezli pavouci ne?" řekl takovým stylem, jako že jsem úplně blbá, když to nevím.

"Ježiši, pojď, prosím tě!" Vyšli jsme nahoru a já vytáhla vysouvací schody, které vedly na onu strašidelnou půdu.

"Tak jdeme na to!" řekl Zayna a vyndal si potápěčský brejle! Panebože! To je vážně tak blbej, nebo si jenom nacvičuje životní roli?!

"Zayne! Sundej to!" snažila jsem se mu je sundat.

"Ne! Žádní pavouci na mě nevlezou!" přetahovali jsme se o ně. Nakonec jsem to vzdala a v tom nejlepším je pustila. Trošku zaskučel, ale má co chtěl.

"Za co mě, bože, pořád tak trestáš?!"

"Nepánbíčkuj a pojď," tahal mě nahoru.

"Tak snad půjdeš první, ne?" nedala jsem se. Nahoře to moc pěkný není, takže i já mám trochu strach.

"Já?"

"Jo! Ty jsi oblečený, jako by ses chystal vyspat s naší sousedkou, tak makej!" dala jsem mu dostatečný důvod, aby hnul tím jeho zadkem.