Werewolf or Vampire? | Teen Wolf ✔

2. Nechtěné vzpomínky

Na obličeji mě zašimraly paprsky slunce, a tak jsem neochotně otevřela mé oči. Prokřupala jsem si záda a prsty na rukou a už jsem se hrabala z postele.

Šouravým krokem jsem se vydala do koupelny a cestou si vzala kosmetickou taštičku. Za pár vteřin jsem na sebe vyděšeně hleděla do zrcadla.

Jak to sakra vypadám?!

Z odrazu se na mě dívala bruneta s dlouhými vlasy až po pas trčícími do všech světových stran. Fialové kruhy pod očima jasně zářily a její obvykle bledá tvář byla ještě bledší. 

Do ruky jsem vzala hřeben a zkoušela si učesat tu hřívu na mé hlavě. Po tak pěti minutách boje jsem to vzdala a radši jsem si vyčistila zuby a opláchla si napuchlou tvář. Z kosmetické taštičky jsem vytáhla korektor a zakryla si všechny nedokonalosti na mé tváři. Celý obličej jsem zapudrovala a své dva smaragdy obkreslila černou tužkou. Nakonec jsem nanesla řasenku a měla jsem hotovo. 

Konečně je ze mě člověk. 

Vrátila jsem se zpátky do svého pokoje a z kufru si vzala černé džíny a bílé triko s potiskem a oblékla jsem se. Okolo pasu jsem si uvázala červeno-černou kostkovanou košili a do kapsy si strčila mobil. 

Vesele jsem poskakovala dolů po schodech směr kuchyň, abych neumřela hlady. Po pár krocích (spíš skoků) jsem už hleděla do prázdné lednice. Jako vždy tam nic nebylo, a tak jsem se koukla do šuplíku u linky. Vždy tam táta schovával nějaké peníze na nákup jídla. 

,,Oni se fakt vůbec nezměnily, pořád tam ty peníze jsou'' zašeptala jsem pobaveně. Koukla jsem se na hodiny a obula se.

Osm hodin ráno, tak to už budou mít v obchodě otevřeno. 

Otevřela jsem dveře a hned mě ovanul studený vítr. Možná svítilo sluníčko, ale stejně byla pořádná kosa. Zpátky pro bundu do domu se mi nechtělo, a tak jsem to riskla a jen přes sebe hodila košili. 

Svižným tempem jsem procházela okolo domů a pobrukovala si mou oblíbenou písničku. Po pár minutách chůze jsem už vkročila do malého obchůdku. 

Procházela jsem uličkami obchodu a přemýšlela nad tím, co bych tak mohla udělat k snídani. 

Co třeba lívance? Ty všichni z rodiny milujeme. 

Do košíku jsem postupně přidávala suroviny na lívance a i nějaké jiné suroviny na oběd. Za chvíli jsem už stála u pokladny a vyndavala všechno zboží na pás. 

Když už jsem měla všechno naložené na páse, zvedla jsem zrak před sebe. Znenadání se mi zastavilo srdce.

,,Isaacu?!''

****Flashback****

Večer před mým odjezdem z Beacon Hills jsem nemohla usnout. Vlastně v tu dobu jsem ještě ani nevěděla, že odjedu..

 Otočila jsem se na bok a uviděla jsem tam mého přítele, Isaaca. Už spokojeně oddechoval a malinko se usmíval. Pohled na jeho obličej mi vykouzlil úsměv na tváři. I když ty modřiny a podlitiny od jeho otce na jeho těle mě bolely za něj, tak jsem věděla, že je šťastný. 

Asi ho moje pozorování na jeho osobu vzbudilo, protože jsem po chvíli ucítila jeho svalnaté ruce okolo těch mých. Za pár vteřin jsem už ležela uvězněná pod ním. 

Ráda se kochám jeho osobností a tak, ale nic víc.. Vždyť mi v tu dobu bylo patnáct jen krátce. 

,,Nejsi najednou nějak čilej?" snažila jsem se šklebem zakrýt své rozpaky, ale nedařilo se. 

,,Když vidím tebe, tak mám náladu na něco jiného než na spaní" usmál se na mě perverzně a mně přejel mráz po zádech. 

,,Isaacu, vždyť víš, že chci s tímhle ještě chvíli počkat.." zašeptala jsem a snažila se mu vysmeknout, když už mi sahal pod tričko. 

,,Nech mě.. prosím..'' vydala jsem ze sebe přiškrceně, ale on stejně nepřestával. Přestávalo se mi to všechno líbit. Vůbec na má slova neodpovídal a začal mi sundavat triko. 

Co s ním je? 

,,Nech toho.. Prosím.. Nedotýkej se mě!'' poslední větu jsem skoro zakřičela, protože už jsem byla fakt zoufalá. On ale nepřestával. Místo toho přisál své rty na můj krk a pomalu přesouval své ruce k mým bokům. Vždy mi byly podobné činy příjemné, ale dnes  ne. Vůbec jsem ho nepoznávala. Vždy to byl pozorný a starostlivý kluk a najednou tohle?! Co mu kdo udělal, že se tak choval?! 

,,POMOC!" nechtěla jsem křičet, ale on mi nedal na výběr. Bohužel mi pozdě došlo, že nikdo nebyl doma. Táta byl v práci a Stiles zase se Scottem. 

Poprvé za tu dobu se mi koukl do očí a to mě zmrazilo k posteli. Nebyly jako vždy oceánově modré s jiskřičkami, ale byly chladné jako kus ledu a byla v nich vidět jen krutost. Později mě tyto oči pronásledovaly v nočních můrách.. 

Začínala jsem se ho bát.. Využil chvilku mé nepozornosti a sundal mi kraťasy na spaní. Nikdy jsem nezapomenula na to, co se dělo potom...

****Konec flashbacku****

,,Katy? Co ty tady děláš?'' udiveně se mi koukl do očí a usmál se na mě tím svým klasickým úsměvem. 

Sakra, pořád je tak roztomilý.. Jak se mám teď k němu chovat? Mám být milá, nebo naštvaná? Naposledy jsme se doslova rozešli ve zlém. Vždyť on byl jeden z důvodů, proč jsem odjela za tetičkou do Francie. 

,,No.. Já... Přijela jsem zpět domů. A co ty tady děláš?" vysoukala jsem ze sebe odpověď a v duchu si fackovala za to, že jsem na své blízké byla vždy milá. 

,,No tak já si šel nakoupit jídlo. Docela nechci umřít hlady." pobaveně se zasmál a mně se nahrnula krev do obličeje. 

Kate, ty jsi fakt číslo. Proč se vždy chováš tak trapně? 

Z té situace mě zachránil pokladník, který po mně chtěl peníze za nákup. Rychle jsem mu ty peníze strčila do ruky a společně s nákupem jsem si to šinula k východu. Před obchodem mě však zastavila ruka obtočená okolo mého zápěstí. 

,,Promiň Isaacu, ale pospíchám domu. Musím udělat snídani tátovi a Stilesovi.." snažila jsem se mu vymanit z jeho sevření, ale měl pořád takovou sílu jako předtím, takže jsem neměla šanci. 

,,Katy, nechceš se teda aspoň dneska večer sejít a popovídat si o nás.. teda, chtěl jsem říct, o tvém příjezdu?" vychrlil to na mě a já jen neurčitě přikývla a rychle jsem běžela domu. 

Cestou jsem byla zahloubaná do svých myšlenek a vzpomínek. Bolelo na něj myslet.. V mém srdci po něm zůstala díra, která se po odjezdu do Francie zaplnila studiem, ale při pohledu na něj v ní začalo bolestně bodat.