Werewolf or Vampire? | Teen Wolf ✔

19. Bráška

Odhodlaně se mi díval do očí a já mu to oplácela. 

Splním to, co mi Scott nařídil. Možná to od něj nebylo hezké, ale za kamarády se obětuji klidně znovu. I když nikdy nezažil ten pocit nicoty a beznaděje, nemůžu mu to zazlívat. Snaží se nás zachránit a já se chovala, jako by mi na tom nezáleželo. 

,,Beru všechny své potřebné věci. Pošli mi potom myšlenkou, kde jsou a já tam přijdu." upírskou rychlostí jsem si před Marcelem sbalila všechny věci. Když konečně odešel a poslal mi myšlenkou to místo, vyrazila jsem druhým směrem a všechny ty věci vyhodila. 

Rychle jsem plula černým lesem podle paměti a pachu. Po chvíli jsem zachytila známé pachy. Nejsilnější byl Scottův, protože jsem si na něj zvykla, ale k těm ostatním jsem si nedokázala přiřadit obličeje.

Odteď začínáme všichni hrát to blbé divadélko. 

A s námi bude hrát i Marcel, ale o tom nikdo z nás ještě neměl ani tušení.. 

Pomalu jsem se k nim vydala a začala vzlykat. 

,,P-p-pomoc.." zavzlykala jsem nahlas a přiblížila se k nim. 

,,Kdo to je?" uslyšela jsem tichý rozpačitý hlas. Koukla jsem se před sebe a uviděla smečku. Teď už se mé zelené oči doopravdy zalily slzami. 

,,Thrin! Sestřičko moje!" slyšela jsem zlomený hlas Stilese. 

,,Katie, konečně tě vidím! Moc mi chyběla má nejlepší kamarádka.." plačtivě se na mě usmála Lydie. 

,,Moc jsi mi chyběla, Katherine." zářivě se na mě usmál Scott a spiklenecky na mě mrkl.

Ostatní se nevyjadřovali, ale šťastně se usmívali. Scott jim o tom řekl. Podle plánu se ke mně nepřibližovali.

,,Já jsem si na všechny z vás vzpomněla! Prosím, odpusťte mi, že jsem tu s vámi nebyla, ale můžu všechno napravit!" slzy mi smáčely rty i líce. Mezi stromy vysvitl kousek světla z úplňku.

 ,,Samozřejmě, že nám to nevadí, ale už neodcházej." uviděla jsem za Scottem Marcelův stín. Zaskřípala jsem zuby a tím upozornila Scotta na Bestii. 

Když už mu chtěl Marcel podříznout hrdlo, Scott se otočil a bodl ho něčím do hrudníku. Jen jsem se na to vyděšeně dívala a nebyla schopná pohybu. 

,,Promiň, že jsem na tebe byla hnusná, nemyslela jsem na to, že to je pro naší záchranu. Myslela jsem jen na seb.." nedokončila jsem to, protože mi Scott přitiskl své rty na mé. Nevěděla jsem, co mám dělat. Po chvíli mého prkenného postoje jsem se ho snažila odstrčit, avšak on byl silnější. V tu chvíli mi nedošlo, že mám nějakou upírskou sílu. Mé ruce byly na jeho hrudníku, aby se od něj dostaly, ale byly slabé. Najednou jsem uslyšela hrubé odkašlání, ale Scott nic nedělal. Bylo mi to odporné. Kousla jsem ho do rtu a on se se syknutím odtáhl. Otočila jsem hlavou a zastavilo se mi srdce. 

To je on.. Jeho zelenošedivé oči mě pronásledovaly všude. Nikdy jsem si nemohla vzpomenout, kdo to je, avšak teď se mi v mé mysli zobrazily všechny naše společné zážitky, sladká slovíčka, společné vlastnosti.. Tak už vím, proč mi to Scott nechtěl říct a lhal mi! 

,,Theo.. není to tak, jak to vypadá! Prosím, věř mi.. Vzpomněla jsem si na tebe až teď. A Scott si začal, já nic nechtěla!" spustil se mi vodopád slz. 

,,Jasně. A já jsem kocour honící se za myší. Počkat, to jsem vlastně byl, teď na tu myš kašlu a najdu si sobě rovnou kočku, která mě nezradí." odvětil Theo klidně a já měla pocit, jako by mým srdcem projel kůl naplněný sporýšem. Tak moc to bolelo. 

Chvíli jsem se koukala, jak na mě mluvil, avšak já nic neslyšela. Koukla jsem se na svůj hrudník a zděsila se. 

Tak s tím kůlem jsem přeci jen měla pravdu. Bohužel s tou bolestí ne, protože tohle bolí milionkrát víc, než jak jsem si představovala. 

Sporýš se mi dostával do žil rychleji, než jsem si myslela. 

,,NE! Já to nemyslel vážně, promiň. Znovu už nesmíš umřít, já to nedovolím." chtěla jsem se mu podívat do očí, ale bolest byla silnější a má víčka k sobě pevně stiskla. Zhroutila jsem se na zem a nemohla jsem hnout žádným svalem v mém těle. 

Nesmíš znovu umřít, kamarádi tě potřebují!

Přemohla jsem tu paralýzu svého těla a chytla kůl. Pokoušela jsem se ho dostat ven, avšak neúspěšně. Mé ruce byly slabé. 

Já to nedám.. 

Můj stisk povolil, ale pořád jsem nepouštěla tu věc v mém srdci. 

,,Neopouštěj mě.." zašeptalo mé dvojče a já se vzchopila. 

Vždyť ten kůl je jen pouhý klacek.. 

Na druhý pokus jsem stiskla kůl o něco silněji a s hrozivým křikem poraněného zvířete ho vytáhla. Pomalu jsem se posadila a na své ráně ucítila látku. 

,,Ty zmetku jeden! Tys mi skoro zabil mou jedinou lásku, tak teď zemřeš ty!" zakřičel bojovně známý chraplák. Já už ale vnímala jen něčí paže, které mě zvedaly ze země.

*******

Někdo mě nesl neznámo pryč. Moc jsem to nevnímala, byla jsem napůl v bezvědomí a napůl až moc při vědomí. Mé tělo bylo jednou v ohni a potom zase prochlazené. 

Po dlouhém utrpení jsem cítila, jak se mi z žil dostávala všechna ta bolest. Najednou jsem mohla otevřít oči. 

Ležela jsem na stole pro nemocná zvířata. Usoudila jsem, že jsem se nacházela u Deatona. Vedle mě seděla postava a držela mě za ruku. Překvapeně jsem si ji prohlédla a poznala v ní Scottovu ruku. Na rukou mu svítily černé žíly a tvář měl plnou utrpení. Dala jsem si dvě a dvě dohromady.

,,Tohle nedělej, Scotty, já to zvládnu." zachraptěla jsem a odtrhla svou ruku od té Scottovy. 

,,Promiň, že jsem to udělal.. Že jsem ti neřekl o Theovi a políbil tě. Tak moc jsem tě měl rád, až jsem si myslel, že je to pravá láska, což je, ale ne taková, jakou zažíváš ty s ním. Beru tě jako sourozence a kvůli takovéhle prkotině jsem tě určitě ztratil.." zakoukal se Scott do země a já mu zvedla hlavu, abych mu viděla do očí. 

,,Ty za to nemůžeš, chápu tě. Já bych udělala asi to stejné, kdybych nechtěla o někoho přijít.. A jak je to vlastně mezi tebou a Kirou?" zeptala jsem se a mírně se usmála. Jeho pohled se však ještě víc zachmuřil. 

,,Odjela pryč s matkou ke Skinwalkerům (či jak se to píše :D). Není na mě ani tebe naštvaná, jen pro ní nejsem ten pravý a musela si dát pauzu od tohohle komplikovaného stylu života v Beacon Hills.." smutně si povzdechl a mně povadl úsměv. 

,,To je škoda, měla jsem ji hodně ráda." pohledem jsem sjela své potrhané a krvavé oblečení. 

,,Asi bych ti to neměl říkat zrovna já, ale Theo kvůli tobě zabil Bestii.. Má tě opravdu rád." vykulila jsem na něj oči a nevěděla, co říct. 

,,Ani nemá modré oči, ta zrůda si to zasloužila. Bodl do tebe kůl z Ovangkolového dřeva. Je velmi vzácné a to jediné tě mohlo zabít." do očí se mi nahrnuly slzy. 

,,Pojď ke mně, ségra." lehce mě objal a já uslyšela za ten den -teda doufala jsem, že to byl jen jeden den- podruhé hrubé odkašlání. Jen jsem se zasmála a stočila pohled na mého kluka. 

,,Pojď ke mně, ty jeden žárlivče. Jen jsem objímala svého brášku." roztáhla jsem znovu náruč. Scott nepozorovaně zmizel z místnosti. 

,,Ještě před třemi hodinami jste si dávali taky takového sourozeneckého francouzáka.. To přeci není vůbec důvod k žárlení." odsekl naoko naštvaně Theo a lehce mě políbil na rty. 

,,Miluju tě a budu tě milovat do konce svého života." řekla jsem vážně a on mi dal malou pusu na nos. 

,,Já tebe taky a to se nikdy nezmění."