Werewolf or Vampire? | Teen Wolf ✔

1. Sladký domov

Ani mě tolik neiritoval zvuk koleček mého kufru šoupajících se po silnici. Mé kroky směřovaly rovně podél silnice. V ruce jsem držela papírek adresou. Skákala jsem z kaluže do kaluže a na tváři se mi usadil bláznivý úsměv, který naštěstí nikdo neviděl, protože venku pršelo a všichni byli schovaní doma. Mé vlasy byly připláclé na mé hlavě a oblečení jsem měla promočené jak nikdy, ale stejně jsem byla šťastná. 

Po patnácti minutách chůze jsem dorazila před béžový dům. Můj zrak kmital nahoru a dolu, na dům přede mnou a zpátky na papírek s adresou.

Jsem tu správně. 

Přes velká okna jsem pozorovala šerifa, který propaloval svým pohledem papíry položené před ním. Z přemýšlení se mu mezi obočím udělala vráska. 

Po těch letech se ještě více prohloubila.. 

Můj úsměv se ještě víc rozšířil a váhavě jsem přistoupila ke dveřím. Nervozita se mi rozlila po celém těle, až se mi roztřásla kolena. 

Co když si na mě nevzpomenou? Co když mě už ani nechtějí vidět? 

Ruku jsem pomalu přisunula ke dveřím a jemně jsem na ně zaklepala. 

Neměla jsem radši zůstat ve Francii? Nebouchnou mi dveřmi před nosem? 

Z mého hloubání mě probudil skřípot dveří. Vykoukla z nich střapatá hlava a chvíli na mě jen vyjeveně civěla, ale potom mě pevně objala. 

,,Katie, co tu děláš?" překvapeně vydechlo to hnědovlasé stvoření v mé náruči. 

Miluji tuhle zdrobnělinu mého jména. 

Chvíli jsem mlčela a spokojeně vdechovala jeho osobitou vůni. 

,,Přijela jsem zpět za mým úžasným mladším bratříčkem a nejlepším tátou na světě" uculila jsem se na něj a neochotně se odtáhla z hřejivého objetí. 

,,Pff.. To že ses narodila o 3 minuty dřív než já neznamená, že mě budeš nazývat mladším bratříčkem. Stejně víš, že psychicky jsem starší než ty." odfrkl si Stiles a nepřestával se usmívat. Jen jsem na něj vyplázla jazyk a dala si nevinně ruce za záda. 

,,Tak pojď dovnitř, nechci aby mi přeci má sestřička nachladla" vypustil bráška z úst zase něco sarkastického, objal mě svými pažemi okolo ramen a vydal se se mnou do kuchyně. 

,,Kdo tam byl Stil-" otočil hlavou šerif Stilinski a zarazil se. 

,,Katherine.." setřásla jsem Stilesovu ruku z mých ramen a  skočila jsem do objetí k mému tatínkovi. 

,,Tati.." do očí se mi nahrnuly slzy a pár neposlušných z nich se skutálely po mé tváři, ale já je rychle setřela hřbetem ruky a dál si užívala tu chvíli. 

,,Holčičko moje, proč si přijela? A na jak dlouho? Cos celou dobu dělala ve Francii? A nemáš hlad?" chrlil na mě táta jednu otázku za druhou a pustil mě z objetí. 

,,Tati, vysvětlím vám to zítra. Z té cesty jsem hrozně unavená.." na důkaz svých slov jsem si zívla a pomalu se kradla po schodišti nahoru k mému pokoji. Táta jen přikývl a popřál mi dobrou noc. 

Nahoře na schodišti jsem zahnula doleva a otevřela mně až moc známé dveře do mého pokoje. 

Je to tu pořád stejné..

Kufr jsem ledabyle hodila do rohu pokoje a skočila jsem na postel. Byla jsem tak vyřízená z deseti hodinového cestování, že mi bylo úplně jedno, že jsem na sobě měla oblečení z celého dne a a že má tvář byla pořád namalovaná. Zavřela jsem oči a než jsem usnula, hlavou mi proletěla jedna jediná věta.

Konečně jsem doma..