Werewolf or Vampire? | Teen Wolf ✔

4. Noční můra

,,Eh.. To už by stačilo. Jste na sebe nalepení jak dvě sépie." odsekl Stiles a nerudně si nás měřil pohledem.

Radši jsem se tedy odtáhla od Scotta a zakroutila očima. Najednou jsem si však vzpomněla na událost, která se udála před chvílí a musela jsem se zeptat.

,,Jak to, žes měl červený oči a divný zuby? A jak ses vlastně dostal do pokoje Stilese? Vždyť je to hrozně vysoko.."

*******

 Scott se vyděšeně koukl na Stilese a ten mu pohled oplácel. Jen jsem nakrčila obočí a probodávala je pohledem. 

,,Scotte? Stilesi? Co se děje?" mračila jsem se čím dál tím víc. 

,,Ale to nic.. ehm, hah.. Vůbec.. vůbec nic se neděje! To se ti určitě, no, zdálo." Řekl pohotově Stiles, ale já mu nevěřila ani slovo. 

,,Stilesi, nejsem zas tak blbá. Poznám, když lžeš, jsem tvoje dvojče! Co mi vy dvatajíte?" ukázala jsem na ně prstem a oni se na sebe zas tak divně podívali. 

Nenávidím, když mi někdo lže, či mi něco tají. Ale pokud mají přede mnou nějaké tajemství, což už je hodně divný, tak ať si mi to neříkají. 

,,Dobře, tak vás protentokrát nechám, ale jinak žádné tajemství!" vyštěkla jsem podrážděně a oni ihned přitakali.

*******

Po zbytek dne jsem byla se Scottym a Stilesem doma a společně jsme si povídali o všem, zpívali jsme karaoke a napodobovali jsme různá zvířata či lidi. Bohužel tu Scott nemohl přespat, a tak ho šel Stiles doprovodit domů. Jindy bych šla taky, ale už jsem byla jejich přítomností vyčerpaná. 

Když Stiles doprovázel Scotta domů, já ležela na pohovce v obýváku a koukala na Twilight. 

Upíři, kteří září jako diamanty?! Kravina. A co teprve ty chlupaté potvory nazývající se vlkodlaky. Jak se z tak hezkého kluka může stát tak obrovský tlustý vlk? Ještě větší kravina.

 Nakonec jsem nad tokem mých myšlenek usnula. Nebo jsem si to spíš myslela..

***

Otevřela jsem oči a zadívala se někam do kouta, odkud jsem slyšela hrozné skřípání. Instinktivně jsem si zakryla rukama uši, i když to nebylo tak hlasité. Avšak díky tomuto činu se to zhoršilo a to skřípání mi začalo hrát v uších čím dál tím hlasitěji. 

Měla jsem pocit, jako by mi praskly ušní bubínky. Prudce jsem otočila hlavou a uviděla jsem před sebou nějaké tři chlápky. Vypadali trochu jako doktoři s pláštěm a plynovou maskou na obličeji.

 Pomalu šli ke mně a pořád něco opakovali, ale já jim nerozuměla. Hrozně jsem se bála, až jsem se začala celá klepat. V duchu jsem se modlila, aby mě nechali napokoji.

 Zděšeně jsem vykřikla, když mi jeden z nich zkroutil ruku do nepřirozené polohy a nehezky v ní zakřupalo. Zaječela jsem bolestí. 

Najednou mi začaly mezi sebou blikat dva světy a já vyjekla ještě hlasitěji.

***

Křičela jsem a nevěděla jsem kvůli čemu. Zrychleně jsem dýchala a přemýšlela nad snem, který jsem si už nepamatovala. Už mě z toho křiku bolely hlasivky a já jen ochraptěle ztišovala hlas. 

Až v tu chvíli jsem si všimla osoby klečící u mě. V tom divném transu jsem nemohla postřehnout, kdo to byl ani co mi povídal. Jen jsem viděla rozmazaného chlapce, který otevíral a zavíral pusu a něco povídal, ale já žádné jeho slovo neslyšela. 

Nevím proč, ale skočila jsem chlapci okolo krku. Cítila jsem z něj bezpečí. Zavřela jsem oči a vdechla tu krásnou vůni, která mě jemně zašimrala v nose. 

Když už mi to přišlo jako dlouhá doba na objímání se, otevřela jsem oči a můj pohled sklouzl na osobu v mé náruči.

 Isaac.. Sakra! 

Zrovna při mém pokusu držet se od něj dál mi to zkazil nějaký šílený sen. 

Počkat.. Co on vlastně dělá u mě v bytě? 

Rychle jsem se vymanila z jeho náruče a tázavě se mu podívala do jeho očí. On se jen sladce usmál a dal hlavu na stranu jako nějaký pes. 

,,Co se na mě tak díváš, Šípková Růženko?" tázal se mě Isaac. 

,,Co děláš v mém bytě? Proč se ptáš na tak absurdní otázky? A nekoukej na mě jako čokl, znervózňuje mě to.'' odpověděla jsem mu a střelila jsem po něm nerudným pohledem.

,,Tak na dnešek jsme si přece domluvili tu schůzku. Přišel jsem tedy sem a najednou jsem uslyšel hrozný křik, takže jsem neváhal a vyrazil jsem hned k tobě. Takže tebe znervózňuje pohled na mě? Co kdybych si sundal tričko.. Byla bys ještě nervóznější?" perverzně se na mě ušklíbl a já se bezděčně oklepala. 

,,Hned ven, ty bastarde! Obešla bych se i bez tvé pomoci! A taky jsem ti na žádnou blbou schůzku nekývla." zavrčela jsem na něj a už ho táhla ze dveří ven. Naposledy jsem ho probodla pohledem a zavřela mu dveře před nosem. 

Myslela jsem si, že už tuhle fázi máme za sebou, ale očividně jsem se zmýlila. Pro jistotu jsem hlavní dveře zamkla a odvlékla jsem své tělo do pokoje. Rychle jsem se osprchovala, odlíčila se a v noční košili skočila do postele. 

Zavřela jsem oči, avšak bolest v celé mé ruce mi znemožňovala usnout. Rychle jsem se otočila na záda a zkoumala svou ruku. Chvíli jsem přemýšlela, jak jsem si to mohla provést, ale vůbec jsem si nevzpomínala, a tak jsem se na to vykašlala.

Zítra zajdu za Melissou, ta mi už poradí. Asi jsem se praštila při tom mém šoku do ruky o stolek. To by mi bylo podobné.. 

To jsem ale nevěděla,  že za tím stojí úplně něco jiného..