Werewolf or Vampire? | Teen Wolf ✔

12. Navždy tě budu milovat, Katherine Elizabeth Stilinski

Pohled Thea

Už dobrou hodinu jsem čekal na tři nelidské doktory, protože mi něco chtěli říct.

Nějakou tu chvíli si na ně ještě počkám, a tak si radši nechám zaplnit mé myšlenky Katie. 

Nikdy jsem nikomu nevěřil jako jí. Nikdy jsem k nikomu necítil nic tak silného a skvělého jako j ní. Už mi z ní hráblo, nikdy jsem nebyl tak citlivý. 

Už když jsem ji viděl poprvé před ředitelnou, tak mě uchvátila. Její tmavě hnědé vlasy zářily do všech stran. Vypadalo to, jako by měla svatozář, což podtrhovalo její andělskou krásu a nevinnou duši. Úzké malinové rty se vždy usmívaly na všechny strany a pořád něco povídaly. Když jí slzy smáčely její dokonalou bledou tvář, měl jsem chuť ji schovat k sobě do objetí a nikdy ji nepustit. Je roztomile drobounká a malá. Jako porcelánová panenka, člověk ji musí pořád hlídat, aby se nerozpadla. 

Z mého snění mě probudilo známé hučení a syčení, které patřilo stvořitelům mě a spousty jiných nevinných lidí. Například Katie..

Její lidské přemýšlení a nevědomost mě vždy pohladila po duši, ale teď se díky doktorům vrhala do všeho po hlavě a zbytečně se dostávala do nebezpečí. Mé oči se myšlenkou na hrůzné doktory staly chladné a nepřístupné. 

,,Kde jste tak dlouho byli? Proč jste mě volali?" znuděně jsem se jich zeptal, ale dával jsem si pozor, aby to neznělo moc troufale. I když mě to štve, pořád nade mnou mají moc a můžou mě kdykoliv zabít. 

,,Zbavili jsme se dalších pokusů. Ničemové a neúspěchy. Dva z nich jsou naší prací a ten třetí někým jiným." ledabyle mi to oznámil mi jeden z nich a mé srdce se na chvíli zastavilo. 

Co když..? Ne, to ne. Proč mě napadají jen zlé věci? Určitě bez mého vědomí vytvořili někoho nového a toho zabili. 

,,Jakých?" snažím se o ležérní odpověď, ale přesto jde z mého hlasu slyšet stopa strachu. 

,,Ten nový Wendigo, Sumerský štír a ta beznadějná upírka, která neposlouchala." 

Ne. Ne. Ne.. To se nestalo. Katie nic neudělali.. 

,,Kde jsou?" už jsem nedokázal skrýt tu bolest vmém hlasu. 

,,Klub Sinema, proč se ptáš?" jeho otázku jsem ignoroval a utíkal jsem z tunelů pryč. 

Prosím, to se nestalo.. Má sladká Katie nesmí být mrtvá. 

Najednou mnou projel záchvěv hněvu. Cítil jsem, že se měním na vlkodlaka. Nechal jsem to být, protože jsem si to musel nějak ulehčit. 

Ať mě kdokoli vidí, už je mi to jedno. 

Běžel jsem, jak nejrychleji jsem dokázal a za pár minut jsem už stál před tím klubem. Zavřel jsem oči a začal se vydýchávat, abych tam nepřišel proměněný. Osobně mi to bylo ukradené, ale nechtěl jsem to vše komplikovat. 

Když už jsem cítil, že jsem v pohodě, rozrazil jsem dveře a vydal se za Katie po pachu. Zachytil jsem i pach Scotta a ostatních lidí z jeho smečky. 

Spoustu kluků se tiskla svá těla na ostatní, a tak jsem neměl šanci se jen tak dostat dál. Některá těla se přitiskla i na mou osobu a mně se udělalo zle. Kvůli Katie jsem šel dál a nevnímal to. Nemám nic proti nim, ale ffakt nejsem na tohle pohlaví. 

Když už jsem se konečně procpal z té vřavy, ucítil krev. Známou krev. 

Její krev. 

Můj mozek se roztekl. Mé nohy šly samy od sebe za korálkový závěs. 

To, co jsem uviděl před sebou, mi vyrazilo dech. Koukal jsem na tu spoušť přede mnou. 

Liam odnášel pryč mrtvého tělo postřeleného štíra. Mason držel nějakého kluka ze školy za ránu na břiše a chlácholil ho. Kira jen zírala ubrečeně na Scotta a mou dívku v jeho náruči. 

Krk se jí podivně lámal dozadu a byla celá od krve. Měla ji na šatech, ve vlasech, na obličeji, na krku, na rukou.. 

Rychle jsem přiběhl ke Scottovi. Naštvaně jsem ho odstrčil a do své náruče si přivinul svoji Katie. 

Její smaragdy koukaly prázdně do těch mých. Ty mé oči byly plné bolesti a hořkých slz. Rty měla roztažené v malém úsměvu a mírně pootevřené, jako by mi chtěla něco povědět. 

Bohužel to není možné. Už mi nikdy nic nepoví. 

Vzal jsem její ledovou ruku, dal si ji do té své a políbíl ji. 

Brečel jsem jako malý kluk. 

Klidně ať vypadám před všemi jako slaboch, nikdo už mi mou jedinou dívku nevrátí. Bolí to. Kdo mě udrží na uzdě? Kdo mě bude uznávat? Kdo mi bude rozumět? Proč ona? Proč jsem jen dopustil, aby se jí něco stalo? Měl jsem s ní zůstat. Měl jsem ji ochránit.. Proč ji jen ti bastardi zabili? 

Připadal jsem si, jako bych měl díru v srdci a nikdo už ji nedokázal zaplnit. 

Zní to hrozně slabošsky a citlivě, ale je to tak. 

Nikdy jsem nebyl nějaký svatoušek, ale ona mě změnila. 

Mohl jsem být lepší.. Kvůli ní bych udělal všechno, ale už to nejde. Nemá to cenu.. Kdo mě bude zlepšovat? Nikdo. Už nikdo. Už nemá cenu být lepší. Další smrt blízké osoby znamená jen, že když už se začnu konečně chovat hezky, někdo to vyvrátí a já zůstanu sám. Je to znamení, že mám být špatný. Ještě víc než kdy jindy. Už nebudu ten hodný. 

Miloval jsem tě, miluji  tě a navždy tě budu milovat, Katherine Elizabeth Stilinski a to se nikdy nezmění.