Werewolf or Vampire? | Teen Wolf ✔

15. Nechtěný polibek

Z dřívějšího zděšení jsem nakonec polevila, protože se z něho vyklubal docela fajn chlapík, ale stejně jsem si myslela, že mu hrabe.Pořád mi povídal o tom, jak se měl před třemi sty lety hrozně a teď se přišel se pomstít. Jo a taky mi vykal, i když jsem mu tolikrát říkala, ať s tím přestane. Když už nemluvil o pomstě, dokázal být i vtipný. Akorát byly jeho vtipy trochu zvláštní. 

Díky němu jsem zjistila něco o sobě. Nevím jak to zjistil, ale byla jsem za to ráda. Prý jsem geneticky proměněný upír. Jo a přežila jsem svoji vlastní smrt, protože mi dal napít své krve, která je léčivá. 

No kdo by to nechtěl? 

Snad je to pravda, protože já si nic nepamatovala ze svého minulého života. Dovolil mi jít na lov, a tak jsem ani chvíli neváhala a vyrazila jsem. Svůj čich a sluch jsem nechala zcela ovládnout moji mysl. 

Cítila jsem kůru, jehličí, právě narozené ptáče, kterému kolovalo v malém křehkém tělíčku novorozená krev smíchaná s tou matky.. 

Ta jeho vůně.. Ne. Dost. Co ti řekl Marcel? Nepij z žádných lidí a mláďat. Mohlo by mi prý trochu přeskočit a pila bych ze všeho, co bych uviděla. 

Přestala jsem na to myslet a nastražila znovu uši. Šla jsem pomalou chůzí a rozhlížela se okolo sebe. Po pár minutách jsem to vzdala, našla jsem totiž jen jiné ptáky a veverky, ale nenasytily mě dost. 

Najednou jsem však uslyšela křupaní větviček a zavětřila pach srnky. Ihned jsem za ní vystartovala. Můj mozek myslel jen na nebohou kořist, která si spokojeně jedla trávu na louce. 

Snažila jsem se neprozradit svou přítomnost, protože už jsem u srnečky byla skoro pět metrů, avšak jedna větvička mě zklamala a křupla pod mojí váhou. Srnka poplašeně odvrátila zrak od svačiny před sebou a začala brouzdat svům pohledem všude kolem sebe. 

Ještě než mě stačila vyhledat, skočila jsem na korunu stromu. Prohlížela jsem si ji soustředěným pohledem. 

Po pár vteřinách nedůvěřivě sklopila oči zpět k trávě a papkala si dál. 

Jen jsem se nad její naivitou v duchu zasmála a skočila jsem na strom blíž k mé kořisti. 

Nic. Skočila jsem na další. Zase nic. 

Už jsem byla jen pár metrů od srnky, a tak jsem natáhla nohu na konec větvičky stromu a skočila po ní. Chudinka ani nic nepostřehla a umřela v pocitu bezpečí, protože jsem u ní objevila během setiny a svýmo špičáky se jí zaryla hluboko do šíje. 

Hltavě jsem pila krev srnečce a držela její bezvládné tělo ve své náruči. Pár minut po té jsem už seděla na nedalekém pařezu a čistila si krev z rukou a pusy trikem. 

Stejně mě nikdo nevidí, takže to tolik neřeším.

Znenadání mě začalo hrozně bolestně brnět celé tělo, až jsem z toho spadla na zem. 

,,Aaaa!" bolestně jsem zaskučela. Po chvíli to přestalo a já začala zběsile oddechovat. 

Kdo mi to udělal? A jak? 

Namáhavě jsem se zvedla a ucítila bolest v břichu. Koukla jsem se na své břicho a uviděla prokouslý srůstající bok. Upírské léčení. 

Jak jsem si nemohla někoho nevšimnout? Hlavně když mi prokousne bok.

Bojovně jsem se narovnala a za sebou uslyšela hrozné funění. Otočila jsem se a spatřila velkou černou obludu šklebící se na mě. 

Neměla jsem moc času přemýšlet, a tak jsem se bezmyšlenkovitě rozeběhla pryč. V hlavě mi vyskočil obrázek Marcela povídajícího mi, že pokud budu v nebezpečí, mám utéct k němu domů.

 Během vteřiny jsem už zabarikádovávala všechny možné vchody. Jindy bych s tím i klidně bojovala, ale mé tělo bylo pořád moc slabé a já bych to určitě nedala. 

,,Kdo jsi? Nebo spíš co jsi?" Zařvala jsem na tu obludu venku a napnula uši. Slyšela jsem její rychlý dech a funění. V nosu mě zašimrala vůně přírody, hlíny a taky až moc známá jiná vůně.. 

,,Hej, Marceli! Co? Jak?" naštvaně jsem na něj zavrčela. 

,,Správně, velmi správně.. Učíte se rychle. Tato druhá osobnost je má tajná zbraň. Teď už vlastně není tak tajná." zasmál se svému trapnému vtipu a já jen zaskřípala zuby. 

Proč mi to neřekl? 

Taky jsem se ho na to zeptala, avšak on mi odpověděl jen svým smíchem. 

,,Tohle není sranda, Marceli! Já si myslela, že si navzájem věříme." ani jeden na sebe nemusíme řvát, protože si navzájem rozumíme dokonale. 

,,Katherine, Katherine, co s vámi mám dělat? Chci vás jen naučit bránit se a ne se s vámi hádat. Tato scéna měla být jen zkouška." odvětil mi už konečně klidně a vykopl dveře. Já se jen nakvašeně s rukama v bok otočila na druhou stranu a kdybych mohla, provrtala bych do té zdi díru. 

,,Ale notak, otočte se na mě, lady." hraně zakňučí a určitě udělal i psí oči. Já si jen odfrkla a začala jsem si namotávat vlasy na prst. Teď určitě protočil očima. 

,,Vy jste ta nejtvrdohlavější a nejvýstřednější osoba na téhle planetě. Dámy v mé době byly slušně vychované a poslouchaly. Vy jen trucujete a řešíte jen svou osobu." vztekle mi odsekl Marcel a chytl mě za ruku a otočil si mě k sobě. To, co udělá potom, mě dokonale odrovnalo.

Políbí mě. Bez mého svolení. Snažila jsem se od něho odtrhnout. Svýma rukama jsem se zapřela o jeho hrudník. On to špatně pochopil a přitiskl se ke mně ještě víc. 

Bylo mi to velice nepříjemné. 

Po chvíli odpojil naše rty a údychaně a zmateně se na mě koukl. 

,,Tohle se ve vašich dobách taky běžné dělalo, co?"

Tadáá!
Máte zde další kapitolu❤️ Dneska je jen o Katherine. Ani nevíte, jak mě najednou baví víc psát, když konečně můžu psát z jejího pohledu! Chtěla bych vám oznámit, že zítra jedu se školou na týden do Českého Šternberka a nebude tam wifi, takže pravděpodobně nevyjde žádná kapitola 😞 Omlouvám se, ale budeme celý dny sportovat, takže se ani k tomu psaní moc nedostanu. Snad to nebude vadit a zase někdy u další kapitoly! Pa!

-Katty❤️