Ráno mě vzbudil otravný zvuk budíku.
Proč mi zvoní budík? Co je dnes za den?
Otráveně jsem se natáhla pro mobil a vypnula zvonění.
Cože?! Dneska je prvního září? Vždyť včera večer mělo být něco pro ty čtvrťáky! Jak jsem mohla zapomenout?! Stiles o tom určitě věděl a neřekl mi o tom! Radši tam šel jen se Scottem a na své dvojče se vykašlal!
Zděšeně a zároveň naštvaně jsem vyskočila z postele a rychle si vzala celý kufr do koupelny. Nalíčila jsem se, vyčistila si zuby, upletla si cop a z kufru vyhrabala áčkovou černou sukni, růžový crop top s rolákem a dlouhým rukávem a černou koženou bundu.
Jakmile jsem našla tašku do školy, naházela jsem do ní nějaké sešity a propisky, které jsem našla na stole. Sprintovala jsem do kuchyně, kde jsem si přivlastnila jablko a zakousla se do něj. Ještě jsem si hodila sušenkudo tašky a koukla se na hodiny. Tři čtvrtě na osm?!
Vyběhla jsem ze dveří směr škola, kam jsem doběhla za sedm minut. Konečně jsem využila rok běhání a cvičení.
Před školou jsem zahlédla Stilesův Jeep a zamračila se.
Ten ničema mi lhal a ještě k tomu mě ani nevzbudil, ani neodvezl do školy!
Naštvaně jsem vešla do školy a vydala se podél skříněk do ředitelny.
Vzpomněla jsem si na svoji včerejší bolavou ruku.
Jak to, že mě dnes nebolí? Je pravda, že na ní mám modřiny, ale včera bolela jak čert a dnes nic.
Ohlédnu se na skříňky a to ve mně probudí další vzpomínky, avšak na něco úplně jiného..
***
Chvilku po zvonění jsem šla s Lydií ke své skříňce. Lydie mi celou dobu básnila o Jacksonovi, a tak jsem ji radši přestala poslouchat a přidala jsem na kroku. Když už jsem stála u své skříňky, naskládala jsem si do ní učení a protože Lydii to trvalo, začala jsem brouzdat očima po celé chodbě. Můj pohled se zastavil na Scottovi, který byl bez mého bratra.
Scotty se na mě chtivě koukal. Dnes jsem si vzala kratší upnuté šaty, protože bylo teplo a já neměla nic jiného ve skříni. Jen jsem se sama pro sebe usmála a schválně mi "spadla" tužka na zem. Sehnula jsem se tedy pro ni a dávala si záležet, aby viděl to, co chtěl vidět.
Zvedla jsem se a Lydie pořád něco mlela, ale já ji ani nechtěla poslouchat. Nenápadně jsem zase střelila pohledem po Scottym a podívala se mu do očí, které byly ještě víc plné chtíče.
Musela jsem se zasmát, ale to už si toho všiml i on a vykolejeně se mi podíval do očí. Já se jen omluvila Lydii, že potřebuji něco říct Scottovi. Ona jen přikývla i když neměla vůbec páru, kdo ten Scott je a šla otravovat nějakou tu její "kamarádku". Nikdy jsem ty její rozmazlené nafrněné "kamarádky" neměla ráda.
Schválně jsem šla pomalu a užívala si jeho pohled. Konečně jsem k němu došla a on mě jen rychle vzal za ruku a odtáhl mě do klučičích šaten. Nikdo si nás nevšiml , protože na této škole jsme nikdy nebyli nijak zvlášť oblíbení. Bez povolení se ke mně přitiskl a přimáčkl mě ke zdi.
Nikdy jsme spolu nechodili. Jediná zábrana byl můj bratříček. A tak jsme to drželi v tajnosti a někdy se jen prostě vzájemně prozkoumávali.
Líbal mé rty a později přešel na odhalený krk. Rukou jsem mu vjela do vlasů a přitiskla si ho k sobě blíž.
Všechno to bylo nádherné, ale já nás nemohla nechat se trápit kvůli Stilesovi a jeho tvrdohlavosti. Musela jsem se od něj odtáhnout a kouknout se do jeho očích plných vzrušených jiskřiček. Jen nechápavě povytáhl obočí a už se ke mně přibližoval, ale já jen zavrtěla hlavou a odešla jsem. Nevnímala jsem jeho zoufalé výkřiky mého jména a utíkala jsem pryč až domů. Určitě viděl mé oči plné chtíče, a nechápal to. Já se mu nedivila.
To, co jsem udělala potom, bylo ode mě zlé, a tak jsem mu napsala dopis. Můj bratříček pojal podezření a tak jsem radši začala chodit s Isaacem. Nakonec jsem díky němu zapomněla na Scotta..
***
Lehce vykolejeně jsem zaklepala na dveře ředitelny a všimla si tmavovlasého chlapce sedícího před ředitelnou, který koukal do mobilu.
Za chvíli se otevřely dveře a v nich se objevil mladý muž snědší pleti, a tak jsem si nemohla více hnědovláska prohlédnout.
,,Dobrý den, vy asi budete slečna Stilinski, že? Pojďte dál." oslovil mě ředitel. Nepatrně jsem přikývla a vstoupila do uklizené místnosti.
Ředitel mi rukou naznačil, abych si sedla na židli a já tak učinila. Posadil se naproti mě a začal hledat něco v jeho papírech. Za chvíli už mi podával rozvrh, mapku a číslo skříňky.
,,V záznamech jsem našel, že jste zde dříve studovala, a tak jsem vám nechal vaší původní skříňku. Naleznete v ní i učebnice na celý rok. Učebny si snad pamatujete, ale kdyby náhodou, máte k tomu mapu. Teď vás doprovodím do třídy společně s jedním novým klukem, který bude studovat ve stejném ročníku jako vy. " mrkl na mě ředitel a zvedl se za židle. Rychle jsem se zvedla a společně s ním se vydala pryč z místnosti.
Před ředitelnou stál ten kluk a jeho zvědavá zelenošedivá očka si mě prohlížela. Na chvíli se mi zastavilo srdce a já z něj byla uchvácená.
Dovolila jsem si chvíli zírání. Jeho tmavě hnědé vlasy trčely nahoru a já měla chuť mu do nich vjet svou rukou.
Jsem takový vlasoofil, miluji sahat klukům do vlasů.
Jeho vypracované paže a hrudník mu obepínalo dlouhé šedivé triko. Jeho dlaň se stříbrným prstenem držela tašku. Chvíli si mě též prohlížel a potom ke mně natáhl ruku.
,,Ahoj, já jsem Theo. Theo Reaken.'' představil se mi chraplákem a já mu sevřela jeho dlaň.
,,Já jsem Katherine Stilinski, těší mě." usmála jsem se na něj a pustila jeho ruku. Nerada jsem se otočila zpět na ředitele a ten jen nepatrně kývl hlavou k jedné učebně.
Ráda bych se Thea ptala na různé otázky, ale bohužel jsme to neměli k učebně daleko. Ředitel rázně zaklepal a následně otevřel dveře. Pokynul nám rukou, abychom vstoupili do třídy. Theo mě jako pravý gentleman nechal projít první a já zčervenala.
Ředitel nás představil jako nové žáky a odešel. Učitel jen otráveně přikývl a mi z Theem zapadli do poslední volné lavice. Všimla jsem si zamračených pohledů směřovaná na mě a Thea od Scotta a Stilese.
Co jim je?
Nechala jsem to plavat a radši se tiše kochala tmavovláskem vedle mě.
ČTEŠ
Werewolf or Vampire? | Teen Wolf ✔
FanfictionOba dva na mě viseli zrakem. Stačil by jeden pohyb. Jen posunout prst o milimetr. Bála jsem se i mrknout. Věděla jsem, že každou vteřinou zemřu. Byla jsem s tím smířená. Už nikdy bych neuviděla lásku mého života, mé dvojče, tátu, mé nejlepší kamarád...