Hodný Kluk

2.

Ták druhá kapitola pre vás :) Akemi sa nedá spať tak aspoň skompletizovala novú časť dúfam že sa bude páčiť :)

On je tak super, jak vrtí ocáskem. Jůůů! A s lékařem je teda vše zajímavé. Nechci, aby mu cokoli chybělo, tak položí snad už poslední otázku. "Mohl byste mi stručně popsat, na co je zvyklý? Jako chodit na vodítku, spát v posteli nebo pelechu a tak..." Mile se usměju. Nechci Harryho do ničeho nutit, tak, abych věděl, co čekat. Jen doufám, že neokusuje nábytek a boty.

"Nemusíte se bát je to prostě normální režim spává někdy v posteli, ale i v pelíšku na vodítku chodí poslušně, ale je to prostě takové tulidlo nemá rád samotu to je asi jediná věc co prostě ne , nesmí být ůplně sám protože pak začne opravdu nahlas kňučet a už roztrhal utěrku a záclony. Jenom to, jinak nic nemusíte se bát,"

"To je dobře, doufám, že se mu bude u nás líbit." usměju se. Jsem rád, že nebudu doma sám, když tam Dan nebude. "Tak co Harry, půjdeme?" zeptám se ho a vytáhnu peněženku, abych mohl za něj řádně zaplatit, ale ošetřovatel odmítl. "To je v pořádku, jsem rád, že si ho vůbec někdo vzal, nikdo ho totiž kvůli těm pokusům nechtěl." usměje se smutně. "Vidíš?" šeptne mi výhružně Dan. To si s ním ještě vyřídím, takhle mě sabotovat. "Harry, tak se rozluč, musíme vyrazit, abychom byli před setměním doma." nemám rád tmu a samotu, nesuďte mě.

"Harry mít rád Sebastiana !" Kňuknu jěště potichounku předtím než začnou něco vybavovat. Sebastián mu dá mnoho papíru a taky vodítko začnú trochu kňučet protože se bojím jak ke mě jde. Trochu zacouvám splašně se kouknu na na mého starého páníčka a ten mě uklidní sebere vodítko a sám mi ho připne na obojek.

"Harry poslouchej v novém domově jasný ? " Usmál se na mě jěště než jsem byl zatahán za vodítko.  Rychle jsem k němu jěště skočil a silně ho obejmul bude mi moc chybět ,oni se rozloučili a já byl odveden do nějaké bručící věci.

Harrymu se k nám moc nechtělo, celou cestu se jen smutně kroutil na zadním sedadle. Dan se mnou nemluví a když jsme dojeli domů, tak se zavřel ve svém pokoji. Co ho tak náštvalo? Vím, cítím, že už mě nemá tak rád, jak tvrdí. Bolí to, ale mám ho moc rád. "Tak pojď Harry." zatahám malinko za vodítko, aby vylezl z auta. "Tak, tady teď budeš bydlet."

Zmateně se koukám kolem sebe, jsem zmatený kde to jsem tady to neznám nikdy jsem tu nebyl s kde je můj Sebastián ani tady není jeho pach .

"Sebastián kde? " Zeptám se zmateně a nahlas zakňučím ,stáhnu pod sebe ocásek a ouška se mi rozechvějí .

Asi bude trvat, než si zvykne, ale je to velký kluk a já věřím, že to zvládne. "Harry, nemusíš se bát, já jsem Alexandr, ale můžeš mi říkat Sáši." mrknu na něj a když se k ničemu nemá, tak ho chci vzít do náruče a donést ho dovnitř. Varovně na mě vycení zuby, ale já ho i tak zvednu ze země. Ucitim jeho ostré zoubky ve svém rameni. On mě fakt kousl? Au! Snažím se to nevnímat a dojdu konečně do domu. Sednu si s ním na zem vedle gauče, stále mám jeho zuby v rameni a zdravou rukou ho začnu hladit po zádech. Kdo by čekal, že to bude tak bolet? "Harry, všechno je v pořádku, nic se neděje." šeptám mu pomalu a srozumstejně do ouška.

Když se mě snaží zvednout kousnu ho protože se bojím.Zakousnu se mu to ramene ,ale on mě i tak nepustí a odnese někam dovnitř když se se mnou posadí strpnu a ihned odběhnu ani nevím kam neznám to tu ,ale aspoň tu krátkou cestu je dveřím si pamatuju začnu při nich kňučet a škrábat .

"Harry chtít domů, Harry chtít domů," zakňučím už zoufale a skroutím se do klubíčka ,chci domů nemám tady nic ani pelíšek ani hračky všechno zůstalo tam

Nevím proč, ale je mi z toho smutno. "Harry, ale ty teď jsi doma, teď budeš doma tady u mě." snažím se mu to vysvětlit. Jeho pelíšek a hračky mám v kufru, ale teď s krvavým ramenem bych to sem nezvládl donést a pochybuju, že by Harry hned, co bych ootevřel dveře, neutekl.

Když zaslechnu že jsem doma tady nemůžu tomu uvěřit to už se nevrátím za mím Sebastiánem ?

"Harry bát, Harry to tady neznát,' zakňučím a stříhnu oušky

"Já vím zlatíčko, tak to tu pořádně prozkoumej a očichej," usměju se na něj a držím se za zraněné rameno. Proč z toho teče tolik krve, když je to jen kousanec? "Já teď půjdu támhle, kdyžtak přijď za mnou." ukážu na dveře do koupelny, kam se následně odplahočím. Nechám pro jistotu otevřené dveře a sundám si triko. To je teda kousanec.

Když odejde nesměle přejdu kousek do pokoje očichám každý roh a zákoutí nechci aby jsem tady byl sám je to tady tak zvláštní . Pomalu vejdu do dveří kde před chvíli on ,sedí tam a na rameně má něco nalapené . Asi jsem ho kousl moc .

"Harry omlouvat ,Harry nechtít " zakňučím nahlas ,stidím se za sebe že jsem to udělal.

Přeci jen po chvilce přišel. Už jsem si dezinfikoval ránu a taky si ji zalepil. "To je v pořádku, taky bych se bránil." usměju se na něj. "Chceš se jít podívat do mého pokoje, kde budeš mít pelíšek? Můžeš si vybrat, kde budeš chtít spinkat, buď se mnou na posteli nebo v pelíšku vedle me postele."

"Harry chtít jít ," šepnu kostrbatě a jdu poslušně za ním .Chci svůj pelíšek už konečně chci můj pelíšek ! Dojdeme až do velikého pokoje kde je všechno hezky uklizené pod postelí je veliká díra do které se hned schovám .

"Harry našel místečko "

Musím se pousmát. On je jako opravdový pes. "Harry, počkej tady, dojdu ti pro pelíšek a hračky." než stihne odpovědět, tak peláším do auta, odkud vše s poněkud větší námahou donesu do pokoje. "Jsem zpět." Usměju se na Harryho, který je stále pod postelí.

On mi donesl můj pelíšek ,ihned vystartuju do pelíšku kde se skroutím do kuličky . Můj pelíšek ,tlapkami ovbejmu svího plyšáčka a konečne šťastně zavrtím ocáskem a štěknu z chodby se ozve dupot nohou a pak se oběví ten druhý kluk.

"Co se děje?" přiběhne Dan, když Harry zaštěká. Podívá se na mě, potom na Harryho a potom na mé zalepené rameno. "Nic se nestalo, jen jsme se představovali." řeknu jednoduše, pokrčil bych rameny, ale celkem to bolí. Hold má Harry páru. Dan si klekne. "Tak hele psisko, já jsem Dan a Sáš je můj, takže jestli mu ublížíš, tak já ublížim tobě." pronese rázně, stoupne si a jde mě obejmout. Co to? Poskočí mi srdíčko. On mě má stále rád. Musím se usmívat jak blbeček. Ještě mě polibi na rty a potom někam odejde.

Sednu si vedle vyjukaného Harryho. "Má mě pořád rád." špetku nadšeně.