Hodný Kluk

26.

Zdravím po dlouhé době ...Bohužel bylo léto a nemněli jsme čas psát,no nemusíte se bát jsme zpět v plné síle! Doufám že se bude kapitola líbit.

Sáš se mně hned začal vyptávat na různé věci , já se jenom usmíval jako hromádka štěstí . Sice mně všechno bolelo ale byl při mně můj Sáš. Raději bych šel domů no asi mně jenom tak nepustí. Trochu jsem se posunul a zatahal ho na postel .

"Sáši prosím poď, Harry nechce být sám ." kňuknul jsem a zastříhal oušky , potřeboval jsem jeho obětí.

"Nejsi sám, a ani nebudeš." Šeptnu a vlezu si k němu.

"Harry, víš, že tě nade vše miluju, že jo? A že všechno, co dělám, je jen a jen pro tvé dobro?" Opatrně ho obejmu a on se ke mně přitulím. Netuším, co budu dělat, ale snad se rozhodnu správně.

"Ano , ano ano, Sáši by mně nikdy neublížil protože mně má moc rád a já mu věřím . Protože Harryho miluje a Harry jeho taky . " Zasmál jsem se a zavrtal se do jeho obětí ve kderém jsem i zaspal byl jsem nějak moc unavený bylo to divné .

Usl, klesla mu hlavička a teď spí. Je to děsivé. Bude to vypadat stejně, kdyby ho nadobro uspali? Tak klidně a bezstarostně?

Hladím ho po vlasech a bolí mě u srdce.

Spinkal jsem sladounkým spánkem snilo se mi o Sášovi. Byli jsme spolu na louce bylo to dokonalé Když jsem se vzbudil už bylo ráno a venku svítilo sluníčko.Nespokojeně jsem se zavrtěl a pohladil Sášu po ruce aby vstal.

Celou noc jsem nespal, přemýšlel jsem. Mám na to tak málo času.

"Dobré ráno Harry, jak jsi se vyspal?" Šeptnu mu do ouška a polibim ho na něj, jemně, jakoby na něj sedl motýl.

"Hezky Harry byl se Sášim a Sáš byl s Harrym bylo to moc hezké ." Usmál jsem se a přitulil se spět k jeho mněkému hrudníku . Vypadal unaveně ale to bylo asi jenom tím že byl rozespalí.

"Sáši záhrajeme si dnes něco ? Moc moc prosím."

"A co bys sis chtěl zahrát zlato, měl bys odpočívat, máš jen pár hodin po operaci." Připomenu mu a polibim ho ještě na nos. Nedokážu se ho nabažit, jak jednoduché by bylo ho nechat trápit.

"Ale Harry se nudí!!" Zapištěl jsem a zpod postele vytáhl člověče nezlob se .

"Zahraje si Sáša se mnou ?? Moc prosím ." Udělal jsem na něj psí očka která snad zaberou aby si se mnou opravdu zahrál. Nakonec kývl a já položil dosku na naše nohy a poukládal tam panáčky.

"Ale mám modré." Usměju se na něj a pohladím ho po ruce, kterou skládá své i mé figurky.

Tahle hra mi nikdy nešla, nemám hold štěstí. Ani teď ne.

Harry hned na první pokus hodí šestku a nasadí si. Já házím a hazím a nic. A Harry se mi jen směje.

"Sášimu to moc nejde , ale to nevadí." Chichotal jsem se když už jsem mněl 3 panáčky v domečku a psledního kousek od něj a Harry mněl jenom jednoho na cestě . Nemněl štěstí.

" Ale to nevadí Harry tě má pořád moc rád ," usmál jsem se a přitulil se k jeho ruce.

Prohrávám, jak jinak. Asi pětkrát mě vyhodil a s mým štěstím na šestky...

"To jsem rád, moc rád, protože já tě miluju, a v téhle hře jsem vyhrál já, protože mám tebe." Ne, v této hře jsem lůzr, nezasloužím si ho, nevím, jak se tato hra hraje, jaká má pravidla. Jediné, co vím je, že prohrávám, Harryho prohrávám.