Hodný Kluk

5

Jeeee ! s Hankou jsme rády že se vám to líbí !

Když se mě na to zeptá zamyslím se: "Když silně dotknout oušek, oušká bolet ocásek taky ale když dotknout málo být příjemně , drbání být taky moc příjemné," usměju se a střihnu oušky aby věděl že jsem vpořádku mám rád když se usmívá je to uklidňující

"Aha, tak jo." usměju se na něj. Zazvoní minutka, otočím hlavu ke sporáku. "Brambory jsou hotové." otočím se nazpět, ale Harry tam už není. Kam zmizel? Zvednu se a vypnu brambory. A jdu ho hledat. "Harry?"

Když v kuchyni něco pinkne napadne mě že to byl asi zvonek a rýchle běžím ke dveřím . Začnú štěkat jak jsem zvyklí abych upozornil že to tady hlídám já . Za chvíľu ke mě příde i Sáši se smíchem .

"Ty popleto," směju se jeho omylu, "to byla minutka." Objasním a pohladím ho mezi ušima. "A pojď, už je to hotové." zavedu ho do jídelny, sednu si na lavici a poplácám vedle sebe. "No, šup, naučím tě jíst u stolu."

"Eh...Jak si ...Harry neumět ," kňuknu po několika neúspěšných pokusech sednout si na tu věc ,ale to prostě nejde buď si sednu na ocásek anebo to tlačí .

"Harry to neví," zakňučím dlouze a sednu si pod stůl "promiň."

Skloním se za nim pod stůl. "To přece nevadí, já ti pomůžu." povzbudivě se usměju. "Pojď ke mně." roztahnu ruce, abych, až ke mně přijde, si ho mohl vysadit na klín. "No tak, Harry," urazim se na oko, když tam jen sedí a kouká. "Honem, nebo ti to všechno sním."

"Harry hladový !" Vypísku a rozběhnu se k němu sebere mě na ruce jako kdybych byl pírko a výzvedne si mě na nohy trochu se nejdřív motam protože si potřebuju najít správnou pozici ale zachvíli se usadím a šťastně zavrtím ocáskem.

Je tak roztomilý, až se nad tím musím rozplývat. Přitáhnu k nám naše talíře a začnu pomalu jíst. Harry zkouší napodobovat mé pohyby, ale vůbec mu to nejde. Vezme do ruky kuře a dá si ho celé do pusy. Vyskočí ze mě a utíká pryč. Co?

Rychle uchmatnu kousek kuřete a už mě není odběhmu do ložnice pod postel kde se skroutím do klubíčka a pomalu z něho ujídám,V útulku se mi pokaždé snažil někdo něco z mého jídla sebrat a tak jsem se naučil se i se svím jídlem schovávat . Moje​ jídlo nikomu ho nedám ,moje.

Co to bylo? Kampak zmizel? Vždyť to není zas tak špatné. Dojim svou porci, sklidim talíře a vejdu do obyváku. "Harry? Kam jsi zmizel?" zavolám na celý dům. Uslyším štěkot z ložnice. Doufám, že nezamastil peřiny. Dojdu tam a on zrovna vylézá z pod postele. Má celou zamaštěnou pusu. Musím se usmát.

"Pojď sem." mávnu na něj a začnu mu kapesníkem čistit pusu.

"Děkuju bylo to moc dobré," usměju se Když mi očistí ústa a ná spokojeně zavrtím ocáskem protože se usmívá.

"Kuře být dobré Harrymu chutnalo."

Dobrý, snědl ho, začínal jsem si malinko myslet, že si ho běžel někam zahrabat. "To jsem rád, ale příště to sněs u stolu, já ti to přece nesnim." usměju se na něj, ale myslím to vážně.

"Aha ,Harry omlouvat on myslel že mi to Sáša sní je na to zvyklí," kňuknu a zastříhám oušky , "už to neudělá ,ale Harry neudělal nepořádek opravdu snědl hezky všechno nic mi nespadlo ." Sáša se usměje no v tom zazvoní něco v celém domě a já polekaně zalezu pod přikrývku.

Na něj se snad nedá ani mračit. Zazvoní zvonek. Co? Kdo to může být? "Hned jsem zpátky." prohodím ke štěněti a jdu nejistě ke dveřím.