Hodný Kluk

11.

"Ale ty jsi tak roztomilý, nejde tomu odolat se na tebe nedívat. A myslíš, že by jsi mi mohl přestat kousat prst?" Pronesu vesele. Vlastně mi to ani nevadí, ale aby si pak nemyslel, že do mě může jen tak kousat hafík jeden.

"Promiň , " kňuknu a pustím jeho prst. Místo toho mu vyskočím na peřinu a začnú ho skákáním budit aby sme se šli najíst jsem hladový.

Vážně, jako malé dítě. V tom případě jsem asi pedofil. "Jo, jo, už vstávám. Co vůbec chceš k snídani?" Už se nadechuje k jednoznačné odpovědi. "Kuře ne." Řeknu a on se zarazí a sklopi oči i ouska s ocáskem.

"Jak si to věděl ?" Zeptám se smutně a zadumám co bych si dal .

"Palačinkyyy!" Vykřiknu natěšeňe a začnu poskakovat po posteli jako kaučug .Doufam že mi je udělá mám je moc moc rád .

"Tak budou palačinky." Taky na ně mám celkem chuť. Začnu se hrabat z postele a jak stojím, tak mi to šídlo skočí na záda a já se zakymacim. Ozve se "hyjé" a potom smích. To mu nedaruju, tady má to své hyjé. Rozběhnu se do kuchyně, kde ho s zahřátím vyklopím na židli.

"Co děláte vy dva !" Zasměje se Lisa i s hrnkem čaju .

"Sáša byl koník ," usměju se spokojeně a snažím se najít pohodlnou pozici pro sezení .Sáša začne dělat palačinky a ja mu potroškách uždibuju dokud nedostanu vařečkou po prstech.

"Juuuu dej miii," štěknu a ihneď si seberu palačinku s džemem a začnu ji jíst .

"Mňamiii!"

"Na Lisou, mám tu i pro tebe, jez, než ti je ten nenažraný netrpělivý hafik sní." Usměju se a podám jí talíř s její porcí. Sám se taky do jedné palačinky zakousnu.

"Já nejsem nenažraný ! Já jsem jenom hladový." Usměju se s pusou od džemu .

"Jsou moc moc dobré!" Pochválím ho s úsměvem

"Děkuju, jsem rád, že ti chutnají nenažranče." Ušklíbnu se na něj. Tak rád ho škádlím. Nafoukne tvářičky a zakousne se z druhé strany do palacinky, kterou právě držím v ruce a jím.

"Mňam mňam," zasměju se a sním ten kousek jeho palačinky .

"Moooc dobrá palačinka," zasměju se a olíznu si rty.

"Helé." Vyjeknu a odtáhnu svou palačinku co nejdál od jeho pusy. "Ta je moje." Usměju se a vypláznu na něj jazyk. On ale nasadí smutná psí očka. Vždyť tomu nelze odolat! "Tak na, no." Povzdechnu si a podám mu ji. On si ji hned celou nacpe do pusy a Lisa se začne strašně smát. Já důvod ke smíchu nemám. Právě jsem přišel o svou snídani.

Spokojeně sním další palačinku ale Sáša pak už nic nemá , přijde mi to líto a tak mu skočím do klína a začnu ho olizovat .

"Sáša hodný , Sáša hodný," zaspívám a pak štěknu protože někdo zazvoní u dveří rozběhnu se je dveřím a začnú štěkat jak jsem naučený ucítím Adama Bena a jěště někoho zhrozím se jestli to není Dan a tak pořádně začmuchám a zjistím že ne a tak dál štěkám aby přišel Sáša otevřít.

Dojdu otevřít a za dveřmi s úsměvem stojí Ben a Adam s nějakou malou holčičkou. Holčička je celkem vyděšená. Nechápavě se na kluky podívám. "Sašo, toto je Emily, našli jsme ji po cestě k vám, můžeme si ji nechat? "Žadoní Adam.

"Ani jeden s sebou nemáme mobil, a ona se ztratila." Vysvětlí Ben. "A jak jste se včera potom, co jsi nás vypakoval , měli?" Mrkne ještě na mě.

Vezmu Emily za ručičku a v obýváku ji posadím do křesla. "Počkej tady, jo, zavolám na policii a zeptám se, kde je maminka." Usměju se na ni a pohladim ji po hlavě. Máma ji už určitě hledá.

Spokojeně jdu za tou holčičkou i s balónkem a položím jí ho na nohy s kňučením protože si chci házet ona se usměje a hodí mi ho na chodbu , běžím za ní jako raketa a hned jí donesu spět . Jěště mi jí několikkrát hodí a já jí vždy poslušně donesu. Ale pak mi jí hodí k dveřím ani si to neuvědomím a ocitnu se na cestě ze zadu zaslechnu nějaký křik a pak jen troubení auta a strašnou ránu . Jsem odhozen celkem daleko .Moc moc to bolí.

Zavolám policii, a ano, maminka malou Emily hledá. Nadiktuju jim adresu a jdu to malé oznámit.

Vcházím tam právě když Harry beží za míčkem ven z domu. "Harry!" Křičím a utíkám za ním, ale je pozdě. Ozve se troubení a potom rána. "Né!" Přeběhnu silnici k Harrymu. Leží na boku a kňučí. "Harry, Harry, vydrž!" Mluvím na něj a vytáhnu mobil. Rychle vytočím číslo toho ošetřovatele. Ozve se:"Dobrý den, u telefonu..." "Prosím, pane Sebastiane, rychle přijeďte na naši adresu, Harryho srazilo auto." Přeruším ho a brečím do telefonu. Hladím opatrně Harryho po zádech. Vím, že se na mě všichni od dveří dívají. To si s nimi ještě vyřídím! Jak mohli NEZAVŘÍT DVEŘE!!!

"Chápu, do deseti minut jsem u vás, hlavně s ním nehýbejte a sledujte jeho životní funkce, pokud přestane dýchat, zahajte resuscitaci." Oznámí mi a tipne to.

"Sáši,bolí," zakňučím a snažím se stočiť do klubíčka ale to nejde prostě to moc bolí snažím se za ním natahnout ruku ale nejde to moc moc to bolí znenazdaní se k nám přiženou ostatní a nahlas diskutují chci jí říct aby byli tišeji protože mě bolí i ouška ale dokážu nimi jenom pohnout , nic víc. Bezmocně ležím na tvrdé zemi není to zrovna pohodlné raději bych byl u Sáši v postýlce . Blbě se mi dýchá ale dá se to zvládnout, celkem.

"Vy, počkejte doma s Emily na policii a ty Liso, prosím, zůstaň tu s námi." Rozkážu. Jsem naštvaný a taky vyděšený. Co když umře? Co když mi ho odeberou? To nezvládnu. Kluci se opravdu vrátí s Emily do domu a Lisa se posadí vedle mě. Já se snažím uklidňovat Harryho a Lisa se snaží uklidnit mě.

Je to má vina, kdybych jim připomenul, aby zavřeli, nebo kdybych sám zavřel, tak by se to nestalo. Harry by mi dál vesele ujídal palačinky.

"Harry, zlato, všechno bude dobré, za chvilku přijede Sebastian a postará se o tebe." Povím mu. "Všechno bude dobrý." Šeptám mu stále dokola a snažím se tomu věřit. Slzy mi tečou proudem.

"Harry Sášiho rád," dostanu ze sebe ikdyž s obtížemi nechci aby byl smutný je to můj páníček kterého mám moc moc rád ,za chvíli zaslechnu ďalší auto ale to při mě zpomalý zazní kroky pak hodně hodně otázek a nakonec ticho ,několik ruk mě najednou zvedne a někam přenesou. O chvilku se to s náma pohne . Co se to děje ja se bojím trošičku pohnu rukou a narazím na Sášiho ruku kterou jemně stisknu .

"Rád," šepnu a trošku se usměju .

Sebastian se vyptával, co se stalo, ale já jsem byl úplně mimo, tak za mě odpovídala Lisa.

Nakonec jsme Harry naložili do auta, a Sebastian s ním jel k sobě do ordinace. Já a Lisa jedeme taky. Jsem stále u něj. Šeptá mi stále, že mě má rád, ale já ze sebe nedokážu dostat už ani slovo, tak mu opatrně, opravdu opatrně stisknu ruku a druhou ho pohladím po tváři.