Hodný Kluk

4

Tákže víkend utiekol ako voda a tak prinášam pokračovanie dúfam že sa bude páčiť kludne zanechajte kometár veľmi nám vaše ohlasy pomáhajú pri písaní ! Ste skvelý!

Sice bych ho chtěl sledovat jestli mi něco neudělá, ale má očka se po chvilce sama zavřela a já byl donucen oddat se tvrdému spánku.

Ráno mě probudí až jemné hlazení ve vlasech a drbání za ouškem . Zmateně otevřu očka.

"Harry co? Kde?"

Ráno se vzbudím a protáhnu se, ale něco, přesněji někdo mi v tom zavazi. Vedle mě leží kluk s oušky a ocáskem. Počkat, vždyť to je Harry, malém jem na něj zapoměl. Podrbu ho a on se zmateně vzbudí. Asi taky zapoměl, usměju se. "Dobré ráno, Harry, jak jsi se vyspinkal ve svém novém domově?"

"Harry doma? " Zeptám se zmateňe a zakroutím hlavou .

"Harry zapoměl páníček zlobit ?" Zeptám se potichounku ale podrbání za ouškem mě utvrdí v tom že ne.Zakroutím se do kolečka sednu si a zaštěkám na dobré ráno a v tom někdo otevře dveře ložnice .

Otevřou se dveře a v nich stojí..."Dane! Ty jsi doma? Kde jsi byl? Jsi v pořádku?" vyhrknu, protože na takhle krátkou dobu za příbuznou neodjíždí. Vyskočí z postele a chci ho obejmout, ale na tváři mi přistáne facka. Pěkně silná facka, že se malinko zapotácím. Co se děje? Držím se za bolavé místo a ublíženě se na něj podívám. "Na chvilku jsem pryč a ty už se mi tu kurvíš s nějakým psiskem?!" křičí, trošku se ho bojím. "Co? Co to povídáš? V noci byla bouřka a Harry se bál. Navíc jsi mě tu zase nechal samotného." snažím se plačtivě ospravedlnit.

"Harry něco udělat?" Štěknu smutně Když se ke mě přiblíží ten druhý hluk zatahá za vodítko .

"Tlakové psisko jako si ty má být uvázané !" Zakřičí až jsem donucen sklopiť ouška tahá mě jenom kousek k stěně a tam můj obojek zapne o karabinu na stěně .

"Ale Harry nechtít Harry nerád uvázaný," kňknu no hned mi na hlavě přistane pohlavek a s mírným kňčením si raději lehnu na studenou podlahu.

"Co si jako myslíš, že děláš?" obořím se na něj, když vztáhne ruku i na Harryho, navíc ho uvázal do kouta. To snad nemyslí vážně?!

Dan má slova ignoruje, dojde ke mně. "Beru si, co je moje." prohlásí a tvrdě si vezme mé rty. Snažím se ho odstrčit, ale marně. Nechápu, co se mi na tom a ani na něm mohlo líbit, vždyť je tak hrubý. Odtáhne se, aby nabral kyslík a toho využiju. Vrátím mu tu facku ještě silněji, až se mu protočí hlava. Mám slzy v očích. Proč jsem tak blbej a naivní?

"Vypadni!" zaječím, zničil mě, ničil mě a já to neviděl, odmítal vidět.

Oni dva začnou něco dělat a já se se strachem trochu víc zchovám ten druhý kluk začne něco dělat Sáši.

"Nechej !" Zaštěkám ale hned na to mu dá facku a vyžene ho . Moje nálada se zlepší protože opravdu odejde . Na tváři mého páníčka se rozleje úsměv . Doufám že mě pustí nemám rád když jsem uvázaný. Dvakrát štěknu abych upoutal jeho pozornost a opravdu se na mě podívá . Zavrtím ocáskem a naschvál ním narazím do karabiny na stěně.

Dan nasraně odešel. Uslyším bouchnutí vchodových dveří. Usměju se, jako by ze mě něco spadlo. Dojdu k Harrymu, taky se na mě usmívá. Odvážu ho. Ale jak to teď vlastně bude? Už Dana neuvidím? Jsem teď single? Budu tu s Harrym sám? Plácnu sebou na postel, byli jsme spolu tak dlouho, budu si muset zvyknout.

Harry vyskočí na mnou na postel.

"Dobré ráno ," štěknu když se mi asi na třetí pokus podaří vyskočiť na postel.

"Harry, hlad Saši taký​?" Přetáhnu a obtřu se o něj ouškem aby se usmál.

"Dobré," usměju se na něj, "jop, jdeme se najíst." Posadím se energicky a podrbu Harryho na hlavičce. "A co by sis dál?" zeptám se, už se zvedám a jdu do kuchyně. On jako ocásek jde za mnou.

"Harry ,kuře," odpovím už jsem ho dlouho neměl a Sebastián mi ho dával Když jsem byl hodný podívám se na jeho překvapený výraz tak jen skolpím ouška

"Tak granule,Harry nechtít dělat potíže." Kňuknu.

Celkem mě překvapí, že na snídani chce kuře, kuře na snídani. "Neděláš potíže, jen mě to překvapilo, protože kuře se jí většinou na oběd." uklidním ho. "A já ti granule nehodlám dávat, přijde mi to špatné."

"Granule být špatné ale kuře lepší," usměju se a začnú se mu trochu motat popod nohy jako jsem to dělával i Sebastiánovi Když vařil on se vždy zasmál a poškrábal mě za ouškem .

Nad jeho posudkem jen zavrtím hlavou a stoupnu ke plotně. A proč mu to kuře nedat? Vždyť jsme vstali tak pozdě, přesněji půl dvanácté, tak to budeme mít na oběd.

Pripravuju brambory a zakopávám o jedno takové velké zvědavé štěně. "Harry, copak to děláš?" usměju se a kleknu si na jeho úroveň. Musím ho naučit chodit po dvou.

"Harry dělat společnost při vaření ," štěknu šťastně a zastříhám oušky."Zavazím ti ? Jestli ano Harry si sedne kousek dál," řeknu s úsměvem a olíznu mu ruku kterou mě hladil je hodný síce to není můj Sebastián ale je hodný , hodný páníček

Dělat mi společnost. Společnost... To je tak milé. Přesně tohle potřebuju, vědět, že tu se mnou někdo je.

"Nezavazíš, už to totiž mám, za patnáct minut se uvaří brambory a můžeme se do toho pustit." usměju se a jemně ho cvrnknu do ouška. "Jsem rad, že jsi tu se mnou."

"Kňuuu ! Moje ouško !" zavrčím trochu a poposunu se dál od něj .Mám citlivá ouška.

"Ouško bolet Sáša cvrnknout , Sáša nedělat prosím," upozorním ho a obejmu mu ruku ocáskem .

"Promiň, to jsem nevěděl, už to neudělám." omluvím se a pozoruju jeho ocásek na své ruce. "Myslíš, že bys mi o sobě mohl ještě něco říct? Co můžu dělat a co ne, co tě bolí nebo je ti nepříjemné. Chtěl bychto vědět, abych se tomu mohl vyhnout." povzbudivě se na něj usměju.