Hodný Kluk

25

Nezabite nás

"Mně to stačí!" Usmál jsem se a zaštěkal . Sokojeně jsem zastříhal oušky a lehl si do jeho klína . Byl jsem po celém dni unavený . Nahlas jsem zakňučel a po chvilce zaspal .

"Ty jsi prostě zlatíčko, viď?" Šeptnu a zvednu si ho do náruče. Nesu si ho do postele jako spící princeznu. Jak já ho miluju. Ulozim ho a líbnu ho na čelo. Něco zamrmlá a spinká dál. Ta jeho routomilost je až trestná, toto prostě nejde. Po pár minutách pozorování toho bezstarostného spáče se zvednu a jdu ze sebe opláchnout chlor. Pak se vrátím, lehnu si a vtáhnu ho do svého objetí. "Moc tě miluju, dobrou." Zavřu oči a propadnu do říše snů

Když se ráno vzbudím něco bzučící a létá kolem mé hlavy.

"Co-to?!" Zavrčím a vyskočím z postele . Je to jen moucha ale já si s ní začnu nahánět. Když však zběhnu dolů jsem celý udýchaný a srdíčko mně moc bolí .Zůstanu ležet na zemi a začnu sýpat.

Ráno mě probudí štěkot a dupot na chodbě. Nahmátnu to štěně vedle sebe. Není tu?

Otevřu oči. Kde je?

Když rachot utichne, je to prostě divné, tak se zvednu a jdu to šídlo hledat. Doufám, že si neublížil.

Dojdu do kuchyně a doufám, že mě šálí zrak. Leží tam na zemi a zhluboka dýchá, drží se na hrudi a bolestivě fňuká. Co se to děje?

Vyděšeně se k němu hned sehnu.

"Harry, Harry, copak je, copak? Dýchej, dýchej." Mluvím na něj, sednu si na zem a opřu si ho o hrudník.

"Liso! Liso! Honem! Pojď sem! Rychle! Harry, s Harrym něco je!" Křičím do baráku, zatímco hladim Harryho po zádech.

Nevím co s děje srdíčko bolí a mám pocit jako kdyby mi ho někdo probodl. Moc to bolí. Silně zakňučím než ke mně Sáš přiskočí a stiskne mně v obětí.Ukážu mu opatrně na moje srdíčko a skryju si hlavu do jeho trika. Něco křičí ale já nemůžu roznat co. Vidím jenom zhluk barev a tvarů . Zničeho nic zaslechnu Lisin hlas který něco křičí ,no já jí nerozumím. Jenom si pořád mačkám triko na místě kde mám srdíčko . Bolí to . Chci aby to přestalo . Pár rukov mně vyzvedne do vzduchu a někam mně dají. Moje prosby někdo vyslechne a já se propadnu do černočerné tmy . Nikde nic není. Nic necítím jenom to že mně někdo mačká.

"Co se dě..." nedořekne zrovna příchozí rozespalá Lisa. Uvidí můj zoufalý pohled a pak koukne na Harryho.

Křičí na mě něco odborného o Harryho srdci a že se nesmí ztrácet čas. Oba dva v pyžamech ihned jednáme. Lisa volá Sebastianovi a já Harryho urychleně odnáším do auta. Po chvíli Harry omdlel a to mě vyděsilo ještě víc. Jsme na cestě k Sebastian, který prý ví, co se děje a snad mu dokáže pomoci.

Hned jak tam dorazíme, tak mě ho nechá odnést k němu na "sál", kde čekají ještě nějací další lidé, kterým asi zavolal.

Položím Harryho na stůl a pak jsem vyhnán. Za dveřmi se sesypu Lise do náruče. Pane bože, co se to děje? Prosím, ať je v pořádku.

Spal jsem v bezzseném spánku ani nevím jak dlouho ,pořád jsem byl v černém nic. Byl jsem tam sám . Plaval jsem nahoru a dolů jako ryba ve vodě. Nic jsem necítil . A len tak jsem se vznášel. Spal jsem byl jsem vzhůru ? Spal jsem ? Nebo ? Ani jsem nevěděl . Najednou jsem uviděl před sebou bílí kruh který se pořád zvětšoval až jsem se ocitl na nemocničním lůžku a do rúk noh a všude mi proudili hadičky a jehli. Co se to se mnou děje zmateně jsem se koukal než jsem uvidel Sášu v jeho očích jsem viděl smutek ale snažil se usmívat.