Hodný Kluk

3.

Kapitola mala byť až zajtra ale zblbol mi mobil a uverejnil mi ju už dnes tak ale ďalšia bude až v nedeľu ! A moc ďakujeme za všetky komentáre a čítania :)

"On nemít Harry rád ?" Zeptám se po chvilce když přemýšlím co vlastně řekl . Sklopím ouška a schoulím se na pelíšku .

"Harry chce domů."kňuknu.

"Ale prosím tě, my tě máme rádi, Dan se jen vyděsil z toho kousance. Nekousej a všechno bude v pořádku, uvidíš." povzbudivě na něj mrknu a pohlavím ho po hlavě. "A já tě budu mít rád kdyžtak i za Dana, pokud budeš chtít. A Harry, nemáš hlad, žízeň?"

Zakývám hlavou na znak toho že jsem rozuměl a kouknu na něj .

"Harry hlad," kňuknu a zavrtím ocáskem

"Harry chtit jist," nejedl jsem od snídaně protoze jsem byl celkem nervózní .

"Dostat Harry jíst?"

Usměju se na něj. "Jasně, že, jo, co by jsi chtěl?"

Spolu s ním dojdu do kuchyně. "Máme to od oběda kuře s rýží a masovou polévku, ovoce, zeleninu, jogurty, šunku, sýr..." dávám mu na výběr.

"Harry nevědět," kňuknu na zemi při jeho noze a raději koukám kolem a snažím se zachitit aspoň trochu Sebastiánovho pachu ale nikde nic . Začnu stříhat pušky protoze se bojim

"Neboj se, trupko, tak já ti dám prvně vývar a potom to kuře." usmívá se na něj. "Dane?! Chceš něco k jídlu?" zakřičím, ale nic se neozve. Dál Harrymu jídlo na stůl. "Najez se, já se jdu podívat po Danovi. Zůstaň." mrknu na něj vesele a jdu směr Danuv pokoj. Není tam, kam šel?

Když řekne zůstaň sednu si na zem a čekám na novýho páníčka ktorý někam šel na stole je jídlo ale asi nemůžu , nemůžu chodit na stůl

Kde je? "Dane!" křičím na celý dům. On odešel, teď, když je už tma, tak odešel. Nechal mě tu, zase samotného. Jen bůh ví, kdy a jestli vůbec, se vrátí. Jdu tichým domem zpátky do jídelny. Je tu přeci stále Harry. Zastavím se mezi dveřmi. Sedí na zemí vedle stole a zoufale kouká na jídlo na stole. "Harry..." povzdechnu si, vždyť on je zvyklý jíst jako pes. Položím mu polévku na zem před něj. "Snad tě časem naučím jíst se mnou u stolu."

"Harry děkovat," zavrtím ocáskem rychle se pustím do jídla ze kterého jěště stoupá pára je to opravdu dobré a moje bříško je plné .

"Harry děkujet," usměju se a posunu misku k němu on na mě se zájmem kouká a já zvesela štěknu .Není až tak strašný ,ale můj Sebastián byl můj Sebastián skroutím se v kuchyni do klubíčka a svěsím ouška.

"Ale Harry, copak je?" zeptám se ho mile, ale asi vím, na co myslí. Na toho ošetřovatele... Nechci, aby byl smutný, ale musí si zvyknout. Jako já, počkat, ale já jsem si stále nezvyklý. Proč mě tu zase nechal, i když moc dobře ví, že se tu sám bojím. A já si zrovna začal myslet, že mě přecijen má stále rád. Ale on se vrátí, určitě jel jako vždy, kdy se takto vypaří za svou nemocnou sestrou. Ona je nemocná pořád, ale já ji nikdy neviděl.

"Harry nic ,Harry nudit," kňknu z klubíčka a kouknu na něj vypadá že nad něčím přemýšlí Když jsem se nudil páníček mi házel balónek nebo jsme se přetahovali. Odběhnu do pokoje kam mi dal pelíšek a hračky a donesu provaz

"Páníček Hrát ?" Zeptám se s hlavou na bok

Chvíli nevím, co myslí, ale po chvilce koukání na jeho roztomilý obličej se vzpamatuju. On je přece vychovaný jako pes. "Jasně." usměju se a natahnu se po provazu, že mu ho hodim. Uchopím to a zatahnu, ale on zatahá nazpátek. Co? Jak si chce hrát, když mi to nechce dát? Zatahám za to víc a on udělá to stejné, vrtí ocáskem. Začnu se smát, on se chce přetahovat.

Pořádně se zakousnu a začnem se přetahovat s provazem , šťastně vrtím ocáskem . Páníček si se mnou hraje . Usměju se a v tu chvilku mi provaz vyklouzne z úst a já udělám dva kotrmelce dozadu a zastavím se až při stěně .

"Páníček hodný páníček hrát s Harry ." štěknu a šťastně vrtím ocáskem.

"Chtěl by jsi dělat ještě něco? Je už pozdě, měli bychom už jít spinkat." usměju se a zivnu. Dnes po dlouhé době nebudu spát sám, když nepočítám sex v noci s Danem. Vždycky se potom zvedl a odešel k sobě.

"Harry chtít spát," zívnu a sklopím ouška ,když někam zmizí jdu poslušně za ním až nahrou kde se uvelebím do pelíšku než jsem zvednut a položen na postel vedle mého páníčka .

"Harry může postel?" zeptám se trochu nemotorně .

Chce si lehnout na podlahu do pelíšku, ale já si ho vytáhnu k sobě na postel. "Ano, můžeš, i když máš ocásek a ouška, tak jsi taky člověk. U nás nebudeš spát na zemi, zítra ti objednám postel jen pro tebe." usměju se a natahnu se pro peřinu. Dělám to tedy hlavně i pro sebe. Nechci tu být pořád sám.

"Harry nechtít sám ," kňuknu když zaslechnu to zlé slovíčko venku začne pršet a zazní hrom s kňučením se schovám pod peřinu k páníčkovi a začnu se strašně třást.

"Nemusíš se bát Harry, nejsi už nebudeš sám." usměju se na něj. Sáhnu pod peřinu a přitáhnu si ho k sobě, začnu ho hladit po jeho zádičkách. A já už taky nebudu sám.

Když mě začne hladit po zádech spokojeně si lehnu a můj ocásek se konečně uklidní a mé ouška si lehnou .

"Harry unavený , může Harry spát ?" Zeptám se po chvilce a následně znova zývnu.

"Ano, můžeš Harry." usměju se a nechám ho v klidu oddechovat. Je příjemné cítit teplo druhé osoby, cítit, že tu nejsem sám. Jsem celkem překvapený, že u mě tak lehko usnul. Je takovej miloučkej.