Hodný Kluk

6.

Awojdá !! Takže tady máme čtvrtek a s tím i novou kapitolu, já dnes jdu pomáhat na trhy takže se těším! Doufám že si kapitolu užijete a necháte nám tady nějaký hezký komentář !

"Sašíí?" zakňučím když se na mě bezvládně zvalí jeho nehybné tělo. Ta holka se ihned postaví a jde k němu , pohled v jejích očích mi nic nepoví .

"Harry , prosím dones mu vodu asi to neunesl dobře psychicky potřebuje pít," řekne mile a já okamžitě běžel do kuchyně kde opatrně naberu vodu z kohoutku a donesu jí mému Sášovi . Alice ho trochu polila a propleskla , moc jsem se o něj bál.

Nechápal jsem to, a stále to nechápu. Proč mi to udělal? Proč mi říkal, že mě miluje? V podstatě všechno, co mi kdy řekl byla lež! Miloval jsem se s ním. Z mé strany to bylo opravdové, ale on to měl jen pro pobavení, šuk. Byl jsem jen jedna z děvek, co mu zahřívá postel. Ale proč? Co jsem udělal špatně?

Létají mi hlavou ty nejhorší scénáře.

Po třech hodinách

Namáhavě otevřu oči. Byla to jen noční můra. Oddechnu si, když se vzbudim ve své posteli. Ale když pohnu hlavou na stranu. V křesle u zdi v mé ložnici sedí Lisa a na klíně má smutně vyhlížejícího Harryho. Ne! On to nebyl sen?

Počas tří hodin jsme Sášu zvládli přenést do jeho ložnice . Lisa si donesla křeslo do kterého si po chvilce sedla a já byl vytažen na její klín .

"Bude Saši vpořádku?" zeptám se a ona mě jenom povzbudivě pohladí po vlasech a oušku.

"Neboj se musí se jenom trochu vyspat," řekla mile a já se schoulil do klubíčka .

Po několika hodinách se začal hýbat a já se ihned kouknul směrem na postel . Rychle jsem se vymotal z jejího klína a běžel za ním .

"Sáši !" vykřiknu šťastně a začnu mu lízat tvář.

"Ahoj Harry." Usměju se rychle na to šídlo, co na mě šťastně kouká. "Takže je to pravda?" Šeptnu k Lise. Ta jen kývne a přisedne si k nám. "Jsi v pořádku? Už je ti dobře?" Starala se.

"Asi jo." Pipnu. Teď se tak stydím, že jsem to prostě neustál. Jsem taková bábovka. Není divu, že jsem nepoznal, že je něco špatně. Nešťastně se Harrymu a Lise schovám pod peřinu. Byl jsem tak naivní. Uslyším jen Harryho tichý smích, a už mi něco, přesněji něco sedí přes peřinu na hlavě.

Trošku vyjeknu a na to uslyším i dívčí smích.

Trošku se zakroutím na peřině a hned na to sklouznu na jeho hruď kde si lehnu. Lisa se směje a já jenom spokojně kroutím ocáskem, po chvilce Sáša vykoukne a já dostanu pohlazení medzi oušky .

Přeci jen vykouknu. Vždyť je tu on a je tak sladkej. Podrbu ho a přitáhnu si ho do objetí. Jsem nějakej vyměkklej. Pořád se takhle obímat. Náhle Lisa něco pustí na mobilu. Taková motivace. "Keep smiling keep smiling and we'll see what tomorrow brings,

keep smiling keep smiling and be thankful for the little things." Člověk se prostě musí usmívat.

"Sáša usmívat! " Vyjeknu šťastně a přivinu se k němu a ocáskem mu obejmu ruku . On se na mě usměje a tak začnu stříhat oušky.

"Harry mít Sášu rád Harry nemát rád když je Sáša smutný," kňknu a olíznu ho.

"Bude si Saša už chtít hrát?" Zeptám se s zaštěkáním.

"Jasně ty moje štěňátko." Pokusím se vylést z postele, ale Lisa mě zarazí. "Ještě chvíli počkejte, oba se ještě pořádně najite a napijete." Řekne, jakoby byla naše máma. Oběhne a po chvilce přijde s tacem jidla a pití. Harry vesele zaštěká. Myslím, že tu mám to nejlepší možné rozptýlení. Malé hravé štěně.