Děti hvězd {Probíhá oprava}

Kapitola 26

Věnováno @trpaslice, @-Scika- a @ell_m9

„Akorát včas, zrovna jsem se začínal nudit," oznamuje mi bratr šeptem a zvedá se, aby mohl jít otevřít dveře. Zamkli jsme a klíče nechali v zámku, Sam by se sem nedostal ani za pomocí drátků. S napětím se odvracím od televize. „A hned dvojitá porce!" Samuel stojí ve dveřích a není sám. Nemusím ani odhadovat, kdo je to. Podoba je jasná, až na oči. Zatímco má Sam duhovky tmavé, i na dálku vidím, že Liamovo oči jsou zářivé, zelené nebo modré. Celkově vypadá jako každý jiný kluk v Jeremyho věku. Nacházím Samovo oči a on nenápadně ukazuje zvednutý palec. Oddechuju si, jako kdybych se já měla setkat se ztraceným bratrem.

Probíhá krátké představení, během kterého se Liam zdá být trochu plachý. Ale nejspíš se pořád vzpamatovává z šoku, a vsadím se, že ne pouze z jednoho. Určitě bych nikdy neuhádla, že ten, co byl včera hvězdou na ledě, stojí ve stejné místnosti a nervózně se rozhlíží.

„Stěhujeme se," oznamuje Sam. „Liam má nedaleko odsud byt. Bude to pro nás daleko bezpečnější." Jejich setkání proběhlo nejspíš ještě lépe, než jsem očekávala. Dovolí nám obsadit jeho byt a ani nevypadá, že by vzdoroval. Ať už si řekli cokoli, jsem ráda, že alespoň tahle věc vyšla. Ze Samuela opadlo napětí, které se s ním táhlo od příjezdu do Londýna. Dost mě překvapuje, že nás Liam u sebe nechá, dva cizí lidi a bratra, kterého několik let neviděl.

Všímám si, že na mě Liam zírá delší dobu, než je slušné.

„Co je?" nedá mi to.

„Já... teda, vy dva..." ukazuje na Jeremyho. „Fakt máte nějaké speciální schopnosti?" Očima oba střílíme k Samovi a on krčí rameny, jako by se omlouval, že mu o nás bez nás něco prozradil. Ten, který tolik dbá na bezpečnost a pravidla někoho zasvětí do světa dětí hvězd. Chápu, proč je Liam nesvůj. Na jeden večer dostal obrovské množství informací.

„Jeremy."

„A ty?"

„Zatím ne," uvádím na pravou míru.

„Jak to?" vyptává se dál.

„To je složitý," odpovídá Samuel za mě a strká do kapsy šek na peníze, který Jeremy včera vybojoval.

„Tos byl ty?" vyvaluje Liam oči.

„Ty vtipálku!" směje se Jeremy a loktem drcá do Sama, který ho akorát smaží očima. „On se na bruslích skoro neudrží. Ale víš, my dva se už známe. Pamatuješ na přátelák v Edinburghu před půl rokem? Hráli jste s Inverness a dostávali jste pořádnou nakládačku. Sejmul si jednoho nebožáka, kterýho převezli rovnou do nemocnice. Ten chudák jsem byl já."

„Měl si blbý kecy, dobře ti tak," odpovídá mu bez mrknutí oka a tentokrát se začíná smát Sam. Snad poprvé od doby, co ho znám, vidím, jak se směje. „Co že se ti stalo? Trenér mi to neřekl."

„Ono stalo? To ty ses stal! Otřes mozku, zlomená klíční kost a pohmožděný čtyři žebra."

„Neměls provokovat," krčí Liam rameny, žádná lítost nepřichází. A upřímně? Ani ji nečekám. Jeremy jde často přes čáru a snad poprvé se mu to vrátilo.

„Slyšel jsem, že si dostal stopku na pět zápasů," pokračuje Jeremy.

„Kdo by nedostal," vzdychá. „Přiznávám, bylo to schválně, ale nečekal jsem, že to bude mít takové následky. Prostě..." přestávám je vnímat a přicházím za Samem do malé kuchyňky. Akorát z ledničky vytahuje naše skromné zásoby jídla a vytahuje jie ze zásuvky.