Děti hvězd {Probíhá oprava}

Kapitola 10 (2/2)

„Nezabij se u toho, prosím. Víš, jak tvoje karate dopadlo minule."

„To se stává často, jenom já jsem moc šikovnej! Bylo to moje první zranění," bouchá se do hrudníku jako největší borec. „Héj, Same! Ahóój!" Sam v kimonu hned mění směr a míří si to s přátelským úsměvem rovnou za mým hyperaktivním bratrem. Jakmile se Sam zastavuje u nás, Dan hrdě vypíná hrudník a věnuje mu významný pohled. „Dneska cvičím s váma!"

„To máš celkem odvahu!" cuchá mu vlasy a mě věnuje tázavý výraz. „A ty nic?"

„Ne díky, já mám tohle," mávám knihou.

„První den ti to ještě prominu."

„Ty?" povytahuju obočí. „Máš to tu na starosti? Já myslela, že jsi jen instruktor."

„Jen," odfrkuje si, stále se ale usmívá. „Náhodou to celkem ujde a děcka mě poslouchají."

„Jenom blázen by tě neposlechl."

„Autorita?" ptá se.

„Ne. Spíš to dělá ten černý pásek, ale nevadí."

„Stejně to beru jako poklonu," vzdychá. „Ale jinak, tělocviku se nevyhneš."

„Nechci a ani nemám v plánu se mu vyhýbat. Ale tohle není moje třída a navíc nemám výdrž na to, abych tu dvacet minut běhala jako idiot." A pak taky nemám v plánu tu zůstat tak dlouho, abych se vůbec do nějakého tělocviku zapojovala.

„Neříkej mi, že z krasobruslení a...gymnastiky," dodává s lišáckým úsměvem, „nemáš dostatečnou fyzičku na tyhle kraviny."

„Ani nechci vědět, odkud víš o gymnastice," hučím. Dyllen říkal, že mají záznamy. Ale to snad ví úplně všechno? „Jen nejsem tak akční jako Jeremy a Dan."

„Tvoje věc," krčí rameny.

Pak i s Danielem odchází rovnou na žíněnku. Svolává i ostatní a tentokrát je to něco jiného. Už žádné nácviky chvatů typu ‚otočka, kop a ležíš na zemi'. Teď už zkouší skutečné zápasy. A já se nestačím divit. Sam pořád štěká nějaké rozkazy směrem k těm, kteří se zrovna perou. Radí jim, co dělají špatně a naopak chválí ty, kteří si vedou dobře. To stíhá i ve chvíli, kdy si stoupám na kraj žíněnky vedle něj. Na chvíli jsem v šoku z toho, jak holka o hlavu menší než její soupeř, navíc s černou páskou přes oči, ho snadno posílá k zemi a on si tře rameno, aby z něj vyhnal bolest. Ta holka ho zasáhla loktem. A nedalo do toho tolik síly, kolik by mohla. Kdyby chtěla, určitě by se kluk hned tak nezvedl, možná by mu něco zlomila.

„Nevíš, jak si vedl Jeremy?" zajímám se ‚nenápadně'.

„Náhodou vím. Teda, co se těláku týká. Vedl si dobře v rámci možností, protože byl ze včerejška pořádně strhanej. Měla bys mu ale říct, aby si dal pozor. Lidem tady, hodně záleží na výsledcích. Netýká se to samozřejmě všech, ale mám strach, aby nedostal nakládačku."

„Jako za co?" nechápu.

„Za to, že zvládl potopit všechny ze svojí třídy při skoro všech kondičních cvičeních."

„A kvůli tomu se chtějí poprat?"

„Já neříkám, že se to stane, ale že se to může stát. Většina z nás má pár přátel tady na ostrově a pak svoje výsledky, nic víc. Žene je to dopředu. A najednou přijde zelenáč od dětí hvězd, kterých se ani takové výcviky netýkají, dá si půldenní výcvik s maturanty a druhý den ze všech druháků udělá neschopný paka. Možná někdo bude trochu naštvanej a začne mu dělat naschvály nebo něco podobného." Pak sebou trhá a odbíhá srovnat někoho, kdo právě poslal dalšího k zemi a on se odmítá zvedat. Po chviličce se zase vrací. „Fajn, končíme!" volá a všichni s úlevným výdechem pouští své soupeře. „Ale ještě si zaběháme! Takže všichni hezky na čáru a kdo bude první, může jít rovnou na oběd. Hodina končí až za patnáct minut, takže vyhlídka na jídelnu bez fronty by vás mohla trochu nakopnout." Všímám si, že učitel odsud už odešel, takže velení je čistě na Samovi. „A pustím tři lidi. Ti ostatní budou běhat do konce hodiny." Ozývá se nesouhlasné bučení. „Tam a zpátky." Sam nahlas píská na prsty a všichni jako jeden vystřelují z místa za čárou směrem na druhý konec tělocvičny. Všichni jsou hodně rychlí, ale závod vyhrává Colton s blonďákem, dobíhají skoro nastejno. Tak je pouští oba s tím, že jsou oba první a další dvě místa jsou volná.