CAMREN - jednodílovky

Ráno

Přemýšlela jsem, jestli to mám zasadit do nějakého děje... ale nakonec to je jen výplod mé fantazie

Sluneční paprsky prohřívaly prostornou místnost, jemný vánek foukal dovnitř otevřeným oknem a hrál si lehkými závěsy. Camila a Lauren ležely na velké posteli v jejich ložnici. Lauren ležela jen ve svých dámských boxerkách a Camila na své nahé tělo před spaním hodila Laurenino velké triko, které našla vedle postele, přesně tam, kam ho předešlou noc odhodila. Lauren tiskla svou nahou hruď ke Camile, která k ní ležela zády. Ruka Lauren držela Camily triko vyhrnuté, když svou ruku nechala položenou na jejím bříšku.

Camila se zavrtěla, když se pomalu začala probouzet ze svého spánku, okamžitě cítila příjemné teplo, které žhnulo z těla za ní, usmála se. Pomalu se natáhla pro svůj mobil, který ležel na stolku vedle postele. Malém prudce vstala, když zjistila, že už je skoro jedenáct, ale rychle se uklidnila, nechtěla vzbudit svou dívku. Rozhodla se, že už není čas na válení a pomalu zvedala Laureninu ruku, aby mohla vstát, to se ale nepovedlo. Lauren jen něco zamručela a rychle přitiskla Camilu zpět. Camila udržela smích a chvíli čekala, jestli se Lauren ještě pohne a když ne, tak tentokrát vyklouzla rychle z jejího objetí.

Jistěže Lauren byla vzhůru, doufala, že Camila si úprk z postele rozmyslí, když ji jednou přitáhne, ale zřejmě to nestačilo. Otevřela oči a uviděla Camz, jak už sedí na kraji postele, připravena se každou chvíli zvednout. Ale jakmile to udělala byla hned stáhnuta zpět do postele a přitisknuta k Lauren.

„Lauuuuuren." Řekla Camila, jako kdyby ji to vadilo, ale neudržela se a začala se smát. Otočila se aby uviděla blaženě se usmívající Lauren. „Lauren, pusť mě... už je skoro jedenáct!"

„No tak Camz... od kdy ty vstáváš brzy? Ještě chvíli." Odpověděla Lauren a přitulila se ke Camile, stále se zavřenými oči.

„Od kdy? Od té doby, co má přítelkyně vždy vstane a značně kňučet, že tu není žádné jídlo a otravuje tak dlouho, než nevstanu a něco nevymyslíme.... Dnes jsem chtěla mít náskok." Protočila hravě oči Camila a začala se smát.

Laureniny oči se prudce otevřely. „To odvoláš!" Pevně Camilu chytla a začala ji lechtat.

„Laureeen! Přestaň! Jinak budu křičet, že mě uslyší sousedé!" Camila se všelijak kroutila, ale z jejího sevření nebylo snadné se vyvléci.

„Jako by ti to někdy vadilo." Uchechtla se Lauren a pokračovala: „Ale odvolej to, Camz! Víš, že to není pravda! Nevím, kdo naposledy připálil i tousty a já je musela sníst, protože nic jiného nebylo a ty si měla ty nepřipálené. Jsem se obětovala, pro tebe!"

„Dobře, fajn, máš pravdu! Někdy se v posteli válím déle já a vaříš i něco ty!" Vykřikla Camila mezi smíchem. Lauren se spokojeně usmála a povolila její sevření, čehož hned Camila využila a rychle vyskočila z postele, než ji stihla Lauren zase chytit.

„No tak, Camz!" vydechla zoufale Lauren, když bezvládně svěsila ruce. „Když tu se mnou budeš ještě chvíli, klidně se s tebou podívám na ty přihlouplé Šmouly."

Camila se chvíli dívala na Lauren, která ji připomínala jako malé štěně, když na Camilu házela své psí oči a Camile dalo velikou práci se nesklonit a nezačít Lauren zasypávat polibky po celém jejím obličeji, ale věděla, že když to udělá, už nebude mít šanci se z té postele někdy dostat, a tak jen stála a zírala na Lauren, která se furt mračila a špulila ret. Bylo celkem legrační, jak Lauren dokázala být jako šelma a někdy, jako teď, jako malé štěně, Camila byla jedna z mála, kdo znal tuhle její stránku a byla za to ráda.