CAMREN - jednodílovky

Endgame

Musela jsem tohle napsat, protože...

„Lauren?“ Zvolala.
Camila došla na balkón, kde se Lauren opírala o zábradlí a dívala se na oceán a zapadající Slunce před sebou. Čerstvý, chladný vítr ji čechral černé vlasy, stejně tak jako její černé šaty. Camila byla naopak oděna v bílém. Viděla, že si Lauren užívá čerstvý vzduch a pravidelně oddechuje.
„Lauren?“ řekla Camila teď už tiše, když se opřela vedle ní. Lauren otevřela oči, jako když ji Camila právě vyrušila při něčem důležitém, očividně s ní nechtěla mluvit.
„Hmm?“ Odpověděla, aniž by odtrhla pohled od výhledu před sebou.
„Lauren, podívej se na mě! Prosím!“ Camila byla zoufalá, hlas se ji klepal.
Lauren se chvíli ani nehnula, než konečně odtrhla pohled od oceánu a podívala se na drobnou dívku vedle ní. Chvíli ji zkoumala naštvaným pohledem, když ale uviděla zoufalý výraz Camily, její rysy změkly.
„Omlouvám se, Lauren, promiň, jen…“ Lauren ji skočila do řeči: „Camilo, přestaň! Ani nevíš, za co se omlouváš.“ Řekla Lauren a zavřela své skleněné oči, aby zabránila slzám, které by se chtěly hrnout ven. Tak moc si chtěla Camilu zase pustit k tělu, ale kdykoliv se na ní podívala viděla to, co udělala a i když se snažila dát ten blok stranou, nešlo to.
„Prosím, Lauren, jen tu buď zase se mnou, vím, že jsem to pokazila.“ Camila rozhazovala rukama a po tvářích ji stékaly slzy. To Lauren nevydržela a přitáhla si Camilu do objetí, celá se klepala a když byla v teplém objetí Lauren rozplakala se ještě víc. Lauren ji držela opatrně, jako kdyby se mohla mladá dívka rozpadnou, kdyby ji pevně přitiskla.
„Camz…. Víš, že tu pro tebe jsem.“  Slyšela, jak Camila hlasitě vzlykla, což ji stačilo, aby se ji slza překulila přes hranu oka a volně začala tvořit cestičku až k její bradě.
„Tak proč se chováš, jako když už pro tebe nic neznamenám, jako když nemáme nic společného, aby nikdo nevěděl, že se spolu vůbec bavíme…. Jako když jsem cizinci.“ Dokázala Camila říct souvislou větu, než se zase pustila do hlasitého, nezastavitelného pláče. Camila se znovu zhluboka nadechla a polkla, aby na chvíli zatavila pláč a pokračovala: „Víš, že tě potřebuju, Lauren, nezvládnu to bez tebe.“
Lauren se odtáhla od stále klepoucí se Camily a podívala se jí do oči, které byly celé červené, Lauren měla položené ruce na Camiliných ramenech. Camila k ní vzhlédla a taky se podívala Lauren do očí, viděla, jak je Lauren klidná a nepřipadala si špatně, že ona ne. Lauren ji viděla v takových chvílích už několikrát a hlavně se nebála být před Lauren upřímná a dávat najevo jak se cítí. Ještě chvíli se dívala do zelené galaxie jejích očí, než se pomalu začala zklidňovat a méně se klepat.
„Ale Camz,“ začala Lauren klidně, „my si k sobě vždy cestu najdeme, ano?“ řekla Lauren s mírným úsměvem a setřela Camile slzy z tváří a to bylo po dlouhé době, kdy tomu sama věřila.
„Miluju tě, Lo.“ Zamumlala Camila, ale Lauren ji dost dobře slyšela a rozuměla. Sehnula se a vtiskla polibek na Camiliny jemné rty. Camila se do polibku usmála, nemusela slyšet odpověď, aby věděla, že Lauren její city opětuje a doufala, že teď už vše bude na lepší cestě.

...Protože je jedno, co se stane... Camren je endgame a real... Sorrynotsorry😅