CAMREN - jednodílovky

Loser

Prosím, posílejte mi, jestli máte, nějaké nápady, co byste chtěli napsat...😅

Chodíme s Camilou do stejné školy. Jsme kámošky, teda víc než kámošky... Nevím, co přesně spolu máme, nikdy jsme to nepojmenovaly. Byly jsme spolu už párkrát venku, proběhly ty letmé doteky, pusa na tvář a podobně, ale nic vážného a já vlastně nevěděla, co to tedy znamená. Nechávalo mě to dost nervózní, potřebovala jsem to posunout na další level. Potřebovala jsem už políbit ty plné rty, které se někdy zdály až moc velké na její tváře, když se smála. Ale byly tak dokonalé, byla dokonalá.

„Hej, Lauren? Posloucháš mě vůbec?" řekla Camila, na hrudi držela pár knížek, které právě vyndala ze skříňky. Opírala jsem se o modrou skříňku vedle a sledovala ji.

„Promiň..." řekla jsem, a aniž bych si znova poslechla, co Camila říkala, pokračovala jsem: „Camz, napadlo mě..." nervózně jsem si začala mnout zátylek, „Napadlo mě, jestli by si dneska nechtěla zajít na pizzu a pak do parku, nebo tak." Snažila jsem se usmívat a znít co nejpřirozeněji i když jsem tušila, že mi to nejde.

„Jasně, proč ne." Slyšela jsem její úsměv na rtech i když její tvář byla schovaná za dveřmi skříňky a já si musela kousnout do rtu abych se přestala smát. Odlepila jsem se od skříňky a přešla za ni, viděla jsem její modro bílé šaty a vlasy vzadu sepnuté malou modrou mašlí. Byla ohnutá a něco hledala na dně své skřínky, můj pohled sjel na dvířka od skřínky a můj úsměv se ještě rozzářil, když jsem si všimla vylepeních fotek. Byla jsem na nich já s Camilou, ale i Dinah a Mani a Ally. Byly tam fotky z pláže z parku a z našich různých zážitků. Pak jsem si všimla pár citátů a vylepených kytiček a hvězdiček. V duchu jsem si představila svou skříňku, kde bylo naházených možná pár učebnic a věci na tělák, od téhle skříňky měla dost daleko.

Najednou se Camila napřímila a otočila, ani jsem si neuvědomila, jak blízko stojíme u sebe, dokud se nosem skoro nedotkla mého. Viděla jsem, jak se červená, než jsem ustoupila a zamumlala promiň.

„Chceš pomoct?" Napřáhla jsem ruce, když jsem viděla, kolik knížek drží v ruce.

„Hmm" zamumlala a zastrčila si vlasy za ucho, po tom, co ke mně natáhla náruč s knížky. S úsměvem jsem si je vzala a sledovala, jak zabouchla skříňku a hodila si tašku přes rameno.

„Děkuju," řekla, když jsem položila učebnice na její lavici.

„Není zač, Camz." Měla jsem takovou chuť se natáhnout přes lavici a políbit ji, ale věděla jsem, že nemohu. „Sejdeme se teda po škole?"

„Jojo, těším se." Najednou jako kdyby se její stydlivost vytratila, místo jejího typického červenání se na mě usmívala s jistou sebedůvěrou a její oči se lehce leskly, trochu mě to vyvedlo z míry, ale v dobrém slova smyslu. A tak jsem se na ní ušklíbla zpět, tuhle hru umí hrát dva. Otočila jsem se a pomalu odcházela na svou hodinu.

--------------------

Všichni už vyšli ze školy, jen Camila pořád ne, jistě něco vyřizovala s učitelem, vždy se snažila vylepšit známku i když už neměla co vylepšovat. Čekala jsem před hlavním vchodem školy, když Camila konečně vyšla ze dveří. Chtěla jsem ji přivítat svým širokým úsměvem a objetím, ale zarazila jsem se, když jsem viděla její sklopený výraz a jak rychle utíká po schodech.

Snad by si mě ani nevšimla, kdybych ji nechytila za předloktí „Camz?" Až teď jsem si všimla, že drží v ruce svou mašli s nápise Loser. Vůbec jsem nechápala, co se děje, ale řekla jsem si, že bude lepši to vyřešit v soukromí, a tak jsem ji rychle vedla ke svému autu.