In The Name Of Triangular Love

Péče o Yuriho hlavinku a jeho konečné rozhodnutí

Yuri

Otabek mě přez celou školu přenesl jako padlého anděla a všichni na nás ohromě zírali. Jako vím, že není správné mu lhát, ale nechci, aby se rval s Leroyem. Takhle je to lepší a navíc jsem si ukradl jeho pozornost na dlouhou dobu. Ale jednu věc předstírat opravdu nemusím. - Z bolesti hlavy se mi zřejmě pomalu tvoří migréna. Což je opravdu hodně špatný.
,,Zvládneš se mě držet?" Zeptal se, když mě posadil na motorku a nasadil mi helmu. Jen jsem kývl. ,,Jak ti je? Nepojedeme raději autobusem?" Navrhl starostlivě a chytil mi hlavu do dlaní. ,,Zvládnu to." Odvětil jsem a tiše. ,,Dobře." Řekl a sedl si přede mě. ,,S Leroyem a těma dalšíma si to vyřídím později." Řekl chladně a rozjel se k němu domů.
...
V jeho pokoji už jsem byl mockrát, ale nikdy mě neomrzí se nadechnout té jeho vůně, která ho obklopuje. Kupodivu si často uklízí, s čímž mám já trochu problém.
Jeho pokoj je velký a dobře vybavený jako zbytek domu. Zdi jsou vybaveny tmavě zelenou barvou, má obrovský okno, skoro na celou zeď s výhledem do zahrady, na poličkách a na zdi jsou jeho trofeje a diplomy z rageb, na stole má dost parádní počítač a jeho postel je ještě větší než ta má, takže mě do ní hned po příchodu položil. Pořád mě nesl v náruči a já byl celkem rád, protože mě hlava bolela tak, že se mi z vlastního pohybu dělalo špatně. Asi se mi vymstilo to malé divadlo 😑.
Nikdo v domě opět nebyl. Řekl, že jeho táta musel po ptřehlídce na výstavě a po ní musel ještě do agentury, takže se domů zřejmě nevrátí a Astana je na brigádě a kvůli spoji bude přespávat u 'kamaráda' do konce týdne.
  Otabek teď hledá lékárničku a podobně já se pokouším nepozvracet. Migrény občas mívám, když to přeženu s nespavostí (když v noci zírám moc dlouho do mobilu a ráno vztávám brzo do školy). Ale tahle migréna je horší, protože měla vážnější podnět.
Bylo mi příšerně, nehorázně mě bolely oči a od nich se bolest přenášela do čela. Dokonce se mi dostavila zimnice a já měl co dělat, abych nepozvracel Otabekovi postel.
Nakonec to bylo až tak zlé a já se musel rychle dobelhat na jejich záchod.
Zvracel jsem několikrát po sobě. ,,Koťátko?" Volal Otabek starostlivě a běžel ke mně. Skoro jsem ležel na míse a byl z toho úplně vyřízenej. Vzpomněl jsem si na dnešek s Leroyem, ale kupodivu bych si to zrovna teď vyměnil.
Bolest hlavy neustávala a já myslel, že mi vypadnou oči, jak mě bolely.
Beka si ke mně sedl a spláchl za mě. Podal mi toaleťák a já si utřel pusu. ,,Co ti to udělali?" Zeptal se lítostně a hladil mě po zádech. Měl jsem zavřené oči, kvůli světlu, které bodalo a z těžka dýchal. ,,Když to povím...slib mi, že to necháš být." Vydechl jsem z těžka. ,,Promiň lásko, ale to nenechám. Podívej co s tebou je!" Namítl. ,,Myslíš, že mi bude líp, když je zmlátíš?" Opáčil jsem. On nic neříkal a sklonil pohled. ,,Máš i mokré vlasy." Podotkl po chvilce a zajel mi do nich rukou. ,,Už jsou skoro suché." Odvětil jsem mimoděk. ,,Strkali ti hlavu do záchodu?" Zeptal se naléhavě. ,,Vyhrál jsem." Řekl jsem jen. ,,Už na vždycky." Dodal jsem a pousmál se. Neviděl jsem přez zavřené oči, jaký obličej Otabek dělá, ale asi bude zmatený. Chtěl jsem mu to vysvětlit, ale vrátila se mi zimnice. ,,Bože můj, ty se třeseš!" Vyjekl. ,,Mám zimnici. To z té migrény." Vysvětlil jsem. ,,Odnesu tě zpátky do postele." Usoudil a vzal mě do náruče. Obmotal jsem ruce kolem jeho krku a třepal jsem se na něm jak ratlík. Bolelo mě i tělo z těch ran a kopanců od Leroye, ale pořád to byla s porovnáním s hlavou taková sekundární bolest.
Když mě nesl, měl jsem závratě a prudké výboje bolesti z očí do hlavy. Bylo to k nevydržení.
Položil mě na postel a svlékl ze mě mikinu s levhartím vzorem, černé jeany a zakryl mě peřinou do které jsem se hned zavrtal jako kukla a držel se za čelo. On vzal do ruky lékárničku a na stolku už byl prášek s vodou. ,,Vezmi si ten prášek, Yuri." Řekl mi a něco hledal v lékárničce.
Snažil jsem se posadit, ale každý pohyb hlavou mi dělal zle, tak jsem se alespoň podepřel lokty, dal si do pusy prášek a pak se napil. Jen doufám, že ho nepůjdu vyzvracet dřív, než začne fungovat.
,,Kde tě to krom hlavy bolí?" Zeptal se a v ruce držel nějakou mastičku. ,,Co to je?" Zeptal jsem se nedůvěřivě. ,,To je na modřiny a podlitiny." Vysvětlil. Odkryl jsem si jednou rukou peřinu a vytáhl si tričko směrem k hlavě, abych mu odhalil břicho. JJ mi tam zanechal pěkné barevné dílo. ,,Já je zabiju." Procedil mezi zuby, sedl si ke mně a začal mě jemně potírat na kůži. Mastička příjemně voněla a mě se pod jeho doteky prohýbalo břicho a já omylem vzdechl. Hned jsem si zakryl pusu a on ke mně s úsměvem vzhlédl. ,,Jsi na bříšku citlivý?" Zeptal se pobaveně. ,,Nech toho! Je to normální." Odsekl jsem tiše a zavřel oči při další pulzující bolesti hlavy. Chytil jsem se za čelo a zavřel zamračeně oči. ,,Ah..." Vzdechl jsem bolestně. ,,Beruško..." Hlesl soucitně a pohladil mě po noze na holeni. ,,Hned jak tě doošetřím donesu ti obklad." Ujistil mě a počkal, až mě záchvat přejde. Po chvilce jsem si sundal ruku z čela a s unaveným pohledem se na něj koukl. On mi položil dlaň na tvář a mastičku mi jemně potřel i podlitinu na tváři a prstem mi přejel po spodním rtu, který byl roztrhlý. Se zájmem jsem se na něj koukal a on pak ke mě taky vzhlédl. ,,Jdu ti pro ten obklad." Řekl pak, zakryl mě a zvedl se. Já ho ale hned chytil za ruku. On se ke mně otočil a podíval se na mě. ,,Potřebuješ ještě něco?" Zeptal se. Jen jsem zamrkal a doufal, že ho to napadne. ,,Misku na zvracení?" Napadlo ho. Jen jsem zavřel oči a sarkasticky oddechl. ,,Tebe." Řekl jsem pak. On na mě udiveně koukal, ale pak si ke mně bez dalších řečí lehl a já se k němu přitulil. Myslel jsem, že to bude v pořádku a já v klidu usnu v jeho náruči, ale bolest hlavy mě otravoval tolik, že jsem to dlouho nevydržel a prudce se převaloval a bolestně kňučel. Odkutálel jsem se od Beka pryč a chytil se bolestně za hlavu. ,,Yuri.." Hlesl starostlivě. Bolestně jsem zaskučel a převalil se až na druhý konec postele. Dělalo se mi zase špatně od žaludku. Pak mi zase byla děsná zima a zabalil jsem se do peřiny k Bekovi. ,,Já z toho chcípnu!" Zaskuhral jsem a chytil se za hlavu i druhou rukou. ,,Broučků..." Hlesl smutně a objal mě. Přitiskl si mě k sobě a pusinkoval mi hlavu. ,,To bude dobrý." Ujistil mě. ,,Nebude! Praskne mi hlava a vyzvracím žaludek!" Zasténal jsem bolestně. ,,Nebuď takový skeptik." Namítl a vzal můj mobil, který předtím dal na noční stolek vedle svého a začal na něm něco hledat (vzal můj protože byl blíž). Mě zase přemohl záchvat zimnice a přitiskl jsem se k němu. ,,Tady to je!" Zvolal vítězně. ,,Co?" Pípl jsem. ,,Musíš z hluboka dýchat. Asi pět minut v kuse. Do břicha." Prohlásil. ,,Okysličí ti to mozek a po chvilce usneš." Vysvětlil. ,,Fakt?" Projel mnou zájem a naděje. On odložil mobil a já se k němu otočil zády, abych se mohl pořádně nadechovat. Obejmul mě ze zadu a já začal dýchat z hluboka jako u doktora. Z prvu se nic nedělo, ale pak bolest hlavy nahradilo takové třeštění, ale bez bolesti. Sílilo to a zároveň mě to unavovalo, takže jsem následně konečně usnul.